Grängesberg mines, Hornické muzeum a průmyslová památka v Ludvice, Švédsko

Tento důlní areál zahrnuje podzemní chodby, historické průmyslové budovy a výstavní prostory s vybavením a nástroji používanými při těžbě rudy ze země. Komplex se rozkládá na několika oblastech, které ukazují, jak těžební operace fungovaly a jaká technologie byla používána v různých dobách.

Železná ruda se v Grängesbergu těžila od 16. století až do uzavření dolu v roce 1989, což z něj činilo třetí největší železorudný důl ve Švédsku. V roce 1893 začala elektrárna v Hällsjön, 15 km daleko, dodávat dolům střídavý proud – první komerční přenos střídavého proudu na dlouhou vzdálenost na světě. Na počátku 70. let se ročně těžily až čtyři miliony tun, než těžba začala klesat.

Ve starých důlních budovách dnes sídlí filmový archiv Filmarkivet i Grängesberg, hornické centrum Mojsen Gruvcentrum a výstavy umění v bývalé strojovně. Areál patří k Ekomuseum Bergslagen a rekonstruované vodní kolo Lombergshjulet připomíná kola, která kdysi poháněla čerpadla.

Těžební oblast leží v Grängesbergu, 16 km jihojihozápadně od Ludviky, a patří k Ekomuseum Bergslagen. V několika starých budovách dnes sídlí Filmarkivet i Grängesberg, Mojsen Gruvcentrum a výstavy umění v bývalé strojovně, takže návštěvy interiérů lze spojit s procházkou těžební krajinou. Poslední rudný vlak odjel do Oxelösundu v lednu 1990.

Rudné ložisko zde bylo bohaté a neobvykle konzistentní ve svém složení, což z něj činilo obzvláště cenné pro velkovýrobu. Tato kvalita pomohla udržet důl ziskový a v provozu po více než století.