Santa Maria Maggiore, Farní kostel v Pieve di Cento, Itálie

Santa Maria Maggiore je barokní farní kostel v Pieve di Cento, postavený v letech 1702–1710 podle návrhu modenských bratří Silvestra a Giuseppeho Campiottiů. Na fasádě je v nikách šest soch svatých Rocha, Izaiáše, Lukáše, Josefa, Šebestiána a Fabiána, zhotovených ve veronské dílně Guidottiniů a umístěných roku 1708. Románská zvonice se štíhlou špicí byla znovu postavena po zřícení v roce 1483.

První pieve vznikla v 8. století a měla jurisdikci nad kostely v Centu a Poggettu, poprvé je však zmíněna v listině z 29. dubna 1207. Ve 14. století byla apsida přestavěna v polygonálním gotickém stylu a roku 1378 se Cento stalo samostatnou farností s vlastní křtitelnicí. Po zřícení zvonice roku 1483 byl kostel v letech 1487–1488 přestavěn; současná stavba podle Silvestra a Giuseppe Campiottiů vznikla v letech 1702–1710.

Ve zvonici visí čtyři zvony odlité roku 1809 Riattim z Reggio Emilia, zavěšené na dřevěné konstrukci a rozeznívané pouze ručně. Místní Congregazione dei Campanari vystupuje o velkých svátcích na věž, aby hrála „doppio alla bolognese“ a techniku „a trave“ s „ribattute“, typickou pro Pádskou nížinu. Soubor je laděn na první čtyři stupně diatonické stupnice, jediný příklad tohoto „grado“ v diecézi.

Přístup do interiéru je možný, ale otevírací doba je omezená a může se lišit podle ročního období. Je užitečné ověřit si u místních informačních zdrojů, kdy je kostel otevřen pro návštěvníky.

Zvonice, znovu postavená po zřícení v roce 1483, ukrývá čtyři zvony odlité roku 1809 Riattim z Reggio Emilia, laděné na první čtyři stupně diatonické stupnice. Dobrovolníci místního sdružení Congregazione dei Campanari na ně o velkých svátcích zvoní ručně a používají „doppio alla bolognese" i techniku „a trave" s „ribattute".