Prohlédněte si památky kolem sebe v AROtevírejte truhly v aplikaci
Around Us je stvořen pro váš telefon – namiřte fotoaparát do ulic a objevujte památky a místa kolem sebe v rozšířené realitě.Around Us je stvořen pro váš telefon – truhly se odemykají, když chodíte, objevujete a zachycujete místa v okolí.
Vodopády vás vtáhnou prostřednictvím vašich smyslů. Slyšíte hukot padající vody, cítíte mlhu na kůži a vidíte tančící světlo na vodní tříšti. Mnoho z těch nejmocnějších příkladů se nachází na místech, která zůstávají relativně nedotčená, kde je dosažení cíle polovinou odměny. Tato místa dávají návštěvníkům něco, co je na slavných přírodních lokalitách stále těžší najít: čas o samotě s krajinou.
Tato sbírka ukazuje vodopády utvářené různými geografiemi a podnebími po celém světě. V Chorvatsku Plitvická jezera předvádějí terasy vápence s tůněmi, které kaskádovitě přecházejí jedna do druhé pod vysokými stromy. V Utahu Coyote Gulch odhaluje skryté výklenky a tůně vyhloubené vodou do červeného pískovce za miliony let. Indické Nohkalikai Falls se řítí z zalesněné plošiny dolů do zelené tůně hluboko pod ní, zatímco čínský Huangguoshu Waterfall má jeskyni, za kterou můžete projít, chráněni padající vodou samotnou. Na hranici mezi Vietnamem a Čínou se Ban Gioc-Detian šíří široce jako prostěradlo vody přes terén. Venezuelský Angel Falls padá téměř 1 000 metrů (3 280 stop) z hory s plochým vrcholem do údolí pod ní.
Norské Geirangerfjord skrývá Sedm sester, sedm proudů, které tečou paralelně vedle sebe a přímo se vlévají do fjordu. Islandský Dettifoss vypouští obrovské množství ledovcové vody přes černou vulkanickou skálu a vytváří mocnou podívanou. V Jihoafrické republice Tugela Falls sestupuje v oddělených stupních po strmých útesech pohoří Drakensberg. A na Filipínách Kawasan Falls tvoří sérii tyrkysových tůní orámovaných tropickými stromy. Každé místo si vyvinulo svůj vlastní vzhled, utvářený typem skály pod ním, počasím, které ho obklopuje, a krajinou kolem něj.
Vodopády vás vtáhnou prostřednictvím vašich smyslů. Slyšíte hukot padající vody, cítíte mlhu na kůži a vidíte tančící světlo na vodní tříšti. Mnoho z těch nejmocnějších příkladů se nachází na místech, která zůstávají relativně nedotčená, kde je dosažení cíle polovinou odměny. Tato místa dávají návštěvníkům něco, co je na slavných přírodních lokalitách stále těžší najít: čas o samotě s krajinou.
Tato sbírka ukazuje vodopády utvářené různými geografiemi a podnebími po celém světě. V Chorvatsku Plitvická jezera předvádějí terasy vápence s tůněmi, které kaskádovitě přecházejí jedna do druhé pod vysokými stromy. V Utahu Coyote Gulch odhaluje skryté výklenky a tůně vyhloubené vodou do červeného pískovce za miliony let. Indické Nohkalikai Falls se řítí z zalesněné plošiny dolů do zelené tůně hluboko pod ní, zatímco čínský Huangguoshu Waterfall má jeskyni, za kterou můžete projít, chráněni padající vodou samotnou. Na hranici mezi Vietnamem a Čínou se Ban Gioc-Detian šíří široce jako prostěradlo vody přes terén. Venezuelský Angel Falls padá téměř 1 000 metrů (3 280 stop) z hory s plochým vrcholem do údolí pod ní.
Norské Geirangerfjord skrývá Sedm sester, sedm proudů, které tečou paralelně vedle sebe a přímo se vlévají do fjordu. Islandský Dettifoss vypouští obrovské množství ledovcové vody přes černou vulkanickou skálu a vytváří mocnou podívanou. V Jihoafrické republice Tugela Falls sestupuje v oddělených stupních po strmých útesech pohoří Drakensberg. A na Filipínách Kawasan Falls tvoří sérii tyrkysových tůní orámovaných tropickými stromy. Každé místo si vyvinulo svůj vlastní vzhled, utvářený typem skály pod ním, počasím, které ho obklopuje, a krajinou kolem něj.
V tomto článku
68 míst k objevení — Nenechte si ujít to poslední!
Plitvická jezera v Chorvatsku tvoří část národního parku, kde se šestnáct samostatných vodních ploch propojuje řetězem vodopádů stékajících po vápencových terasách. Voda zde postupem času vytvořila porézní bariéry, které jezera oddělují a zároveň neustále vytvářejí nové geologické útvary. Dřevěné lávky vedou přímo podél vody, někdy jen pár centimetrů nad hladinou. Na jaře je průtok vody nejsilnější, na podzim se buky a javory kolem břehů zbarvují. Horní jezera leží v zalesněném údolí, dolní v hlubší rokli. Voda se třpytí v různých odstínech zelené podle světla a hloubky.
Tento vodopád leží hluboko v kaňonu vytesaném z červeného pískovce, kde voda padá přes hladké skalní stěny do přírodních tůní pod nimi. Coyote Gulch si razí cestu úzkými průchody a širokými komorami, obklopený pouštními rostlinami rostoucími ze štěrbin ve skále. Světlo se během dne mění a zvýrazňuje různé odstíny červené na skalní stěně. Turisté často brodí mělkou vodou a přelézají balvany, aby se dostali do skrytých částí. Ticho přerušuje jen zvuk padající vody, který se odráží od stěn kaňonu. Toto místo je součástí sbírky vodopádů po celém světě, kde voda a skála utvářejí krajinu způsoby, které lidi přitahují.
Tento vodopád padá 340 metrů do zeleného jezírka na úpatí vápencového útesu. Nohkalikai Falls leží na zalesněné náhorní plošině v Meghalaya, kde monzunové deště mění krajinu v jednu z nejvlhčích oblastí na Zemi. Voda padá v jednom proudu a odspodu stoupá mlha. Okolní oblast je hustě zalesněná a útesy rámují jezírko pod sebou. Vodopád nese více vody během monzunového období, kdy proud sílí a vodní tříšť dosahuje dál. V sušších měsících se proud zužuje, ale pád zůstává viditelný. Vyhlídka nabízí pohled přes okraj dolů na jezírko hluboko pod sebou. Oblast má klidný ráz, zvláště mimo hlavní návštěvní časy.
Tento vodopád v Kuej-čou ohromuje svou širokou skalní stěnou a jemnou mlhou, která někdy vytváří duhy, když na ni dopadne slunce. Co ho odlišuje, je jeskyně za vodní clonou, odkud můžete vidět vodopád zevnitř. Řeka se nahoře rozděluje do několika menších proudů, než se přelije přes okraj. Různé cesty v různých úrovních ukazují vodopád z různých úhlů pohledu - od základny až po vyvýšené body dále. Oblast je vlhká, skály kluzké a zvuk padající vody je všude.
Tyto vodopády tvoří hranici mezi Vietnamem a Čínou. Voda padá 30 metrů a rozprostírá se do šířky 200 metrů. Kaskáda se dělí na několik pramenů, které proudí mezi balvany a zelenou vegetací. Během období dešťů řeka stoupá a oddělené proudy se spojují v jednu souvislou stěnu vody. V suchých měsících jsou jednotlivé části zřetelnější a můžete vidět strukturu skály za nimi. Okolní údolí je utvářeno rýžovými poli a bambusovými háji, které dosahují až k okraji vodopádů. Řeka nese šedý sediment, který dává vodě mléčnou barvu.
