Qasr al Hallabat, Římsko-umajjovský komplex v guvernorátu Zarqa, Jordánsko

Obdélníkový půdorys měří přibližně 145 na 131 stop (44 na 40 metrů) a uzavírá centrální nádvoří obklopené klenutými komorami. Černý bazalt tvoří spodní části zdiva, zatímco světlejší vápenec charakterizuje horní části. Malované povrchy stěn a geometrické mozaikové podlahy zdobí několik místností v tomto vícepodlažním objektu.

Římští vojáci postavili castellum během druhého století našeho letopočtu, aby zabezpečili pouštní hranici. Ghassánovští spojenci Byzance využívali toto místo po celé šesté století. Chalífa Hishám ibn Abd al-Malik nařídil mezi lety 720 a 740 n. l. rozšíření na rozsáhlé sídlo s lázněmi, zemědělskými zařízeními a obrannými věžemi.

Tato stavba tvořila důležitou administrativní základnu podél římského pohraničního obranného systému a později sloužila jako symbol umajjovské chalífské autority. Zachované lázně s mozaikami dokládají společenský význam rituálů veřejného koupání v raně středověkém Předním východě. Náboženské stavby v komplexu odrážejí proměnu regionu během islámské expanze v sedmém století.

Vykopávky leží 40 mil (64 kilometrů) severovýchodně od Ammánu podél dálnice směrem k saúdskoarabské hranici. Návštěvníci by si měli vzít pevnou obuv pro nerovný terén. Nedaleké pouštní hrady Azraq a Amra leží na stejné okružní trase. Časná ranní návštěva se vyhne intenzivnímu polednímu horku jordánské pouště.

Archeologové objevili pod mozaikovými podlahami skrytý podzemní systém cisteren, který shromažďoval dešťovou vodu z povodí o rozloze několika čtverečních mil. Hydraulická technologie umožnila zemědělské využití v oblasti s méně než 4 palci (100 milimetry) ročních srážek. Kamenné kanály stále spojují hlavní budovu se vzdálenými vodními nádržemi.