Церковь Бориса и Глеба, Pravoslavný chrám v Novgorodském kremlu, Rusko

Chrám Borise a Gleba byl kamenný pravoslavný chrám na konci Piskupľské ulice v novgorodském dětinci u Volchova. Založil jej roku 1167 Sadko Sytinič a roku 1173 byl vysvěcen; základy odkryté roku 1940 ukázaly stavbu neobvyklé velikosti pro novgorodské stavitelství 12. století, s řezanou vápencovou výzdobou a pohřby pod podlahou.

Dřevěný chrám se poprvé objevil v roce 1146, následovaný kamennou stavbou postavenou od roku 1167 Sadkem Sytinichem a vysvěcenou v roce 1173. Po opakovaných úderech blesku byla budova mnohokrát přestavěna, až nakonec v roce 1652 zkolabovala.

Chrám uchovával takzvané Perunovy palice, které Novgorodci podle pověsti používali při vnitřních sporech; na příkaz metropolity Nikona byly roku 1652 spáleny. Byl duchovním centrem Pruské ulice a v Jaroslavově statutu o dláždění je uveden jako koncový bod povinnosti dláždit ulici. Předpokládá se, že sloužil jako věčový chrám Ljudinského konce a Pruské ulice.

Budova dnes existuje pouze jako archeologické naleziště v areálu Kremlu, protože od roku 1652 nestojí. Návštěvníci mohou vidět odkryté základy a kamenné fragmenty, které nabízejí vhled do středověkých stavebních technik.

Budova byla během své dlouhé existence zasažena bleskem několikrát, což je neobvyklý vzorec zničení pro jednu svatyni. Tyto opakované katastrofy nakonec vedly k jejímu trvalému opuštění po posledním zhroucení v roce 1652.