Chiesa di San Giacomo, katolický kostel v Gromu, Itálie

Chiesa di San Giacomo e San Vincenzo nemá skutečné průčelí: všechny čtyři vstupy jsou boční, hlavní jižní má portál z 16. století z mramoru z Ardesia s Trigramem svatého Bernardina, za nímž vede osm schodů dolů do interiéru. Interiér má tři lodě oddělené třemi velkými hrotitými zděnými oblouky, které tvoří čtyři pole; vyšší střední loď má dvouspádovou dřevěnou střechu, nižší boční lodě mají křížové klenby se štuky ze 17. století. Jižní pole spočívají na dvou velkých sloupech ze 14. století, severní strana na jediném středním sloupu.

Kostel byl poprvé zdokumentován v roce 1184 v záznamech o investituře biskupem Gualou a rozvíjel se v následujících staletích. Byl vysvěcen biskupem Giovanni Barozzim v roce 1453 a různé náboženské kongregace přidaly v následujících letech četné kaple a oltáře.

Plný titul kostela spojuje dva světce, apoštola Jakuba a levitu Vincence, jak dosvědčuje pergamen z roku 1184. V roce 1238 se v jeho zahradách sešlo šestnáct sousedů, mezi nimi čtyři notáři, a sepsali první statut Groma. Zpráva z roku 1666 uvádí bratrstva Suffragia, Růžence, Nejsvětější svátosti a Disciplinati, každé s vlastním oltářem.

Kostel stojí v Bettuno Basso, stranou od centra Groma, na staré cestě spojující osady Boario a Ripa. Vede k němu alej dlážděná říčními kameny. Nemá skutečné průčelí: všechny čtyři vstupy jsou boční a za hlavním jižním portálem následuje schodiště o osmi stupních dolů do interiéru.

Kostel nemá skutečné průčelí: všechny čtyři vstupy jsou boční a hlavní vstup obrácený na jih je renesanční portál z 16. století z mramoru z Ardesia, jehož monolitické nadpraží nese uprostřed Trigram svatého Bernardina. Odtud vede osm schodů dolů do lodi. Styl připomíná práce Maura Codussiho, například portály paláce Arciprete v Bergamu a kostela v Sedrině.