Andělské vodopády padají téměř jeden kilometr z okraje hory s plochým vrcholem, což z nich činí jeden z nejvýraznějších přírodních útvarů na kontinentu. Voda se často mění v mlhu, než dopadne na zem pod sebou. Okolní terén tvoří hustý deštný prales, strmé skalní stěny a izolované náhorní plošiny, které eroze formovala miliony let. Přístup vyžaduje plavbu po řece a pěší túru, protože do této odlehlé oblasti nevedou žádné silnice. Voda pramení v malých potocích na vrcholu Auyan-Tepui, jedné z největších stolových hor ve Venezuele.
Vodopád Sedm sester patří do této sbírky vodopádů po celém světě. Nachází se v Geirangerfjordu a tvoří ho sedm paralelních proudů, které padají asi 250 metrů po skalní stěně a přímo se vlévají do fjordu. V létě tání sněhu z hor přináší do každého proudu více vody, zatímco v zimě některé téměř vysychají. Žulové stěny pokrývá mech a nízká vegetace. Turistické lodě se přibližují tak blízko, že cítíte vodní tříšť. Naproti přes fjord padá další vodopád zvaný Suitor. Tyto dva tvoří jedny z nejznámějších pohledů podél tohoto úzkého vodního proudu, který se vine mezi vysokými horami.
Tento vodopád v Národním parku Vatnajökull leží na severovýchodní vysočině Islandu, kde ledovcová řeka Jökulsá á Fjöllum padá přes okraj tmavého čediče. Voda je šedá a zakalená, plná vulkanického sedimentu z vnitrozemí. Hukot je slyšet už z dálky. Neustále stoupá hustá mlha a usazuje se vlhká na okolní skále. Když se přiblížíte k okraji, země se otřásá pod nohama. Kaňon je hluboce vyhloubený a nabízí jasný pohled na sílu vody. Cesta k okraji je krátká, ale terén je hrubý a často mokrý. Dettifoss ukazuje surovou energii země formované ledovci a sopkami.
Tugela Falls v této horské oblasti padá téměř 950 metrů v pěti samostatných stupních ze skalní stěny Amphitheatre. Voda pramení na vysoké náhorní plošině Drakensberg a valí se přes tmavý čedičový kámen. Průtok se velmi mění podle ročního období - někdy jen tenká nit, po silném dešti široký vodopád. Přístup vyžaduje několik hodin pěší túry po strmých stezkách. Okolní krajina se skládá z travnatých ploch, skalních útvarů a občasné mlhy stoupající z údolí. Jen málo návštěvníků se vydá na cestu, což udržuje oblast relativně klidnou.
Tyto vodopády patří do sbírky pozoruhodných vodopádů a kaskád z celého světa, které lidi přitahují svou silou a umístěním. Kawasan Falls tvoří tři po sobě jdoucí vodopády, které vytvářejí přírodní bazény s tyrkysovou vodou. Tropické rostliny a bambusový les obklopují bazény, kde se návštěvníci koupou a odpočívají ve stínu vegetace. Voda stéká přes vápencové útvary vytvořené v průběhu času. Nejnižší stupeň je největší a nejnavštěvovanější, zatímco horní bazény zůstávají klidnější. Cesta k Kawasan Falls vede hustým lesem a zvuk padající vody je slyšet už z dálky.
Tento vodopád ve Fiordlandu je součástí skupiny některých z nejkrásnějších vodopádů a kaskád na světě. Sutherlandovy vodopády padají ve třech stupních přes strmou skalní stěnu a napájí je jezero na vysoké plošině nad nimi. Dostanete se k nim pěšky po Milford Track, několikadenní trase deštným pralesem a údolími. Okolí je většinu roku vlhké, často zahalené mlhou, s hustou vegetací rostoucí až k úpatí útesu. Po vydatných deštích vodopády mohutní a sprška je vidět z dálky. Sutherlandovy vodopády leží daleko od jakýchkoli zpevněných cest v odlehlé horské krajině.
Tento vodopád patří do sbírky nejkrásnějších vodopádů světa, leží na severozápadě a padá ve dvou stupních soutěskou lemovanou skalami a kapradinami. Horní kaskádu je vidět z kamenného mostu postaveného v 10. letech 20. století, který se stal oblíbeným místem pro fotografování. Voda přichází z pramenů nad soutěskou a teče po celý rok. V zimě horní stupeň někdy zamrzá. Krátká stezka vede k mostu, delší až nahoru. K úpatí se dostanete snadno, a proto je toto místo jedním z nejnavštěvovanějších v regionu. Přesto je tu brzy ráno nebo za deštivých dnů klid.
Fairy Pools na ostrově Skye je řetěz vodopádů a tůní podél řeky Brittle. Čistá voda stéká po tmavých skalách a shromažďuje se v modrých tůních. Leží na úpatí pohoří Black Cuillin, obklopené drsnou vřesovištní krajinou a skalnatými svahy. Za jasných dnů voda září tyrkysovými odstíny, za zamračených dnů se zdá hlubší a chladnější. Mnoho návštěvníků sem chodí plavat, i když je voda po celý rok studená. Cesta z parkoviště sleduje řeku proti proudu a míjí několik kaskád a tůní různých velikostí. Některé jsou dost mělké na brodění, jiné dost hluboké na pořádný skok. Krajina je holá a větrná, typická pro skotskou Vysočinu. Fotografové často přijíždějí brzy ráno nebo pozdě odpoledne, kdy světlo měkne a zvýrazňuje barvu vody.
Tento vodopád padá 268 metrů v jednom proudu a vytváří tak neustálou mlhu u své základny. Hustý deštný prales kolem něj skrývá četné pěší stezky, které se vinou vlhkou zelenou podrostem. Cesta k Wallamanským vodopádům se stáčí tropickou vegetací a zvuk padající vody je slyšet dlouho před prvním pohledem na kaskádu. U základny se voda shromažďuje v chladném jezírku obklopeném hladkými kameny a hustým rostlinstvem. Vzduch je zde znatelně vlhčí a světlo proniká jemným sprejem, který visí nad jezírkem.
Wailua Falls v této sbírce vodopádů a kaskád z celého světa ukazuje, jak voda padá ve dvou stupních přes čedičový útes na východní straně Kauai. Voda se setkává s širokým jezírkem pod sebou, obklopeným hustou tropickou vegetací. V některé dny světlo zachytí mlhu tak, že se objeví duha. Tento vodopád leží podél silnice nad ním, což usnadňuje přístup. Způsob, jakým se zde voda, světlo a vegetace spojují, vytváří okamžiky, které přitahují cestovatele.
Tento vodopád v národním parku Yoho patří do sbírky nejkrásnějších vodopádů světa a padá přes strmou skalní stěnu, napájený vodou z tání ledovce Daly. Název pochází z jazyka Cree a znamená něco jako velkolepý nebo úžasný. Voda padá v dlouhé úzké stuze, obzvláště silná na začátku léta, kdy vrcholí tání sněhu. Mlha stoupá vysoko a smáčí okolní skály. Krátká stezka vede z parkoviště k úpatí, kde cítíte hukot vody dopadající na zem.
Vodopády Modrého Nilu v Tisissatu patří do této sbírky vodopádů a kaskád z celého světa. Řeka se řítí přes široký čedičový útes na horním toku Modrého Nilu. Během období dešťů voda stoupá a vytváří hustý sprej, který často tvoří duhy. Okolní krajina je zelená a kopcovitá, s poli a malými vesnicemi poblíž. Stezka vede terénem k vyhlídce naproti hlavnímu vodopádu. Síla vody je nejsilnější mezi červencem a zářím, kdy řeka dosahuje vrcholu svého průtoku.
Tento vodopád padá asi třicet metrů přes vápencový útes poblíž baltského pobřeží. Valaste v zimě vytváří velké ledové sloupy, které někdy dosahují až dolů a vypadají jako zmrzlé závěsy visící ze skály. Voda přichází z malé řeky, která se vine zalesněnými kopci, než se přelije přes okraj. Útes je součástí delšího úseku pobřeží, které na některých místech prudce klesá. V létě můžete z vyhlídkové plošiny slyšet šumění vody. Okolní oblast je tichá, s borovicemi a břízami rostoucími blízko okraje. Někteří návštěvníci se vracejí několikrát do roka, aby sledovali, jak se scéna mění s ročními obdobími.
