Prohlédněte si památky kolem sebe v AROtevírejte truhly v aplikaci
Around Us je stvořen pro váš telefon – namiřte fotoaparát do ulic a objevujte památky a místa kolem sebe v rozšířené realitě.Around Us je stvořen pro váš telefon – truhly se odemykají, když chodíte, objevujete a zachycujete místa v okolí.
Od římských časů do středověku navrhovali inženýři mosty, které přežily impéria a stojí dodnes v moderním světě.
Kamenné obloukové mosty patří k nejtrvanlivějším stavbám v historii. Od římských akvaduktů ve Španělsku po středověké přechody řek ve střední Evropě ukazují tyto stavby vývoj inženýrství během dvou tisíciletí. Pont du Gard ve Francii kdysi přepravoval 20 000 metrů krychlových vody denně na vzdálenost 50 kilometrů, zatímco akvadukt v Segovii ve Španělsku byl postaven bez malty. V Asii kamenné mosty jako most Marka Pola v Číně spojovaly obchodní cesty po staletí. Most Chádžú v Isfahánu slouží zároveň jako přehrada a veřejný prostor pro setkávání. Tyto stavby měly více účelů: dopravu, zásobování vodou a místa společenských setkání. Mnohé z těchto mostů a akvaduktů se používají dodnes. Dokumentují různé stavební techniky, od římských betonových kleneb po perské cihlové obloukové konstrukce. Stavby přežily války, zemětřesení a povodně a zůstávají funkčními prvky moderní infrastruktury.
Od římských časů do středověku navrhovali inženýři mosty, které přežily impéria a stojí dodnes v moderním světě.
Kamenné obloukové mosty patří k nejtrvanlivějším stavbám v historii. Od římských akvaduktů ve Španělsku po středověké přechody řek ve střední Evropě ukazují tyto stavby vývoj inženýrství během dvou tisíciletí. Pont du Gard ve Francii kdysi přepravoval 20 000 metrů krychlových vody denně na vzdálenost 50 kilometrů, zatímco akvadukt v Segovii ve Španělsku byl postaven bez malty. V Asii kamenné mosty jako most Marka Pola v Číně spojovaly obchodní cesty po staletí. Most Chádžú v Isfahánu slouží zároveň jako přehrada a veřejný prostor pro setkávání. Tyto stavby měly více účelů: dopravu, zásobování vodou a místa společenských setkání. Mnohé z těchto mostů a akvaduktů se používají dodnes. Dokumentují různé stavební techniky, od římských betonových kleneb po perské cihlové obloukové konstrukce. Stavby přežily války, zemětřesení a povodně a zůstávají funkčními prvky moderní infrastruktury.
V tomto článku
18 míst k objevení — Nenechte si ujít to poslední!
Pont du Gard byl postaven v prvním století našeho letopočtu jako součást padesát kilometrů dlouhého akvaduktu zásobujícího vodou římské město Nîmes. Tato třípatrová stavba se tyčí čtyřicet devět metrů nad řekou Gardon a skládá se z padesáti dvou oblouků postavených ze žlutých vápencových bloků bez malty. Nejvyšší úroveň obsahovala vodní kanál, který denně dodával přibližně dvacet tisíc metrů krychlových vody. Most ukazuje římské inženýrské techniky prostřednictvím přesné konstrukce oblouků a výpočtu sklonu.
Rialtský most se klene nad Canal Grande od roku 1591 a spojuje čtvrti San Marco a San Polo. Antonio da Ponte navrhl tento kamenný most s jedním obloukem o rozpětí 28 metrů. Podél střední chodby jsou dvě řady obchodů, které poskytují prostor obchodníkům a řemeslníkům. Konstrukce spočívá na 12 000 dřevěných pilotách zaražených do dna laguny. Tento přechod nahradil dřívější dřevěné mosty, které se několikrát zřítily. Most slouží jako hlavní tepna mezi obchodními čtvrtěmi města.
Krämerbrücke se klene přes řeku Geru a od 12. století nese obytné budovy a obchody. Tento kamenný obloukový most spojuje staré město s Benediktsplatz a v současnosti na něm stojí 32 hrázděných domů z různých období. Úzké budovy podél 120 metrů dlouhého průchodu obývají řemeslné dílny, umělecké galerie a obchody. Stavba přežila několik požárů a prošla řadou oprav, přičemž současná podoba pochází hlavně z 15. a 16. století.
