Gadara Aqueduct, Římský akvadukt v Sýrii a Jordánsku

Gadarský akvadukt, zvaný též Qanatir Fir'awn, byl římský vodovodní systém dlouhý asi 155 km, který zásoboval Adrahu, Abilu a Gadaru. Začínal u římské přehrady poblíž Dilli v jižní Sýrii a zprvu vedl po povrchu, přičemž wádí překonával po pět až deset metrů vysokých mostech. Na území dnešního Jordánska pokračoval jako 106 km dlouhý tunel, ražený zhruba 2900 svislými a šikmými šachtami hlubokými až 70 m, na jejichž skalních stěnách jsou dosud patrné stopy dláta.

Systém byl pravděpodobně zahájen v 1. století n. l. a z větší části dokončen ve 2. století; zásoboval Adrahu, Abilu a Gadaru více než 400 let, části až do 12. století. Úsek dlouhý 25 km nemohl být uveden do provozu kvůli chybám v zaměření nebo stavbě, a tak byl do systému začleněn 30 km dlouhý akvadukt Turab z 1. století př. n. l., který přiváděl vodu do Gadary. Mathias Döring z Hochschule Darmstadt jej zkoumal od roku 2004.

Místní tradice nazývá kanál Qanatir Fir'awn, „faraonův vodní tok“, a arabské jméno Qanat Fir'aun se stále používá. Cestovatelé Johann Gottfried Wetzstein (1860) a Gottlieb Schumacher (1896) popsali pod Adrahou podzemní město, jehož obyvatelé čerpali vodu z kanálu džbány na lanech; dnes po něm není stopa a současní badatelé to považují za chybně vyložené nálezy z vykopávek.

Tunel má sklon asi 0,3 metru na míli, takže voda tekla pouze gravitací. Razil se přes přibližně 2900 svislých a šikmých šachet hlubokých až 70 m, z nichž mnohé měly schody k vodnímu kanálu. Ulrich Jasper Seetzen v roce 1805 jako první Evropan projel trasu na koni; velká část vede otevřeným terénem u Dilli a Dera'a.

Téměř všechny z přibližně 2 900 stavebních šachet podél tunelu byly vyhloubeny šikmo pod úhlem 45–60 stupňů, se schody vedoucími k vodnímu kanálu uvnitř hory. Prvním západním cestovatelem, který trasu zvanou Kanatir projel, byl Ulrich Jasper Seetzen v roce 1805.