Mount Mihara, Sopka na ostrově Oshima, Japonsko

Hora Mihara je bazaltový centrální kužel v kaldeře Izu Óšima v Tokiu. Její nejvyšší bod, Mihara Shinzan, dosahuje 758 m a je nejvyšším vrcholem ostrova. Kužel se zvedá přibližně 150 m nad dno kaldery, jeho základna má průměr kolem 1,2 km a kráter široký asi 800 m je téměř vyplněn lávou z roku 1986, s jámou o průměru přibližně 300 m a hloubce 200 m blíže k jihu.

První zmínka o „Mihaře“ jako místě erupce je na modlitební desce z roku 1552 v pavilonu Jakuši v Motomachi. Velké erupce nastaly v letech 1684–1690 a 1777, kdy láva přetekla přes okraj kaldery a byla poskytnuta pomocná rýže. Při erupci v letech 1950–51 láva zaplnila kráter a vznikl Mihara Shinzan, nejvyšší bod ostrova s 758 m.

Ostrovní obyvatelé odedávna nazývají erupce gošinka, posvátný oheň, a samotnou sopku Gojinka-sama, uctívané božstvo ohně. Jméno Mihara se odvozuje od mihara, „břicho“ či děloha, protože hora chrlí lávu a proudy sutin jako při porodu. Svatyně na vrcholu přečkala erupci v roce 1986 bez poškození a patří mezi sedm divů Ošimy.

Systém stezek Obachi Meguri vede turisty kolem okraje kráteru a nabízí několik vyhlídkových bodů s výhledem do nitra sopky. Průvodcované prohlídky pomáhají s orientací a poskytují informace o současné vulkanické aktivitě a bezpečnostních pokynech.

Erupce v roce 1986 vynesla lávové fontány do výšky až 1,6 km a vytvořila subpliniánský oblak vysoký 16 km při indexu vulkanické explozivity 3. Svatyně na vrcholu zůstala nepoškozená a počítá se mezi sedm divů Ošimy. Tatáž erupce vytvořila skálu zvanou Gojira Iwa, dnes známé místo.