Julita Abbey, Cisterciácké opatství v obci Katrineholm, Švédsko

Julitské opatství bylo cisterciácký klášter založený ve Viby roku 1160 a přemístěný do Säby u jezera Öljaren v roce 1180 nebo 1185. Dnes se dochovala jen malá část opatství v suterénu jednoho křídla zámku Julita, která je přístupná veřejnosti; archeologické vykopávky odhalily plný rozsah hlavních budov.

Klášter byl založen roku 1160 ve Viby u Sigtuny mnichy z Alvastry na pozemcích darovaných Doter a jejím synem Gerem. Za krále Knuta Erikssona, který se stal jeho ochráncem a daroval mu půdu a podíly na rybolovu v Älvkarleby, byl přemístěn do Säby u jezera Öljaren. Klášterní kostel vyhořel a byl znovu vysvěcen 7. března 1382. Roku 1527 dal Gustav Vasa opatství v léno Olofu Arvidssonovi, purkrabímu v Nyköpingu.

Název opatství se střídavě užívá Julita a Säby, latinsky Saba, podle statku u jezera Öljaren. Nějakou dobu bylo poutním místem a spravovalo výběr Petrského haléře. Papežský legát Marinus de Fregeno mu v roce 1461 udělil rozsáhlé odpustky, které přilákaly poutníky i příjmy.

Z opatství zůstala jen malá část ve sklepě jednoho křídla dnešního zámku, přístupná veřejnosti; zbytek středověkého uspořádání je znám z archeologických vykopávek, nikoli z viditelných zřícenin. Statek je dnes skanzenem Julita gård, takže mezi zámeckými budovami a břehem jezera Öljaren se chodí pěšky.

Klášterní kostel vyhořel a byl znovu vysvěcen 7. března 1382. Papežský legát Marinus de Fregeno udělil klášteru roku 1461 rozsáhlé odpustky a opatství nějaký čas vybíralo také Petrův haléř.