Boffalora sopra Ticino railway bridge, Železniční most v Boffalora sopra Ticino, Itálie

Železniční most Boffalora sopra Ticino je obloukový most s horní mostovkou přes řeku Ticino mezi Boffalora sopra Ticino a Trecate na trati Turín-Milán. Je dlouhý 305,16 metru, má 11 oblouků a 10 pilířů a jeho obklad je celý z granitu z Montorfana. Od roku 1962 po něm jezdí pouze vlaky.

Napoleon Bonaparte most nařídil v roce 1808, aby spojil Francii se svým Italským královstvím, ale práce se zastavily s jeho pádem v roce 1813. V roce 1823 se Karel Felix Savojský a Rakouské císařství dohodli na obnovení; novarský inženýr Stefano Ignazio Melchioni postavil 11 oblouků na 10 pilířích obložených žulou z Montorfana, dokončených v roce 1858. V roce 1859 se jej Rakušané pokusili vyhodit do povětří v bitvě u Magenty, ale zůstal částečně průjezdný a přešla přes něj císařská garda Napoleona III.

Most se nazývá také Ponte di San Martino podle osady San Martino v Boffalora sopra Ticino, kterou spojuje s Trecate. Od roku 1962 po něm jezdí jen vlaky trati Turín–Milán, silnice byla převedena na sousední nový most. Železniční dohoda z 18. října 1858 mezi Piemontem a Lombardsko-Benátskem mu dala železniční funkci.

Most lze pozorovat z údolí pod ním a z blízkých cest, které nabízejí dobré vyhlídkové body podél trasy. Nejlepší viditelnost je při příjezdu vlakem nebo z přilehlých oblastí na obou březích řeky.

Most je celý obložen žulou z Montorfana, má 11 oblouků na 10 pilířích; inženýrem byl Novaran Stefano Ignazio Melchioni a konečná cena činila 3215 rakouských lir. V srpnu 1944 přeletělo asi deset britských letadel velmi nízko, aby most bombardovalo, ale bomby cíl minuly.