Shore Battery No. 30, Pobřežní dělostřelecká pevnost v Sevastopolu, Rusko/Ukrajina

Pobřežní baterie č. 30 je pobřežní dělostřelecká pevnost asi pět kilometrů severně od přístavu Sevastopol na úzkém hřebeni. Její dvě pancéřové věže pojaly vždy dva 305mm kanóny a spočívaly na 203 mm silných stropech, 300 mm bočních stěnách a 406 mm čelních deskách. Betonový bateriový blok mezi nimi zabírá přibližně 5 000 m² při čtyřmetrovém stropu.

Baterie byla postavena v letech 1914 až 1934 na úzkém hřebeni asi pět kilometrů severně od přístavu v Sevastopolu a byla součástí obrany pevnosti. V červnu 1942, kdy došla munice, posádka dál bojovala v podzemních prostorách, dokud 26. června německé úderné jednotky nevnikly do bloku baterie a nezajaly asi 40 přeživších. Po válce byla baterie obnovena s věžemi z bitevní lodi Frunze a vyzbrojena šesti děly ráže 305 mm.

Německé označení „Maxim Gorki I“ bylo válečný název, nikoli sovětské zasvěcení spisovateli. Baterie nesla prostě své číslo 30 v 1. samostatném dělostřeleckém oddílu pobřežní obrany Černomořského loďstva. Dnes je místem muzejní komplex Vojensko-historického muzea pevnostních staveb v areálu bývalého vojenského útvaru.

Místo se nachází na vyvýšeném terénu s výhledem na vodu a je přístupné pěšky. Přístup se může lišit v závislosti na ročním období a údržbě, takže je moudré si předem ověřit podmínky.

Po válce byla baterie obnovena věžemi odebranými z baltské bitevní lodi Frunze, dříve Poltava, a modernizována na šest děl ráže 305 mm místo čtyř. Do velitelského stanoviště byl instalován systém řízení palby „Bereg“ s radarem a tepelnými zaměřovači. Podle specifikace odolávala desetihodinovému chemickému útoku, bombám o hmotnosti 2000 kg nebo vzdušnému jadernému výbuchu.