Tomb of Shah Rukn-e-Alam, Mauzoleum ze 14. století v okrese Multan v Pákistánu

Hrobka Šáha Rukn-e-Alama je stavba ze 14. století v okrese Multan v Pákistánu, jejíž osmiboký tvar se tyčí 35 metrů (115 stop) do nebe. Její vnější stěny z červených cihel jsou pokryty terakotovými dlaždicemi, které tvoří geometrické vzory a odrážejí světlo v různých odstínech.

Stavba probíhala v letech 1320 až 1324 za patronace Ghiyátha al-Dína Tughlaka a stojí jako nejstarší příklad tughlakovské architektury. Budova byla původně zamýšlena jako místo odpočinku pro samotného sultána, ale později byla zasvěcena uctívanému súfijskému světci.

Jméno světce se překládá jako "Pilíř světa", což odráží jeho postavení mezi následovníky, kteří ho navštěvují po celý rok. Lidé přicházejí modlit se do vnitřní komory, kde nepřetržitě hoří lampy a vzduch nese vůni růžové vody.

Návštěvníci mohou vstoupit do budovy třemi vchody, přičemž hlavní vchod je umístěn na východní straně směrem k Mekce. Místnosti uvnitř jsou chladné a polozastíněné, takže může chvíli trvat, než si oči zvyknou na tlumené světlo.

Obrovská kopule stojí bez jakýchkoli vnitřních podpůrných sloupů a rozpíná se přes celý prostor, přičemž ji drží na místě pouze vnější plášť. Uvnitř odpočívá světec spolu se 72 členy rodiny, jejichž hroby pokrývají podlahu hlavní komory.