Saint Dimitry of Thessaloniki church, Východní pravoslavný kostel ve čtvrti Kolomjagi, Petrohrad, Rusko

Kostel svatého Dimitrije ze Soluně je jednolodní dřevěný chrám na rohu 1. Nikitinské a Solunské ulice v Kolomjagi, postavený v letech 1905–1906 podle projektu Alexandra Vseslavina. Osmiboký tambur s řadou kokošníků nese tři cibulové kopule a nad předsíní se tyčí zvonice se špicí.

Kostel sahá k roku 1899, kdy metropolita Antonín petrohradský požehnal obyvatelům Kolomjag, aby sbírali dary na přestavbu kaple Alexandra Něvského na kostel. Architekt Alexandr Vseslavin daroval projekt a dohlížel na stavbu; pozemek věnoval hrabě A. F. Orlov-Denisov-Nikitin. Postaven v letech 1905–1906 na Stěkljanné hoře, byl vysvěcen 3. prosince 1906. Zůstal otevřen během revoluce i blokády Leningradu.

Kostel si zachovává předrevoluční svátek patrona: 8. listopadu 2006 oslavil sté výročí jako jeden z nejstarších dřevěných chrámů Petrohradu. Jeho patron, svatý Dimitrij Soluňský, je uctíván jako ochránce vojáků, a proto se během blokády Leningradu místní přicházeli modlit za příbuzné na frontě, stejně jako piloti a vojáci BAO z letiště Komendantskij.

Kostel stojí na rohu 1. Nikitinské a Solunské ulice v Kolomjagách, nikoli na Repiščnaja nebo Berezovaja. Je to činná farnost; bohoslužby se konají pravidelně a v areálu jsou také kostel svaté Jevgenije a kaple Alexandra Něvského. Návštěvníci by se měli oblékat skromně a během bohoslužeb nefotografovat.

Kostel uchovává ostatky svatého Serafima Sarovského, svatého Pantelejmona, patriarchy Tichona a svatého Pitirima Tambovského a částice ostatků svého patrona. U oltáře je pohřben protopresbyter Ioann Goremykin, farář v letech 1940–1950; generál Govorov mu přijel poděkovat za syna, který opustil rezervované inženýrské místo a odešel na frontu.