Bridge of No Return, Silniční most na hranici mezi Severní a Jižní Koreou

Tento most překračuje vojenskou demarkační linii ve Společné bezpečnostní zóně a spojuje Severní Koreu s Jižní Koreou. Přechod leží na hranici mezi oběma zeměmi a kdysi sloužil k výměně zajatců přes linii příměří.

Most sloužil k výměně zajatců po korejském příměří v roce 1953. Během operace Big Switch se vrátilo 13 444 zajatců UNC a 89 493 severokorejských a čínských zajatců odešlo domů; operace Little Switch už vyměnila 605 nemocných nebo zraněných zajatců UNC za 6 030 Severokorejců. Poslední výměnou byla posádka USS Pueblo 23. prosince 1968. Po incidentu se sekerou v srpnu 1976 postavila Severní Korea „most 72 hodin“ a tento most se přestal používat.

Název pochází z ultimáta daného válečným zajatcům přivedeným k mostu k repatriaci po příměří v roce 1953: mohli zůstat v zemi zajetí, nebo přejít do vlasti, ale kdo jednou přešel, nesměl se už nikdy vrátit. Most se původně jmenoval most Sačon (Sachongyo).

Přechod je po desetiletí neprůchodný a lze jej vidět pouze z dálky při prohlídkách s průvodcem ve Společné bezpečnostní zóně. Návštěvníci se nemohou přiblížit k uzavřené zóně, protože stráže neustále sledují okolní oblast.

Američtí vojáci občas pořádají povyšovací a znovuzapisovací ceremonie ve středu tohoto mostu a stojí mezi oběma korejskými státy. Tyto rituály se konají na jednom z mála míst na Zemi, kde se dvě země, které jsou technicky stále ve válce, dostávají tak blízko k sobě.