Pont des Trous je středověká vodní brána ze 13. století, která se klene přes řeku Šeldu. Stavba se skládá ze dvou válcových věží spojených třemi kamennými oblouky a byla součástí bývalého opevnění Tournai. Věže sloužily k řízení říčního provozu a obraně města. Památka byla v průběhu staletí několikrát obnovena a stojí jako důležitý příklad středověké vojenské architektury ve Flandrech.
Čcheng-jangský most byl postaven v roce 1912 a spojuje několik vesnic menšiny Dong podél řeky Lin-si. Tato tradiční dřevěná stavba měří 64 metrů a má pět pavilonů s vícestupňovými střechami, postavených zcela bez hřebíků. Most slouží jako přechod přes řeku i jako místo setkávání místní komunity a ukazuje řemeslné umění dongské architektury.
Pons Fabricius spojuje Tiberinský ostrov s Campus Martius na západním břehu Tibery od roku 62 př. n. l. Tento římský most se skládá ze dvou kamenných oblouků o celkové délce 62 metrů a slouží každodenní pěší dopravě. Stavba nese nápisy svých stavitelů a je nejstarším nepřetržitě používaným mostem v Římě.
Stari most se klene přes Neretvu jediným kamenným obloukem o šířce 28,7 metru. Tato osmanská stavba byla dokončena v roce 1566 Mimar Hayruddinem, žákem Sinana. Oblouk se zvedá 20 metrů nad řekou a spojuje dvě čtvrti Mostaru. Po zničení v roce 1993 proběhla v letech 2001 až 2004 rekonstrukce pomocí tradičních technik a původních materiálů z Neretvy. Dvě mostní věže, Halebija a Tara, spolu s historickými domy na obou březích dotvářejí celek. Od roku 2005 je Staré město Mostar se Stari most součástí seznamu světového dědictví UNESCO.
Ponte Vecchio se klene přes řeku Arno třemi oblouky a byl znovu postaven v roce 1345 po povodni. Od svého vzniku má po celé délce obchody, dnes zde převažují klenotníci a zlatníci. Vasariho koridor z roku 1565 vede jako uzavřená chodba nad východní stranou mostu a spojuje Palazzo Vecchio s Palazzo Pitti. Stavba má mohutné kamenné pilíře, které odolávají tlaku řeky, zatímco horní úrovně obsahují dřevěné konstrukce podpírající obchody.
Karlův most spojuje pražské Staré Město s Malou Stranou a měří 516 metrů na 16 kamenných pilířích. Tento most byl postaven ve 14. století za krále Karla IV. a po staletí sloužil jako hlavní přechod přes Vltavu. Stavba je z českého pískovce a podél zábradlí má 30 barokních soch, přidaných mezi lety 1683 a 1928. Most se klene přes řeku v šířce přibližně 10 metrů a tvořil ústřední část korunovační cesty českých králů.
London Bridge je betonová stavba postavená v roce 1973, která nahradila svého středověkého předchůdce. Tento silniční most spojuje City of London na severním břehu s obvodem Southwark na jižním břehu Temže. Historické místo slouží k přechodu řeky již od římských časů. Současný most má šest dopravních pruhů a umožňuje tisícům cestujících a vozidel denně projíždět mezi oběma břehy řeky.
Ponte Gobbo se klene přes řeku Trebbia svými jedenácti oblouky různých velikostí a pochází z římských dob. Tento středověký most ze 7. století prošel mnoha rekonstrukcemi a rozšířeními. Nepravidelné oblouky sledují přirozený tok řeky a skalní útvary v korytě. Název odkazuje na hrbatý profil mostu, který vytvářejí různé výšky oblouků. Stavba spojuje historické centrum Bobbia s protějším břehem a po staletí sloužila jako důležitý přechod pro poutníky a cestovatele.
Kintai Bridge se klene přes řeku Nishiki v pěti po sobě jdoucích dřevěných obloucích o celkové délce 193 metrů. Tato stavba z roku 1673 používá tradiční japonské tesařské spoje bez jediného hřebíku a spočívá na kamenných pilířích, které odolávají povodním. Každý oblouk se zvedá do jiné výšky, což vytváří vlnitou siluetu nad vodou. Most spojuje hradní město s obytnou čtvrtí samurajů a slouží jako důležitý přechod již více než tři století. Pravidelné restaurace zachovávají původní stavební postupy a používají dřevo z regionu.