Tento vodopád padá z výšky přibližně 100 metrů skrz hustý deštný les a vodu přináší po celý rok. Tůň na jeho úpatí leží ve stínu vysokých stromů a cesta k němu vede podél potoka vlhkou zelení. Okolí zůstává tiché, i když dorazí návštěvníci. Khlong Lan je součástí většího chráněného území, kde se les šíří po kopcovitém terénu.
Vodopády Gocta patří do této sbírky vodopádů, které lidi přitahují. Nacházejí se v peruánských Andách a dlouho zůstávaly mezinárodní komunitě neznámé, ačkoli místní lidé je znají po generace. Voda padá ve dvou odlišných stupních, které společně dosahují výšky přibližně 770 metrů (2 530 stop). Přístupová cesta vede přes mlžný les, kde rostou orchideje a občas se objeví kolibříci. Stezka může být kluzká, zvláště po dešti. Oblast leží daleko od velkých měst a okolí si zachovalo mnoho ze svého venkovského rázu. Z různých vyhlídkových bodů se objevuje celý tvar vodopádů, obklopený strmými zalesněnými svahy. Vzduch voní vlhkým mechem a hlínou.
Jog Falls tvoří čtyři oddělené proudy, které padají přes tmavé skalní stěny do hlubin pod nimi. Tyto kaskády nesou jména jako Raja, Roarer, Rocket a Rani. Nejvyšší část padá více než 250 metrů a během monzunového období objem vody natolik naroste, že se jednotlivé proudy spojí do široké opony. V suchých měsících se opět oddělí do zřetelných vláken. Skála je tmavá a leskne se mokrá pod padající vodou. Z bazénu na dně stoupá mlha a visí ve vzduchu. Toto místo leží daleko od velkých měst a přístupová cesta se vine zalesněným terénem. Návštěvníci mohou vodopády pozorovat z několika vyhlídkových bodů nebo sejít dolů k základně, kde voda dopadá na skálu a pokračuje po proudu.
Tento vodopád je součástí skupiny vodopádů a kaskád, které lidi přitahují. Gitgit padá 40 metrů soutěskou obklopenou rýžovými poli a kávovníkovými háji. Voda přichází z lesnatých svahů výše a shromažďuje se v mělké nádrži, často zahalené mlhou. Cesta k němu se vine hustým tropickým porostem, kde kapradiny a mech pokrývají mokré kameny. Okolí zůstává zelené i během suchých měsíců. Zvuk padající vody se nese údolím dlouho předtím, než se vodopády objeví.
Tento vodopád v Arunáčalpradéši je součástí sbírky představující nejvýznamnější vodopády a kaskády světa. Voda padá asi 100 metrů přes šedé skály do hluboké zelené tůně. Přitéká z řeky Tawang a dopadá na skály pod sebou s tichým duněním. Vlhkost stoupá z hladiny a usazuje se na listech kolem. Ráno bývá scéna často zahalena mlhou, zatímco odpoledne světlo někdy proniká stromy a dosahuje tůně. Okolí tvoří hustý lesní porost a teplota je obvykle chladnější než v otevřeném terénu.
Tento vodopád v katalánském pohoří je součástí sbírky oslavující nejpozoruhodnější vodopády světa. Salt de Sallent padá ve dvou stupních přes 100 metrů (330 stop) úzkou roklí mezi hladkými skalními stěnami, které zůstávají většinu roku vlhké. Voda přichází z lesnatých svahů a hluboko vytesala kámen. Vyhlídková plošina nabízí jasný pohled na oba stupně, přičemž spodní část je často ukryta ve stínu. Cesta k vyhlídce se vine horským lesem a na některých místech může být zem kluzká. Rokle samotná je hluboká a úzká, vytvořená vodou po velmi dlouhou dobu. V teplejších měsících je okolí plné zeleně a na podzim se stromy zbarvují do odstínů oranžové a červené. Díky své velké výšce patří Salt de Sallent k vyšším vodopádům v této části Španělska.
Tento vodopád padá asi 40 stop (12 metrů) po útesech a přímo se setkává s Tichým oceánem. Stezka, která k němu vede, prochází pobřežním lesem na poloostrově Point Reyes, kde je kontrast mezi sladkou vodou a oceánským příbojem obzvláště zřetelný. Voda tvoří úzkou clonu, která teče silněji nebo je sotva viditelná v závislosti na ročním období a srážkách. Při odlivu se voda krátce shromažďuje na pláži, než se smísí s vlnami. Toto místo patří do sbírky vodopádů po celém světě, kde zvuk padající vody, mlha stoupající zdola a způsob, jakým světlo zachycuje vodní tříšť, přitahují lidi a vytvářejí nezapomenutelné okamžiky.
Tyto vodopády v Atlasu patří do sbírky oslavující přírodní vodopády po celém světě. Voda zde padá ve třech po sobě jdoucích stupních přes vápencové útesy a vytváří scénu, kterou formuje skála a okolní terén. Na úpatí leží široká tůň obklopená keři oleandru a divokými fíkovníky. Když sluneční světlo zasáhne vodní tříšť, v mlze se často objevují duhy. Oblastí se rozprostírají berberské vesnice a po svazích stoupají olivové háje. V okolních stromech kolem rokle žijí místní opice a podél okraje a dolů k nádrži pod vodopády vedou úzké stezky.
Tento vodopád na panství Powerscourt padá asi 120 metrů po skalnatém svahu do zalesněného údolí. Buky, duby a jehličnany rostou na svazích kolem tůně na úpatí. Cesta vede dolů k místu, kde voda naráží na skály a rozprašuje jemnou mlhu. Místo působí tiše, zvláště ve všední dny, kdy přichází méně návštěvníků. Powerscourt Waterfall leží v hrabství Wicklow, v oblasti nízkých hor a hustých lesů, známé svými turistickými stezkami a zahradami.
Tento vodopád na východě Islandu ukazuje kontrast běžný v této oblasti. Po obou stranách se zvedají tmavé čedičové sloupce s šestiúhelníkovým průřezem. Tvoří přirozený rám z vulkanické horniny, která dávno ztuhla do tohoto tvaru. Řeka Fjarðará padá asi 30 metrů přes okraj. Voda protéká úzkými mezerami a pak naráží na balvany na úpatí stěny. Sloupce působí téměř uměle svou pravidelností, ale vytvořila je příroda. Okolí je drsné, často mlhavé a pokryté mechem. K Litlanesfoss se dostanete po pěší stezce, která vede i k dalším vodopádům. Kombinace tekoucí vody a geometrického kamene dělá z tohoto místa silný příklad islandské vulkanické krajiny.
Tento vodopád v Národním parku Vatnajökull padá přes šestiboké čedičové sloupce vzniklé ztuhlou lávou. Černá skála vytváří přirozenou stěnu za padající vodou. Sloupce připomínají varhanní píšťaly a rámují kaskádu. Stezka vede březovým lesem a kolem menších vodopádů. Tento útvar ukazuje, jak láva krystalizuje, když pomalu chladne. Název znamená černý vodopád.
Dawsonovy vodopády v národním parku Egmont padají asi 60 stop přes tmavé lávové skály. Cesta k nim se vine hustým deštným pralesem, kde půdu a kmeny stromů pokrývají kapradiny a mech. Vodu z hory Taranaki napájí vodopád a shromažďuje se v mělké tůni na úpatí. Značené a udržované stezky procházejí vlhkým lesem s hustým podrostem. V tichých dnech můžete vodu slyšet už z dálky. Vzduch zůstává chladný a vlhký i v teplejších měsících a mezi stromy často visí mlha.
