Deir el-Kahf, Římská pevnost v gubernii Mafrak, Jordánsko.

Dajr el-Kahf je římská pevnost z místního tmavého bazaltu v gubernii Mafrak v Jordánsku. Jeho pozdněantické hradby tvoří téměř čtvercový obvod přibližně 60 × 60 m, silný kolem 1,50 m a místy vysoký 7,50 m; jihovýchodní hradba je nejvíce poškozená a střechy se nedochovaly. Stojící části prostupují obdélné otvory a v severovýchodní hradbě je jediná brána bez bočních věží.

V období severovské dynastie vznikl u Via Severiana, vytyčené kolem let 208–210 za Septimia Severa, čtvercový fort bez věží o rozměrech asi 28 × 28 m. V pozdní antice jej Římané rozšířili na quadriburgium o rozměrech kolem 60 × 60 m s hradbami vysokými až 7,5 m a znovu použili zdivo staršího fortu. Alfred von Domaszewski a Rudolf Ernst Brünnow stavbu v roce 1898 zaměřili a vyfotografovali.

Jméno Deir al-Kahf znamená „jeskynní klášter“, ačkoli jde o římskou pevnost; toto arabské označení vzniklo později. Pevnost stojí mezi dvěma wádí, která se stékají hned jihovýchodně od hradeb; Římané zadržovali jejich sezónní vodu hrází, jež se používá dodnes. Kolem zřícenin vyrostla ve 20. století velká vesnice a půda se opět obdělává.

Pevnost stojí na rovném terénu mezi dvěma wádí, která se stékají hned jihovýchodně od hradeb; římská hráz zde dosud zadržuje sezónní vodu. Syrská hranice je asi 3 km severně a přístup vede místními cestami od Via Severiana, římské hraniční silnice vytyčené kolem let 208–210 za Septimia Severa. Ruiny dnes obklopuje vesnice z 20. století.

Pevnost leží mezi dvěma wádí stékajícími z Džabal ad-Durúz; hned jihovýchodně od zřícenin se spojují a Římané jejich sezónní tok přehradili hrází, která se používá dodnes. Nejvíce prší v prosinci a syrská hranice je jen 3 km severně.