Tato kamenná oblouková stavba z druhého století se klene přes historickou hraniční řeku mezi Římskou republikou a Předalpskou Galií. Stavba označuje místo, kde Julius Caesar překročil Rubikon se svými legiemi v roce 49 př. n. l., což spustilo občanskou válku. Oblouk ukazuje římské inženýrství svou klenutou konstrukcí a obrovskými kamennými bloky spojenými bez malty.
Chádžú byl postaven v roce 1650 za vlády šáha Abbáse II. přes řeku Zájande. Dvoupatrová stavba z kamene a cihel se táhne 133 metrů a má 23 oblouků. Most slouží zároveň jako přehrada k regulaci hladiny vody, jako přechod a jako místo pro společenská setkání. Obyvatelé a návštěvníci se scházejí ve výklencích a pavilonech spodního patra. Výzdoba zahrnuje obklady a nástěnné malby ze safíovského období.
Akvadukt Proserpina byl postaven ve druhém století našeho letopočtu, aby zásoboval vodou římskou kolonii Emerita Augusta. Stavba má tři řady žulových oblouků, které dosahují výšky 30 metrů. Akvadukt přiváděl vodu z nádrže Proserpina do města na vzdálenost několika kilometrů. Stavba ukazuje pokročilé znalosti hydraulického inženýrství římských stavitelů a je součástí archeologického souboru v Méridě.
Porta Maggiore byla postavena v roce 52 n. l. za císaře Claudia a sloužila jako architektonický prvek, který nesl dva hlavní římské akvadukty přes dvě důležité konzulární silnice. Aqua Claudia a Anio Novus se v tomto místě křížily s Via Praenestina a Via Labicana. Stavba se skládá z velkých bloků travertinu a vykazuje charakteristické římské stavební techniky s rustikálním zdivem. Dva oblouky Porta Maggiore byly původně součástí infrastruktury zásobování vodou a později byly začleněny do Aureliánských hradeb.
Piscina Mirabilis je římská cisterna z prvního století našeho letopočtu, postavená pro zásobování vodou císařského loďstva umístěného v Misenum. Tato podzemní stavba se táhne do délky 70 metrů a šířky 25 metrů a skládá se z pěti lodí podepřených 48 křížovými sloupy. Cisterna pojala přibližně 12 600 metrů krychlových pitné vody, přiváděné akvaduktem Aqua Augusta ze Serina v Kampánii. Klenutý strop dosahuje výšky téměř 15 metrů a celý interiér byl vyložen vodotěsným cementem.
Segovijský akvadukt byl postaven v 1. století našeho letopočtu a po staletí zásoboval město vodou z řeky Frío v pohoří Sierra de Guadarrama. Stavba se táhne přes 15 kilometrů a svého největšího výšky 28 metrů dosahuje na Plaza del Azoguejo. Římští inženýři postavili 166 oblouků z žulových bloků bez malty. Akvadukt zůstal v provozu až do 20. století a denně přiváděl do města přibližně 20 000 litrů vody.
V tomto článku
18 míst k objevení — Nenechte si ujít to poslední!
Pont du Gard byl postaven v prvním století našeho letopočtu jako součást padesát kilometrů dlouhého akvaduktu zásobujícího vodou římské město Nîmes. Tato třípatrová stavba se tyčí čtyřicet devět metrů nad řekou Gardon a skládá se z padesáti dvou oblouků postavených ze žlutých vápencových bloků bez malty. Nejvyšší úroveň obsahovala vodní kanál, který denně dodával přibližně dvacet tisíc metrů krychlových vody. Most ukazuje římské inženýrské techniky prostřednictvím přesné konstrukce oblouků a výpočtu sklonu.
Rialtský most se klene nad Canal Grande od roku 1591 a spojuje čtvrti San Marco a San Polo. Antonio da Ponte navrhl tento kamenný most s jedním obloukem o rozpětí 28 metrů. Podél střední chodby jsou dvě řady obchodů, které poskytují prostor obchodníkům a řemeslníkům. Konstrukce spočívá na 12 000 dřevěných pilotách zaražených do dna laguny. Tento přechod nahradil dřívější dřevěné mosty, které se několikrát zřítily. Most slouží jako hlavní tepna mezi obchodními čtvrtěmi města.