Vodopády Agua Azul padají přes řadu vápencových stupňů v džungli Chiapas, kde voda bohatá na minerály získává tyrkysovou barvu. Řeka se rozděluje do několika ramen, která tečou paralelně přes mělké nádrže, než padají dál dolů. Některé části tvoří tůně, zatímco jiné ženou vodu rychleji přes hladké kamenné desky. Barva se mění se světlem a ročním obdobím, je intenzivnější v suchých dnech a v deštivých měsících se zakalí sedimentem. Podél břehů vedou úzké stezky, kde kořeny stromů prorůstají přes kameny a kapradiny visí mezi prasklinami.
Tento vodopád na Islandu patří do této sbírky vodopádů a kaskád po celém světě, které lidi přitahují. Gljúfrabúi se skrývá uvnitř úzké skalní štěrbiny. Voda padá asi 40 metrů, orámovaná stěnami těsného kaňonu. Abyste se k němu dostali, brodíte se úzkým průchodem, někdy s mokrýma nohama. Mezi skalami stoupá mlha a světlo proniká otvorem nahoře. Většina návštěvníků míří k Seljalandsfossu hned vedle, ale Gljúfrabúi zůstává tišší. Vodu slyšíte zvenčí, ale teprve když vstoupíte dovnitř, pochopíte tvar toho místa. Stěny uzavírají prostor a pocit je jiný než u otevřených vodopádů jinde v regionu.
Erawanské vodopády patří do této sbírky, protože ukazují, jak voda v průběhu času tvaruje kámen a vytváří prostory, které lidi přitahují. Tento vodopád klesá přes sedm vápencových stupňů tropickým lesem. Každá úroveň tvoří přírodní bazén, kde se shromažďuje tyrkysová voda a malé rybky plavou kolem nohou návštěvníků. Nižší stupně jsou snadno dostupné a přitahují více lidí, zatímco horní úrovně zůstávají klidnější a vyžadují větší úsilí k dosažení. Stezka sleduje tok vody vzhůru hustým stínem. V teplých dnech místní i cestovatelé využívají bazény ke koupání. Voda zůstává chladná a proud je dostatečně mírný pro bezpečné koupání. Erawanské vodopády se nacházejí v národním parku, kde se na stezkách občas objeví opice a břehy lemují bambusové háje.
Tento vodopád zapadá do této sbírky jako místo, kde tekoucí voda vytváří tůně a vybízí návštěvníky k zastavení. Vodopád Tiu Kelep se nachází na úpatí hory Rinjani a padá přes skalní stěnu obklopenou hustým tropickým lesem. Vodní tříšť u základny naplňuje vzduch jemnou mlhou a uslyšíte ji, než dorazíte na místo. Úzká stezka vede bambusovými háji a překračuje malé potoky, než dorazí ke skalní stěně, po které voda padá. Síla vody může být dost silná na to, abyste prošli clonou mlhy a dostali se blíž. Mnoho návštěvníků plave v chladném bazénu pod vodopádem, který lemují kameny pokryté mechem. Nedaleká vesnice pořádá výlety na toto místo, obvykle v časných ranních hodinách, kdy přichází méně lidí. V některých dnech voda teče klidněji, jindy je proud silný. Tato část ostrova je méně přístupná než jiné oblasti, což způsobuje, že místo působí poněkud izolovaně.
Tento vodopád v Kuang Si stéká přes řadu terasovitých vápencových útvarů, které vytvářejí tyrkysové tůně, kde se návštěvníci mohou koupat na několika místech. Hlavní vodopád padá asi 60 metrů. Okolní les poskytuje stín a udržuje vzduch chladný i v teplých dnech. Dřevěné lávky a stezky vedou mezi úrovněmi a míjejí menší kaskády a tůně. Mnoho lidí zde tráví odpoledne, pohybují se mezi tůněmi nebo sedí na plochých kamenech podél okrajů. Oblast je dost velká na to, aby se obvykle našly klidnější části stranou od hlavních vyhlídkových bodů.
Gullfoss je součástí skupiny vodopádů a kaskád po celém světě, které lidi přitahují. Tento vodopád padá 32 metrů ve dvou stupních do kaňonu, který vyhloubila řeka Hvítá. V zimě se na skalních stěnách tvoří led. Řeka přináší sediment z ledovce Langjökull, který zabarvuje vodu do šeda. Za slunečných dnů se ve vodní tříšti objevují duhy. Horní stupeň padá k jihu, spodní se stáčí na východ a mizí v úzké štěrbině. Z okraje kaňonu můžete vidět, jak si voda razí cestu mezi čedičovými stěnami.
Semuc Champey je přírodní vápencový most, který se klene nad řekou Cahabón. Pod tímto mostem voda protéká, zatímco na povrchu se shromažďují tyrkysové tůně. Voda se shromažďuje v různých úrovních a vytváří řadu propojených tůní, které se táhnou krajinou. Místo obklopuje hustý horský les, takže je odlehlé a těžko dostupné. Mnoho tůní je vhodných ke koupání a čistá voda odhaluje skalnaté dno. Cesta do Semuc Champey vede po nezpevněných silnicích mimo hlavní trasy.
Tento vodopád padá 896 metrů v pěti stupních skrz mlžný les severních And. Yumbillské vodopády se nacházejí v odlehlé oblasti, kde klima určuje hustá vegetace a vlhký vzduch. Cesta tam vyžaduje několikahodinovou túru po úzkých stezkách, které se vinou lesem a malými osadami. Voda padá přes skály pokryté mechem a mezi stromy často visí jemná mlha. Okolí zůstává tiché, s občasným zpěvem ptáků a neustálým zvukem padající vody. Nejlepší výhledy jsou z různých vyhlídkových bodů podél trasy, odkud je vidět celá výška. Většina návštěvníků přichází z nejbližšího města Cuispes a infrastruktura zůstává jednoduchá. Vlhkost je vysoká a zem může být kluzká. Tento útvar je jedním z nejvyšších nepřerušovaných vodopádů v Peru, i když je navštěvován méně než jiné destinace v regionu.
Tento vodopád padá asi 185 metrů přes vápencové útesy v kaňonu obklopeném zalesněnými svahy. Voda se při pádu rozděluje do několika pramenů a než dopadne na zem, mění se v mlhu. V zimě se na stěně tvoří ledové sloupce, které lákají horolezce. Údolím protéká řeka Provo a silnice sleduje její tok s výhledy na skalní stěnu. Oblast se v minulosti využívala pro průmysl a u úpatí zůstaly stát některé staré základy. Přístup vede krátkou cestou od silnice.
Tento vodopád na jihu Islandu padá šedesát metrů přes bývalý mořský útes, který nyní leží ve vnitrozemí. Skógafoss odvádí vodu z tajících ledovců a padá značnou silou, což vytváří téměř stálou spršku, která se rozptyluje nad základnou. Když svítí slunce, často se objevují duhy. Schodiště vede na vrchol útesu, kde řeka před okrajem teče klidně a výhled se otevírá přes zelenou pobřežní nížinu. Voda pokračuje jako široká řeka poté, co dopadne do tůně pod vodopádem. Stěna útesu je tmavá sopečná skála s ostrůvky mechu a návštěvníci mohou dojít až k padající vodní stěně, i když země rychle vlhne od mlhy.
Tento vodopád na jihu Islandu vám umožní něco, co většina ostatních ne: projít se za padající vodou. Úzká cesta vede do přírodní dutiny mezi skalní stěnou a vodní clonou. Odtud vidíte krajinu skrz samotný vodopád, zatímco stoupá vodní tříšť a všechno se halí do vlhké mlhy. Voda pochází z ledovce Eyjafjallajökull a padá asi dvě stě stop (šedesát metrů). Zem je kluzká, oblečení promočené, ale výhled za to stojí. Večer, když je slunce nízko, voda září oranžově a růžově. Seljalandsfoss patří mezi vodopády, které ukazují, jak Island utváří tání ledovců a sopečné horniny.
