Tyre, Starověké město a archeologická lokalita v jižním Libanonu
Týros je starověké město a archeologická lokalita na jižním libanonském pobřeží. Pozůstatky se nacházejí ve dvou hlavních oblastech: na bývalém ostrově, dnes poloostrově spojeném s pevninou náspem, a v pevninské nekropoli Al-Bass. Návštěvníci vidí širokou dlážděnou cestu lemovanou zlomenými i celými sloupy a také pole nízkých zdí, spadlých sloupových bubnů a jednu palmu.
Podle Hérodota a Filóna z Byblu založil Tyros kolem roku 2750 př. n. l. Usoos jako ostrov zvaný Ṣūr, což ve féničtině znamená „skála“. V Nové říši se město dostalo pod egyptský vliv a zbohatlo na skle, cedrovém dřevě a purpuru z mořských měkkýšů. V roce 332 př. n. l. dobyl město Alexandr Veliký po sedmiměsíčním obléhání a dal z trosek starého pobřežního města navézt násyp, který spojil ostrov s pevninou a změnil jej v poloostrov.
Název Tyros pochází z féničtiny, ze slova Ṣūr, „skála“, podle ostrůvku, kde město vzniklo. Purpur z mořských měkkýšů barvil látky vyhrazené aristokracii a obchod se sklem a cedrovým dřevem přinesl městu blahobyt pod egyptským vlivem za 18. a 19. dynastie. Zde byl uctíván bůh Melkart.
Ruiny jsou rozděleny mezi poloostrov a lokalitu Al-Bass ve vnitrozemí, spojené helénistickou hrází (Hiramova ulice). Oblast Al-Bass s hipodromem a nekropolí leží ve čtvrti El-Buss; na poloostrově jsou římské lázně a palaestra. Některé části, zejména kolem křižácké baziliky, jsou v noci málo osvětlené.
Zápis na seznam světového dědictví v roce 1984 navrhl emír Maurice Chehab, ředitel libanonského úřadu pro památky, který v Tyru kopal od roku 1957 do vypuknutí občanské války v roce 1974. Chráněné území bylo přesně vymezeno až v roce 2010: 148,2 hektaru archeologických zón a 5,6 hektaru zahradních pozemků, rozdělených na tři různá místa v moderním městě.
Komunita zvídavých cestovatelů
AroundUs spojuje tisíce vybraných míst, místních tipů a skrytých pokladů, které každý den obohacuje více než 94 956 přispěvatelů z celého světa.