Krämerbrücke se klene přes řeku Geru a od 12. století nese obytné budovy a obchody. Tento kamenný obloukový most spojuje staré město s Benediktsplatz a v současnosti na něm stojí 32 hrázděných domů z různých období. Úzké budovy podél 120 metrů dlouhého průchodu obývají řemeslné dílny, umělecké galerie a obchody. Stavba přežila několik požárů a prošla řadou oprav, přičemž současná podoba pochází hlavně z 15. a 16. století.
Pont des Trous je středověká vodní brána ze 13. století, která se klene přes řeku Šeldu. Stavba se skládá ze dvou válcových věží spojených třemi kamennými oblouky a byla součástí bývalého opevnění Tournai. Věže sloužily k řízení říčního provozu a obraně města. Památka byla v průběhu staletí několikrát obnovena a stojí jako důležitý příklad středověké vojenské architektury ve Flandrech.
Čcheng-jangský most byl postaven v roce 1912 a spojuje několik vesnic menšiny Dong podél řeky Lin-si. Tato tradiční dřevěná stavba měří 64 metrů a má pět pavilonů s vícestupňovými střechami, postavených zcela bez hřebíků. Most slouží jako přechod přes řeku i jako místo setkávání místní komunity a ukazuje řemeslné umění dongské architektury.
Pons Fabricius spojuje Tiberinský ostrov s Campus Martius na západním břehu Tibery od roku 62 př. n. l. Tento římský most se skládá ze dvou kamenných oblouků o celkové délce 62 metrů a slouží každodenní pěší dopravě. Stavba nese nápisy svých stavitelů a je nejstarším nepřetržitě používaným mostem v Římě.
Stari most se klene přes Neretvu jediným kamenným obloukem o šířce 28,7 metru. Tato osmanská stavba byla dokončena v roce 1566 Mimar Hayruddinem, žákem Sinana. Oblouk se zvedá 20 metrů nad řekou a spojuje dvě čtvrti Mostaru. Po zničení v roce 1993 proběhla v letech 2001 až 2004 rekonstrukce pomocí tradičních technik a původních materiálů z Neretvy. Dvě mostní věže, Halebija a Tara, spolu s historickými domy na obou březích dotvářejí celek. Od roku 2005 je Staré město Mostar se Stari most součástí seznamu světového dědictví UNESCO.
Ponte Vecchio se klene přes řeku Arno třemi oblouky a byl znovu postaven v roce 1345 po povodni. Od svého vzniku má po celé délce obchody, dnes zde převažují klenotníci a zlatníci. Vasariho koridor z roku 1565 vede jako uzavřená chodba nad východní stranou mostu a spojuje Palazzo Vecchio s Palazzo Pitti. Stavba má mohutné kamenné pilíře, které odolávají tlaku řeky, zatímco horní úrovně obsahují dřevěné konstrukce podpírající obchody.
Karlův most spojuje pražské Staré Město s Malou Stranou a měří 516 metrů na 16 kamenných pilířích. Tento most byl postaven ve 14. století za krále Karla IV. a po staletí sloužil jako hlavní přechod přes Vltavu. Stavba je z českého pískovce a podél zábradlí má 30 barokních soch, přidaných mezi lety 1683 a 1928. Most se klene přes řeku v šířce přibližně 10 metrů a tvořil ústřední část korunovační cesty českých králů.
London Bridge je betonová stavba postavená v roce 1973, která nahradila svého středověkého předchůdce. Tento silniční most spojuje City of London na severním břehu s obvodem Southwark na jižním břehu Temže. Historické místo slouží k přechodu řeky již od římských časů. Současný most má šest dopravních pruhů a umožňuje tisícům cestujících a vozidel denně projíždět mezi oběma břehy řeky.
Ponte Gobbo se klene přes řeku Trebbia svými jedenácti oblouky různých velikostí a pochází z římských dob. Tento středověký most ze 7. století prošel mnoha rekonstrukcemi a rozšířeními. Nepravidelné oblouky sledují přirozený tok řeky a skalní útvary v korytě. Název odkazuje na hrbatý profil mostu, který vytvářejí různé výšky oblouků. Stavba spojuje historické centrum Bobbia s protějším břehem a po staletí sloužila jako důležitý přechod pro poutníky a cestovatele.