Tento vodopád padá téměř dvě stě metrů do úzké rokle a patří k nejvyšším na Islandu. Cesta k němu se vine tichým údolím, kde pěší brodí mělkou řeku a přetahují se přes potok pomocí pevného lana. Trasa sleduje strmé skalní stěny, kolem jeskyní a kamenitých polí, dokud se rokle neotevře a voda nepadá v dlouhé úzké stuze. V některých dnech se tvoří mlha a vítr ji žene přes skalní stěnu. Okolí působí surově a tiše, s malou vegetací kromě mechu a roztroušených nízkých keřů. Toto je jeden z islandských vodopádů, který vyžaduje určité úsilí, ale túra sama poskytuje mnoho odměny.
Tento vodopád se nachází krátkou procházkou od známějšího Skógafossu a padá mezi strmými skalními stěnami do malé prohlubně. Úzká stezka vede za vodní clonu a umožňuje návštěvníkům zažít toto místo z neobvyklého úhlu. Voda padá přibližně sto stop přes bazalt pokrytý mechem a vytváří jemnou mlhu, která se mění podle světla. Soutěska je těsná a dodává celé scéně uzavřený pocit, který je u větších vodopádů na jižním pobřeží méně obvyklý. Kvernufoss navštěvuje méně lidí než hlavní atrakce v oblasti, což znamená, že okolí často zůstává tiché. Vegetace roste hustě u stěn a v létě zelená kontrastuje s tmavou skálou a bledou vodou.
Tento vodopád padá mezi stěnami z červených skal v odlehlé části Grand Canyonu. Tyrkysová voda se shromažďuje na úpatí kaskády. Barva pochází z minerálů ve skále, které se časem rozpustily ve vodě. Místo leží na území Havasupai a je dostupné pouze pěšky. Stezka vede přes úzké kaňony a suchý terén. Havasu Falls je součástí řady vodopádů podél Havasu Creek, které vytvořily podobné travertinové usazeniny.
Tento vodopád padá 62 metrů do úzkého kaňonu na území Havasupai v Grand Canyonu. Voda je tyrkysově modrá díky rozpuštěným minerálům a shromažďuje se v tůni mezi červenými vápenci. Sestup vede tunely a po železných žebřících přišroubovaných přímo do skalní stěny. Travertinové útvary na úpatí vodopádu dál rostou, jak přes ně voda teče a ukládá vrstvu za vrstvou. Kaňon je úzký a vlhký, ve vzduchu visí mlha a dělá kameny kluzkými. Turisté musí prolézat jeskyněmi, které vyhloubila voda. Místo leží stranou od hlavních cest a vyžaduje několika denní pěší túru pouštním terénem.
Tento vodopád padá přes svislou žulovou stěnu a padá více než 600 stop (180 metrů) na dno údolí. Voda se rozpadá na mlhu, než dosáhne země v údolí Yosemite. Za větrných dnů se sprej rozfoukává do stran jako závoj zachycený v průvanu. Na jaře, když je tání sněhu silné, teče vodopád široce a plně. Koncem léta někdy slábne téměř k ničemu. Krátká stezka z parkoviště vede k základně, kde můžete projít vlhkým sprejem. Tento vodopád je jedním z prvních orientačních bodů, které uvidíte při vstupu do údolí.
Tento vodopád v národním parku Yosemite padá z žulových stěn ve třech částech. Na jaře přináší tání sněhu z hor velké množství vody a vodopád dosahuje plné síly. Později v roce proud slábne, někdy téměř úplně zmizí. Nádrž na úpatí shromažďuje vodu, než pokračuje do údolí. Stezka vede nahoru, ale většina návštěvníků zůstává dole v údolí a pozoruje.
Tento vodopád padá přes žulovou stěnu v údolí Yosemite a dopadá na skály pod sebou, což vytváří jemnou mlhu. Řeka přichází z horních částí parku a padá zde jedním nepřerušeným proudem. Stezka vede nahoru z dna údolí, často po strmých schodech vytesaných do kamene. Lidé, kteří přijdou na konci jara nebo začátkem léta, vidí nejvíce vody, napájené táním sněhu z výše položených míst. Na podzim se kaskáda zužuje. Stezka nabízí výhledy na stěnu a stromy kolem ní.
Tento vodopád se nachází na konci stezky Pipiwai v národním parku Haleakalā na Maui. Voda padá asi 400 stop (120 metrů) po tmavé čedičové stěně, obklopená hustým deštným pralesem a bambusovými háji. Stezka sem vede vlhkým terénem s stromovými kapradinami a kameny pokrytými mechem. Na úpatí se voda shromažďuje v mělké tůni, než pokračuje dál. Vzduch voní vlhkým listím a hlínou.
Tento vodopád na Havaji padá asi 442 stop (135 metrů) přes tmavě zelený čedičový útes pokrytý kapradinami a mechem. Voda padá hustým tropickým porostem. Krátká dlážděná cesta vede deštným pralesem k vyhlídce, kolem bambusových hájů a divokých orchidejí. Vzduch voní mokrou zemí a květy. Rána často přinášejí mlhu visící mezi stromy a odpoledne někdy sluneční světlo proniká korunami a vytváří krátkou duhu ve vodní tříšti. Procházka není dlouhá, ale některé části mohou být kluzké kvůli neustálé vlhkosti. Nedaleko je menší vodopád, který také stojí za návštěvu. Oblast patří k pobřeží Hamakua, kde se vodopády vyskytují často. Návštěvníci zřídka zůstávají déle než hodinu, ale těch pár minut na vyhlídce obvykle zůstává v paměti.
Tento vodopád se nachází asi půl hodiny východně od Seattlu, kde řeka Snoqualmie padá z kamenné římsy. Voda padá přibližně 270 stop do hluboké tůně obklopené hustým lesem. Vyhlídková plošina nahoře nabízí přímý pohled na kaskádu a údolí pod ní. Stezka vede dolů k úpatí, kde je cítit vodní tříšť a prostor naplňuje zvuk padající vody. Okolí je zelené a vlhké, typické pro oblast západně od Kaskádového pohoří. Elektrárna vedle vodopádu využívá část řeky k výrobě elektřiny, i když je z vyhlídkových míst sotva vidět. Když silně prší, řeka se rozvodní a vodopád je širší a hlasitější. V zimě se na skalách může držet led. Místo je součástí území předků kmene Snoqualmie, kteří vodopád dlouho považovali za posvátný.
Tento vodopád v jižním Idahu padá 65 metrů do úzkého kaňonu, který vyhloubil hadí řeka. Řeka se protlačuje černými čedičovými útesy, než se přelije přes širokou římsu jako závěs bílé vody. Je vyšší než Niagarské vodopády, i když méně lidí se vydá na cestu. Na jaře, když tání sněhu zvyšuje hladinu řeky, objem vody roste a vodopády ukazují svou plnou sílu. V létě odklon vody pro zemědělství výrazně snižuje průtok, někdy na pouhý pramínek. Malý park na okraji poskytuje přístup k několika vyhlídkám na vodopád a okolní pouštní krajinu. Oblast je suchá a otevřená, s řídkou vegetací kromě břehů řeky, kde zakořeňují topoly a vrby. Zvuk padající vody se odráží od stěn kaňonu, když je řeka vysoká.
Tento vodopád padá z pobřežních útesů Kalifornie přímo na písek malé zátoky ve tvaru půlměsíce. Voda padá asi čtyřicet metrů a při přílivu se vlévá do moře, zatímco při odlivu vytváří malou tůň na pláži. Zátoka je obklopena strmými, zelenými svahy a přístup na pláž je uzavřen. Vodopád můžete vidět z krátké stezky ve státním parku, která vede nad vodou a nabízí otevřený výhled dolů. Místo působí odlehlě, i když park leží podél rušné pobřežní dálnice. Někdy má voda zelenou nebo tyrkysovou barvu, zvláště když na ni slunce svítí pod vhodným úhlem. V mlhavých dnech se spodní část vodopádu ztrácí v mlze. Mnoho návštěvníků přichází pozdě odpoledne, kdy světlo měkne a Tichý oceán je klidný. Místo působí tiše a téměř nedotčeně, hlavně proto, že se nikdo nemůže přímojít dolů k vodě.
