Яли-Бахча, Památka v Aluště, Ukrajina

Jali-Bachča je třípodlažní budova v Leninově ulici 2 v Aluště, do konce 40. let 20. století nejvyšší ve městě. Stavěná od roku 1913 měla v přízemí 16 obchodů a výše 96 pokojů, každý s balkonem obráceným k horám a moři. Střechu korunuje kupole pokrytá továrními šupinami.

Město koupilo sad Ely-Bachča v červnu 1913 za 129 000 rublů a v roce 1913 zahájilo stavbu třípatrového hotelu, nejvyšší budovy Alušty do konce 40. let. Již v roce 1914 v nedokončené budově sídlil lazaret pro vojáky; od roku 1915 ji Svaz měst pronajímal za 15 000 rublů ročně. Po roce 1917 zde bylo gymnázium, aluštský sovět, první muzeum města a literární večery. Dne 20. února 1990 ji krymský oblastní výbor zapsal jako architektonickou památku.

Název Jali-Bachča pochází z turkických slov znamenajících „zahrada u moře“ a dostal jej ovocný sad koupený s pozemkem v roce 1913; na jeho bránu připevnili ceduli s nápisem „Eldorado“. Od 10. června 1914 v sadu hrála kapela 52. vilenského pěšího pluku. Po roce 1917 v budově působilo první muzeum a knihovna Aluštу a poprvé zde zazněla „Nevypitelná číše“ Ivana Šmeljova.

Budova stojí v Leninově ulici 2 na rovinatém pozemku v centru Aluštу, nikoli na svahu. Je to místní architektonická památka, zapsaná výkonným výborem Krymské oblasti 20. února 1990. Rekonstrukce v 50. letech přidala sloupy, otevřené balkony a verandy obrácené k moři pro klimatoterapii.

Kopuli budovy pokryl továrně vyráběnými šindeli dodavatel Ya. M. Chumachenko, zatímco parketové podlahy v pokojích a chodbách položil tesař L. F. Kharitonov. Vytápění bylo provedeno podle systému profesora S. D. Lukaševiče, tvůrce vytápění Masandrovského paláce, a kamna udržela teplo 36 hodin.