Kintai Bridge se klene přes řeku Nishiki v pěti po sobě jdoucích dřevěných obloucích o celkové délce 193 metrů. Tato stavba z roku 1673 používá tradiční japonské tesařské spoje bez jediného hřebíku a spočívá na kamenných pilířích, které odolávají povodním. Každý oblouk se zvedá do jiné výšky, což vytváří vlnitou siluetu nad vodou. Most spojuje hradní město s obytnou čtvrtí samurajů a slouží jako důležitý přechod již více než tři století. Pravidelné restaurace zachovávají původní stavební postupy a používají dřevo z regionu.
Tato kamenná oblouková stavba z druhého století se klene přes historickou hraniční řeku mezi Římskou republikou a Předalpskou Galií. Stavba označuje místo, kde Julius Caesar překročil Rubikon se svými legiemi v roce 49 př. n. l., což spustilo občanskou válku. Oblouk ukazuje římské inženýrství svou klenutou konstrukcí a obrovskými kamennými bloky spojenými bez malty.
Chádžú byl postaven v roce 1650 za vlády šáha Abbáse II. přes řeku Zájande. Dvoupatrová stavba z kamene a cihel se táhne 133 metrů a má 23 oblouků. Most slouží zároveň jako přehrada k regulaci hladiny vody, jako přechod a jako místo pro společenská setkání. Obyvatelé a návštěvníci se scházejí ve výklencích a pavilonech spodního patra. Výzdoba zahrnuje obklady a nástěnné malby ze safíovského období.
Akvadukt Proserpina byl postaven ve druhém století našeho letopočtu, aby zásoboval vodou římskou kolonii Emerita Augusta. Stavba má tři řady žulových oblouků, které dosahují výšky 30 metrů. Akvadukt přiváděl vodu z nádrže Proserpina do města na vzdálenost několika kilometrů. Stavba ukazuje pokročilé znalosti hydraulického inženýrství římských stavitelů a je součástí archeologického souboru v Méridě.
Porta Maggiore byla postavena v roce 52 n. l. za císaře Claudia a sloužila jako architektonický prvek, který nesl dva hlavní římské akvadukty přes dvě důležité konzulární silnice. Aqua Claudia a Anio Novus se v tomto místě křížily s Via Praenestina a Via Labicana. Stavba se skládá z velkých bloků travertinu a vykazuje charakteristické římské stavební techniky s rustikálním zdivem. Dva oblouky Porta Maggiore byly původně součástí infrastruktury zásobování vodou a později byly začleněny do Aureliánských hradeb.
Piscina Mirabilis je římská cisterna z prvního století našeho letopočtu, postavená pro zásobování vodou císařského loďstva umístěného v Misenum. Tato podzemní stavba se táhne do délky 70 metrů a šířky 25 metrů a skládá se z pěti lodí podepřených 48 křížovými sloupy. Cisterna pojala přibližně 12 600 metrů krychlových pitné vody, přiváděné akvaduktem Aqua Augusta ze Serina v Kampánii. Klenutý strop dosahuje výšky téměř 15 metrů a celý interiér byl vyložen vodotěsným cementem.
Segovijský akvadukt byl postaven v 1. století našeho letopočtu a po staletí zásoboval město vodou z řeky Frío v pohoří Sierra de Guadarrama. Stavba se táhne přes 15 kilometrů a svého největšího výšky 28 metrů dosahuje na Plaza del Azoguejo. Římští inženýři postavili 166 oblouků z žulových bloků bez malty. Akvadukt zůstal v provozu až do 20. století a denně přiváděl do města přibližně 20 000 litrů vody.
Pont du Gard byl postaven v prvním století našeho letopočtu jako součást padesát kilometrů dlouhého akvaduktu zásobujícího vodou římské město Nîmes. Tato třípatrová stavba se tyčí čtyřicet devět metrů nad řekou Gardon a skládá se z padesáti dvou oblouků postavených ze žlutých vápencových bloků bez malty. Nejvyšší úroveň obsahovala vodní kanál, který denně dodával přibližně dvacet tisíc metrů krychlových vody. Most ukazuje římské inženýrské techniky prostřednictvím přesné konstrukce oblouků a výpočtu sklonu.