Tento vodopád se nachází v regionu Potaro-Siparuni, hluboko v deštném pralese a daleko od jakéhokoli města. Voda padá přes pískovcový okraj vysoký asi 740 stop (226 metrů) do pěnícího jezírka pod ním. Okolní les je hustý a těžko dostupný. Většina návštěvníků přijíždí malým letadlem, protože silnice jsou vzácné. Na okraji útesu rostou nízké keře a ptáci někdy krouží mlhou. Řeka je široká a hnědá a zvuk se nese daleko. Vlhkost visí ve vzduchu neustále.
Tento vodopád se nachází v provincii Neuquén v západní Argentině, kde okolní terén utvářejí vulkanické krajiny. Río Agrio padá přes okraj tmavého bazaltu a padá více než třicet metrů do úzké rokle pod ním. Název odkazuje na mírně kyselou chuť vody, která nese sloučeniny síry ze skal výše po proudu. Řeka mění barvu podle světla, přechází mezi šedou a tyrkysovou. Přístup vede po štěrkové cestě přes řídkou plošinu posetou nízkými keři a občasnými skalními útvary. Nedaleké horké prameny a gejzíry patří ke stejnému vulkanickému systému. Vzduch nese slabý zápach síry. Málokdo sem zavítá a zvuk padající vody často naplňuje ticho.
Toto vyhlídkové místo leží na okraji Salto Grande, kde tyrkysové vody jezera Pehoé proudí úzkou skalní průrvou a padají do níže položeného jezera Nordenskjöld. Voda naráží silou a při silnějším větru vrhá vodní tříšť vysoko do vzduchu. Odtud také vidíte šedé vrcholy Cuernos del Paine tyčící se za vodopádem. Jde o jedno z nejnavštěvovanějších míst v parku, zvláště v pozdním odpoledni, kdy sluneční světlo dopadá na skály a vzdálené rohy.
Vodopád vysoký 807 stop (246 metrů) padá z římsy v kaňonu a dopadá do jezírka obklopeného borovým lesem. Tento vodopád se nachází v odlehlé části Sierra Madre Occidental, kde je klima chladné a vzduch řídší. Stezky vedou k hornímu okraji a dolů k úpatí, kde se shromažďuje mlha. Nejlepší měsíce jsou mezi červencem a zářím, kdy řeka bobtná z letních dešťů a voda se řítí přes okraj silou.
Tato stěna vodopádu v Huasteca Potosina padá téměř 105 metrů přes oblouk tyrkysového vápence. Voda se vlévá do části řeky, kde se klidná voda Tampaonu setkává s proudem Santa María. K Cascada de Tamul se dostanete kánoí nebo lodí, protože skály neumožňují pěší cestu přímo z břehu. Stěny jsou pokryty tropickou zelení, která se táhne až k okraji útesu. Z dopadu se zvedá mlha a usazuje se na povrchu kamene. Místní někdy řídí své lodě blízko k zácloně, dokud sprej nedopadne na vodu. V zadní části skalní stěny za vodopádem se otevírají jeskyně, ale většina z nich je z řeky sotva přístupná. Během období dešťů se průtok vody zvětšuje a barva nádrže se mění z tyrkysové na matně zelenou. V období sucha se objem zmenšuje, ale kaskáda si zachovává svůj tvar. Místo se nachází daleko od větších měst a cesta vede přes malé vesnice, které se spoléhají na zemědělství a rybolov.
Tento stupňovitý vodopád v Umbrii vytvořili římští inženýři před více než dvěma tisíci lety, když odklonili řeku Velino do Nery. Voda nyní padá třemi hlavními úseky a umělé hráze řídí její tok. Hustá mlha obklopuje spodní tůně, zatímco úzké stezky umožňují návštěvníkům dostat se na různá patra. V některých dnech se hráze otevřou a průtok se zvýší, což ukazuje plnou sílu pádu. Okolní oblast je hustě zarostlá zelení, které se daří díky stálé vlhkosti.
Vodopády Acquafraggia padají po stupních po strmé skalní stěně, obklopené hustým horským lesem. Stezka pro pěší vede blízko jednotlivých kaskád, kde voda proudí přes kameny pokryté mechem. Vzduch je chladný a vlhký, zvláště po dešti, kdy průtok stoupá. Stezka stoupá postupně a nabízí různé pohledy na padající vodu. Leonardo da Vinci se o těchto vodopádech zmínil ve svých zápisnících, když cestoval touto oblastí. Místo zůstává klidné, i když jsou vodopády vidět z údolí pod nimi.
Cascata delle Due Rocche je vodopád v italských Alpách, který padá přes mechem obrostlé skalní stěny a protlačuje se mezi dvěma výraznými skalními útvary. Voda se shromažďuje v malé tůni na úpatí, obklopené hustou zelení a vlhkým kamenem. Stezka zde vede po úzkých cestách a vyžaduje jistý krok, ale odlehlost udržuje místo tiché. V létě vzduch zůstává chladný a na kůži se usazuje jemná mlha. Tento vodopád patří k místům, která objevíte spíše náhodou nebo na doporučení než podle značek.
Reichenbašské vodopády jsou sérií pěti kaskád v Bernském Oberlandu, kde mléčně ledovcová voda padá přes skalní římsy do údolí pod nimi. Tyto vodopády se staly světově známými díky Sherlocku Holmesovi, který zde svedl svou poslední bitvu v jednom příběhu. Lanovka vozí návštěvníky na plošinu nad velkou střední částí, odkud je vidět hlavní vodopád a úzké údolí. Na začátku léta vodopády bobtnají z tání sněhu a vytvářejí hustou mlhu, která se snáší k železniční stanici. Cesta podél rokle může být kvůli vodní tříšti kluzká. Krajina kolem je alpská a strmá, s borovými lesy na nižších svazích a holou skálou výše.
Tento vodopád padá v několika stupních přes zalesněný terén nad Brienzským jezerem. Voda se řítí přes řadu skalních říms spojených hustou zelení. Historický hotel ze 70. let 19. století stojí přímo vedle něj a nabízí výhledy na padající vodu. Lanovka ze stejné doby stoupá od břehu jezera k úpatí vodopádu. Místo zůstává poměrně tiché, zejména mimo hlavní sezónu. Pěší stezky se vinou podél různých úrovní kaskády a dřevěné mosty překlenují potok na několika místech. Zvuk padající vody doprovází každý krok hustým lesním porostem.
Tento vodopád padá téměř 300 metrů po svislé skalní stěně v údolí Lauterbrunnen. Voda se před dopadem na zem mění v jemnou mlhu. Ve větrných dnech se sprej snáší přes louky a stezky v okolí. Výška způsobuje, že potok vypadá tenký, zejména na konci léta, kdy je průtok nízký. Na jaře, když taje sníh, objem se zvyšuje. Můžete se projít blízko základny a slyšet náraz. Cesta vede za skálu, kde se můžete podívat otvorem na padající vodu. Okolní krajinu tvoří zelené svahy a roztroušené statky. Mlha udržuje vzduch chladný a vlhký i v teplých dnech.
Tento vodopád padá 225 metrů podél železniční trati mezi Flåm a Myrdal a patří mezi známé zastávky na norské horské železnici. Flåmská železnice zde zastavuje asi na pět minut, aby cestující mohli vystoupit a sledovat podívanou. Voda pochází z ledovce Hardangerjøkulen a padá v několika stupních mezi strmými skalními stěnami. V létě se někdy na římse vedle vodopádu koná hudební představení s tanečníky. Vyhlídková plošina stojí přímo u kolejí. Sprej často zasáhne návštěvníky, zvláště když je tání ledovců silné. Okolí tvoří holá skála, mech a roztroušené břízy. Zvuk padající vody obvykle přehluší rozhovor.