Rialtský most se klene nad Canal Grande od roku 1591 a spojuje čtvrti San Marco a San Polo. Antonio da Ponte navrhl tento kamenný most s jedním obloukem o rozpětí 28 metrů. Podél střední chodby jsou dvě řady obchodů, které poskytují prostor obchodníkům a řemeslníkům. Konstrukce spočívá na 12 000 dřevěných pilotách zaražených do dna laguny. Tento přechod nahradil dřívější dřevěné mosty, které se několikrát zřítily. Most slouží jako hlavní tepna mezi obchodními čtvrtěmi města.
Krämerbrücke se klene přes řeku Geru a od 12. století nese obytné budovy a obchody. Tento kamenný obloukový most spojuje staré město s Benediktsplatz a v současnosti na něm stojí 32 hrázděných domů z různých období. Úzké budovy podél 120 metrů dlouhého průchodu obývají řemeslné dílny, umělecké galerie a obchody. Stavba přežila několik požárů a prošla řadou oprav, přičemž současná podoba pochází hlavně z 15. a 16. století.
Pont des Trous je středověká vodní brána ze 13. století, která se klene přes řeku Šeldu. Stavba se skládá ze dvou válcových věží spojených třemi kamennými oblouky a byla součástí bývalého opevnění Tournai. Věže sloužily k řízení říčního provozu a obraně města. Památka byla v průběhu staletí několikrát obnovena a stojí jako důležitý příklad středověké vojenské architektury ve Flandrech.
Čcheng-jangský most byl postaven v roce 1912 a spojuje několik vesnic menšiny Dong podél řeky Lin-si. Tato tradiční dřevěná stavba měří 64 metrů a má pět pavilonů s vícestupňovými střechami, postavených zcela bez hřebíků. Most slouží jako přechod přes řeku i jako místo setkávání místní komunity a ukazuje řemeslné umění dongské architektury.
Pons Fabricius spojuje Tiberinský ostrov s Campus Martius na západním břehu Tibery od roku 62 př. n. l. Tento římský most se skládá ze dvou kamenných oblouků o celkové délce 62 metrů a slouží každodenní pěší dopravě. Stavba nese nápisy svých stavitelů a je nejstarším nepřetržitě používaným mostem v Římě.
Stari most se klene přes Neretvu jediným kamenným obloukem o šířce 28,7 metru. Tato osmanská stavba byla dokončena v roce 1566 Mimar Hayruddinem, žákem Sinana. Oblouk se zvedá 20 metrů nad řekou a spojuje dvě čtvrti Mostaru. Po zničení v roce 1993 proběhla v letech 2001 až 2004 rekonstrukce pomocí tradičních technik a původních materiálů z Neretvy. Dvě mostní věže, Halebija a Tara, spolu s historickými domy na obou březích dotvářejí celek. Od roku 2005 je Staré město Mostar se Stari most součástí seznamu světového dědictví UNESCO.
Ponte Vecchio se klene přes řeku Arno třemi oblouky a byl znovu postaven v roce 1345 po povodni. Od svého vzniku má po celé délce obchody, dnes zde převažují klenotníci a zlatníci. Vasariho koridor z roku 1565 vede jako uzavřená chodba nad východní stranou mostu a spojuje Palazzo Vecchio s Palazzo Pitti. Stavba má mohutné kamenné pilíře, které odolávají tlaku řeky, zatímco horní úrovně obsahují dřevěné konstrukce podpírající obchody.
Karlův most spojuje pražské Staré Město s Malou Stranou a měří 516 metrů na 16 kamenných pilířích. Tento most byl postaven ve 14. století za krále Karla IV. a po staletí sloužil jako hlavní přechod přes Vltavu. Stavba je z českého pískovce a podél zábradlí má 30 barokních soch, přidaných mezi lety 1683 a 1928. Most se klene přes řeku v šířce přibližně 10 metrů a tvořil ústřední část korunovační cesty českých králů.
London Bridge je betonová stavba postavená v roce 1973, která nahradila svého středověkého předchůdce. Tento silniční most spojuje City of London na severním břehu s obvodem Southwark na jižním břehu Temže. Historické místo slouží k přechodu řeky již od římských časů. Současný most má šest dopravních pruhů a umožňuje tisícům cestujících a vozidel denně projíždět mezi oběma břehy řeky.