Tento vodopád padá 182 metrů do úzké rokle v údolí Måbødalen, východně od Eidfjordu. Voda řeky Bjoreio padá přes skalní římsu orámovanou holými horskými svahy. Návštěvnické centrum a několik vyhlídkových plošin umožňuje pohled do údolí, kde si řeka prorazila cestu sopečným kamenem. Krajina je zde drsná a formovaná dobou ledovou, se strmými svahy a úzkými vodními toky. V létě nese vodopád více vody než v zimě, kdy část pramene zamrzá. Samotná rokle je lemována vegetací, zatímco horní oblasti zůstávají převážně holé.
Tento vodopád padá téměř 2 000 stop přímo do Akrafjordu, v jedné z tišších částí norského fjordového kraje. Langfossen stéká z hory Skarsfjellet a přepadává přes holou skálu v několika kaskádách, přičemž silnice vedoucí podél fjordu prochází přímo pod ním. Většina návštěvníků ho vidí z auta nebo z malého parkoviště, protože svah je příliš strmý na delší pěší túru. Na jaře je průtok největší, napájený táním sněhu z náhorní plošiny. V zimě části spodní části někdy zamrzají, ale horní část se stále pohybuje.
Tento vodopád se nachází uprostřed národního parku Thingvellir, místa formovaného tektonickými pohyby a ranou historií Islandu. Voda přichází z řeky Öxará a padá přes tmavé lávové útesy do úzké rokle. V zimě část vodopádu zamrzá a visí jako záclony ledu na skále. V létě je proud silnější a voda dopadá do čisté tůně na úpatí. Cesta k němu je krátká, povrch tvoří starý vulkanický kámen, někdy kluzký. Okolní krajina je otevřená, s mechem pokrývajícím skály a řídkou vegetací. Vodu uslyšíte, než ji uvidíte. Někteří říkají, že řeka byla před staletími odkloněna, aby tekla blíže k Althingu, kde se kdysi scházelo shromáždění. Vodopád zapadá do drsné krajiny, poznamenané puklinami a trhlinami, které se táhnou údolím.
V tomto článku
68 míst k objevení — Nenechte si ujít to poslední!
Plitvická jezera v Chorvatsku tvoří část národního parku, kde se šestnáct samostatných vodních ploch propojuje řetězem vodopádů stékajících po vápencových terasách. Voda zde postupem času vytvořila porézní bariéry, které jezera oddělují a zároveň neustále vytvářejí nové geologické útvary. Dřevěné lávky vedou přímo podél vody, někdy jen pár centimetrů nad hladinou. Na jaře je průtok vody nejsilnější, na podzim se buky a javory kolem břehů zbarvují. Horní jezera leží v zalesněném údolí, dolní v hlubší rokli. Voda se třpytí v různých odstínech zelené podle světla a hloubky.
Tento vodopád leží hluboko v kaňonu vytesaném z červeného pískovce, kde voda padá přes hladké skalní stěny do přírodních tůní pod nimi. Coyote Gulch si razí cestu úzkými průchody a širokými komorami, obklopený pouštními rostlinami rostoucími ze štěrbin ve skále. Světlo se během dne mění a zvýrazňuje různé odstíny červené na skalní stěně. Turisté často brodí mělkou vodou a přelézají balvany, aby se dostali do skrytých částí. Ticho přerušuje jen zvuk padající vody, který se odráží od stěn kaňonu. Toto místo je součástí sbírky vodopádů po celém světě, kde voda a skála utvářejí krajinu způsoby, které lidi přitahují.
Tento vodopád padá 340 metrů do zeleného jezírka na úpatí vápencového útesu. Nohkalikai Falls leží na zalesněné náhorní plošině v Meghalaya, kde monzunové deště mění krajinu v jednu z nejvlhčích oblastí na Zemi. Voda padá v jednom proudu a odspodu stoupá mlha. Okolní oblast je hustě zalesněná a útesy rámují jezírko pod sebou. Vodopád nese více vody během monzunového období, kdy proud sílí a vodní tříšť dosahuje dál. V sušších měsících se proud zužuje, ale pád zůstává viditelný. Vyhlídka nabízí pohled přes okraj dolů na jezírko hluboko pod sebou. Oblast má klidný ráz, zvláště mimo hlavní návštěvní časy.
Tento vodopád v Kuej-čou ohromuje svou širokou skalní stěnou a jemnou mlhou, která někdy vytváří duhy, když na ni dopadne slunce. Co ho odlišuje, je jeskyně za vodní clonou, odkud můžete vidět vodopád zevnitř. Řeka se nahoře rozděluje do několika menších proudů, než se přelije přes okraj. Různé cesty v různých úrovních ukazují vodopád z různých úhlů pohledu - od základny až po vyvýšené body dále. Oblast je vlhká, skály kluzké a zvuk padající vody je všude.
Tyto vodopády tvoří hranici mezi Vietnamem a Čínou. Voda padá 30 metrů a rozprostírá se do šířky 200 metrů. Kaskáda se dělí na několik pramenů, které proudí mezi balvany a zelenou vegetací. Během období dešťů řeka stoupá a oddělené proudy se spojují v jednu souvislou stěnu vody. V suchých měsících jsou jednotlivé části zřetelnější a můžete vidět strukturu skály za nimi. Okolní údolí je utvářeno rýžovými poli a bambusovými háji, které dosahují až k okraji vodopádů. Řeka nese šedý sediment, který dává vodě mléčnou barvu.
Andělské vodopády padají téměř jeden kilometr z okraje hory s plochým vrcholem, což z nich činí jeden z nejvýraznějších přírodních útvarů na kontinentu. Voda se často mění v mlhu, než dopadne na zem pod sebou. Okolní terén tvoří hustý deštný prales, strmé skalní stěny a izolované náhorní plošiny, které eroze formovala miliony let. Přístup vyžaduje plavbu po řece a pěší túru, protože do této odlehlé oblasti nevedou žádné silnice. Voda pramení v malých potocích na vrcholu Auyan-Tepui, jedné z největších stolových hor ve Venezuele.
Vodopád Sedm sester patří do této sbírky vodopádů po celém světě. Nachází se v Geirangerfjordu a tvoří ho sedm paralelních proudů, které padají asi 250 metrů po skalní stěně a přímo se vlévají do fjordu. V létě tání sněhu z hor přináší do každého proudu více vody, zatímco v zimě některé téměř vysychají. Žulové stěny pokrývá mech a nízká vegetace. Turistické lodě se přibližují tak blízko, že cítíte vodní tříšť. Naproti přes fjord padá další vodopád zvaný Suitor. Tyto dva tvoří jedny z nejznámějších pohledů podél tohoto úzkého vodního proudu, který se vine mezi vysokými horami.
Tento vodopád v Národním parku Vatnajökull leží na severovýchodní vysočině Islandu, kde ledovcová řeka Jökulsá á Fjöllum padá přes okraj tmavého čediče. Voda je šedá a zakalená, plná vulkanického sedimentu z vnitrozemí. Hukot je slyšet už z dálky. Neustále stoupá hustá mlha a usazuje se vlhká na okolní skále. Když se přiblížíte k okraji, země se otřásá pod nohama. Kaňon je hluboce vyhloubený a nabízí jasný pohled na sílu vody. Cesta k okraji je krátká, ale terén je hrubý a často mokrý. Dettifoss ukazuje surovou energii země formované ledovci a sopkami.
Tugela Falls v této horské oblasti padá téměř 950 metrů v pěti samostatných stupních ze skalní stěny Amphitheatre. Voda pramení na vysoké náhorní plošině Drakensberg a valí se přes tmavý čedičový kámen. Průtok se velmi mění podle ročního období - někdy jen tenká nit, po silném dešti široký vodopád. Přístup vyžaduje několik hodin pěší túry po strmých stezkách. Okolní krajina se skládá z travnatých ploch, skalních útvarů a občasné mlhy stoupající z údolí. Jen málo návštěvníků se vydá na cestu, což udržuje oblast relativně klidnou.