Ponte Gobbo se klene přes řeku Trebbia svými jedenácti oblouky různých velikostí a pochází z římských dob. Tento středověký most ze 7. století prošel mnoha rekonstrukcemi a rozšířeními. Nepravidelné oblouky sledují přirozený tok řeky a skalní útvary v korytě. Název odkazuje na hrbatý profil mostu, který vytvářejí různé výšky oblouků. Stavba spojuje historické centrum Bobbia s protějším břehem a po staletí sloužila jako důležitý přechod pro poutníky a cestovatele.
Kintai Bridge se klene přes řeku Nishiki v pěti po sobě jdoucích dřevěných obloucích o celkové délce 193 metrů. Tato stavba z roku 1673 používá tradiční japonské tesařské spoje bez jediného hřebíku a spočívá na kamenných pilířích, které odolávají povodním. Každý oblouk se zvedá do jiné výšky, což vytváří vlnitou siluetu nad vodou. Most spojuje hradní město s obytnou čtvrtí samurajů a slouží jako důležitý přechod již více než tři století. Pravidelné restaurace zachovávají původní stavební postupy a používají dřevo z regionu.
Tato kamenná oblouková stavba z druhého století se klene přes historickou hraniční řeku mezi Římskou republikou a Předalpskou Galií. Stavba označuje místo, kde Julius Caesar překročil Rubikon se svými legiemi v roce 49 př. n. l., což spustilo občanskou válku. Oblouk ukazuje římské inženýrství svou klenutou konstrukcí a obrovskými kamennými bloky spojenými bez malty.
Chádžú byl postaven v roce 1650 za vlády šáha Abbáse II. přes řeku Zájande. Dvoupatrová stavba z kamene a cihel se táhne 133 metrů a má 23 oblouků. Most slouží zároveň jako přehrada k regulaci hladiny vody, jako přechod a jako místo pro společenská setkání. Obyvatelé a návštěvníci se scházejí ve výklencích a pavilonech spodního patra. Výzdoba zahrnuje obklady a nástěnné malby ze safíovského období.
Akvadukt Proserpina byl postaven ve druhém století našeho letopočtu, aby zásoboval vodou římskou kolonii Emerita Augusta. Stavba má tři řady žulových oblouků, které dosahují výšky 30 metrů. Akvadukt přiváděl vodu z nádrže Proserpina do města na vzdálenost několika kilometrů. Stavba ukazuje pokročilé znalosti hydraulického inženýrství římských stavitelů a je součástí archeologického souboru v Méridě.
Porta Maggiore byla postavena v roce 52 n. l. za císaře Claudia a sloužila jako architektonický prvek, který nesl dva hlavní římské akvadukty přes dvě důležité konzulární silnice. Aqua Claudia a Anio Novus se v tomto místě křížily s Via Praenestina a Via Labicana. Stavba se skládá z velkých bloků travertinu a vykazuje charakteristické římské stavební techniky s rustikálním zdivem. Dva oblouky Porta Maggiore byly původně součástí infrastruktury zásobování vodou a později byly začleněny do Aureliánských hradeb.
Piscina Mirabilis je římská cisterna z prvního století našeho letopočtu, postavená pro zásobování vodou císařského loďstva umístěného v Misenum. Tato podzemní stavba se táhne do délky 70 metrů a šířky 25 metrů a skládá se z pěti lodí podepřených 48 křížovými sloupy. Cisterna pojala přibližně 12 600 metrů krychlových pitné vody, přiváděné akvaduktem Aqua Augusta ze Serina v Kampánii. Klenutý strop dosahuje výšky téměř 15 metrů a celý interiér byl vyložen vodotěsným cementem.
Segovijský akvadukt byl postaven v 1. století našeho letopočtu a po staletí zásoboval město vodou z řeky Frío v pohoří Sierra de Guadarrama. Stavba se táhne přes 15 kilometrů a svého největšího výšky 28 metrů dosahuje na Plaza del Azoguejo. Římští inženýři postavili 166 oblouků z žulových bloků bez malty. Akvadukt zůstal v provozu až do 20. století a denně přiváděl do města přibližně 20 000 litrů vody.