Tyto vodopády patří do sbírky pozoruhodných vodopádů a kaskád z celého světa, které lidi přitahují svou silou a umístěním. Kawasan Falls tvoří tři po sobě jdoucí vodopády, které vytvářejí přírodní bazény s tyrkysovou vodou. Tropické rostliny a bambusový les obklopují bazény, kde se návštěvníci koupou a odpočívají ve stínu vegetace. Voda stéká přes vápencové útvary vytvořené v průběhu času. Nejnižší stupeň je největší a nejnavštěvovanější, zatímco horní bazény zůstávají klidnější. Cesta k Kawasan Falls vede hustým lesem a zvuk padající vody je slyšet už z dálky.
Tento vodopád ve Fiordlandu je součástí skupiny některých z nejkrásnějších vodopádů a kaskád na světě. Sutherlandovy vodopády padají ve třech stupních přes strmou skalní stěnu a napájí je jezero na vysoké plošině nad nimi. Dostanete se k nim pěšky po Milford Track, několikadenní trase deštným pralesem a údolími. Okolí je většinu roku vlhké, často zahalené mlhou, s hustou vegetací rostoucí až k úpatí útesu. Po vydatných deštích vodopády mohutní a sprška je vidět z dálky. Sutherlandovy vodopády leží daleko od jakýchkoli zpevněných cest v odlehlé horské krajině.
Tento vodopád patří do sbírky nejkrásnějších vodopádů světa, leží na severozápadě a padá ve dvou stupních soutěskou lemovanou skalami a kapradinami. Horní kaskádu je vidět z kamenného mostu postaveného v 10. letech 20. století, který se stal oblíbeným místem pro fotografování. Voda přichází z pramenů nad soutěskou a teče po celý rok. V zimě horní stupeň někdy zamrzá. Krátká stezka vede k mostu, delší až nahoru. K úpatí se dostanete snadno, a proto je toto místo jedním z nejnavštěvovanějších v regionu. Přesto je tu brzy ráno nebo za deštivých dnů klid.
Fairy Pools na ostrově Skye je řetěz vodopádů a tůní podél řeky Brittle. Čistá voda stéká po tmavých skalách a shromažďuje se v modrých tůních. Leží na úpatí pohoří Black Cuillin, obklopené drsnou vřesovištní krajinou a skalnatými svahy. Za jasných dnů voda září tyrkysovými odstíny, za zamračených dnů se zdá hlubší a chladnější. Mnoho návštěvníků sem chodí plavat, i když je voda po celý rok studená. Cesta z parkoviště sleduje řeku proti proudu a míjí několik kaskád a tůní různých velikostí. Některé jsou dost mělké na brodění, jiné dost hluboké na pořádný skok. Krajina je holá a větrná, typická pro skotskou Vysočinu. Fotografové často přijíždějí brzy ráno nebo pozdě odpoledne, kdy světlo měkne a zvýrazňuje barvu vody.
Tento vodopád padá 268 metrů v jednom proudu a vytváří tak neustálou mlhu u své základny. Hustý deštný prales kolem něj skrývá četné pěší stezky, které se vinou vlhkou zelenou podrostem. Cesta k Wallamanským vodopádům se stáčí tropickou vegetací a zvuk padající vody je slyšet dlouho před prvním pohledem na kaskádu. U základny se voda shromažďuje v chladném jezírku obklopeném hladkými kameny a hustým rostlinstvem. Vzduch je zde znatelně vlhčí a světlo proniká jemným sprejem, který visí nad jezírkem.
Wailua Falls v této sbírce vodopádů a kaskád z celého světa ukazuje, jak voda padá ve dvou stupních přes čedičový útes na východní straně Kauai. Voda se setkává s širokým jezírkem pod sebou, obklopeným hustou tropickou vegetací. V některé dny světlo zachytí mlhu tak, že se objeví duha. Tento vodopád leží podél silnice nad ním, což usnadňuje přístup. Způsob, jakým se zde voda, světlo a vegetace spojují, vytváří okamžiky, které přitahují cestovatele.
Tento vodopád v národním parku Yoho patří do sbírky nejkrásnějších vodopádů světa a padá přes strmou skalní stěnu, napájený vodou z tání ledovce Daly. Název pochází z jazyka Cree a znamená něco jako velkolepý nebo úžasný. Voda padá v dlouhé úzké stuze, obzvláště silná na začátku léta, kdy vrcholí tání sněhu. Mlha stoupá vysoko a smáčí okolní skály. Krátká stezka vede z parkoviště k úpatí, kde cítíte hukot vody dopadající na zem.
Vodopády Modrého Nilu v Tisissatu patří do této sbírky vodopádů a kaskád z celého světa. Řeka se řítí přes široký čedičový útes na horním toku Modrého Nilu. Během období dešťů voda stoupá a vytváří hustý sprej, který často tvoří duhy. Okolní krajina je zelená a kopcovitá, s poli a malými vesnicemi poblíž. Stezka vede terénem k vyhlídce naproti hlavnímu vodopádu. Síla vody je nejsilnější mezi červencem a zářím, kdy řeka dosahuje vrcholu svého průtoku.
Tento vodopád padá asi třicet metrů přes vápencový útes poblíž baltského pobřeží. Valaste v zimě vytváří velké ledové sloupy, které někdy dosahují až dolů a vypadají jako zmrzlé závěsy visící ze skály. Voda přichází z malé řeky, která se vine zalesněnými kopci, než se přelije přes okraj. Útes je součástí delšího úseku pobřeží, které na některých místech prudce klesá. V létě můžete z vyhlídkové plošiny slyšet šumění vody. Okolní oblast je tichá, s borovicemi a břízami rostoucími blízko okraje. Někteří návštěvníci se vracejí několikrát do roka, aby sledovali, jak se scéna mění s ročními obdobími.
Tento vodopád padá z výšky přibližně 100 metrů skrz hustý deštný les a vodu přináší po celý rok. Tůň na jeho úpatí leží ve stínu vysokých stromů a cesta k němu vede podél potoka vlhkou zelení. Okolí zůstává tiché, i když dorazí návštěvníci. Khlong Lan je součástí většího chráněného území, kde se les šíří po kopcovitém terénu.
Vodopády Gocta patří do této sbírky vodopádů, které lidi přitahují. Nacházejí se v peruánských Andách a dlouho zůstávaly mezinárodní komunitě neznámé, ačkoli místní lidé je znají po generace. Voda padá ve dvou odlišných stupních, které společně dosahují výšky přibližně 770 metrů (2 530 stop). Přístupová cesta vede přes mlžný les, kde rostou orchideje a občas se objeví kolibříci. Stezka může být kluzká, zvláště po dešti. Oblast leží daleko od velkých měst a okolí si zachovalo mnoho ze svého venkovského rázu. Z různých vyhlídkových bodů se objevuje celý tvar vodopádů, obklopený strmými zalesněnými svahy. Vzduch voní vlhkým mechem a hlínou.
Jog Falls tvoří čtyři oddělené proudy, které padají přes tmavé skalní stěny do hlubin pod nimi. Tyto kaskády nesou jména jako Raja, Roarer, Rocket a Rani. Nejvyšší část padá více než 250 metrů a během monzunového období objem vody natolik naroste, že se jednotlivé proudy spojí do široké opony. V suchých měsících se opět oddělí do zřetelných vláken. Skála je tmavá a leskne se mokrá pod padající vodou. Z bazénu na dně stoupá mlha a visí ve vzduchu. Toto místo leží daleko od velkých měst a přístupová cesta se vine zalesněným terénem. Návštěvníci mohou vodopády pozorovat z několika vyhlídkových bodů nebo sejít dolů k základně, kde voda dopadá na skálu a pokračuje po proudu.
Tento vodopád je součástí skupiny vodopádů a kaskád, které lidi přitahují. Gitgit padá 40 metrů soutěskou obklopenou rýžovými poli a kávovníkovými háji. Voda přichází z lesnatých svahů výše a shromažďuje se v mělké nádrži, často zahalené mlhou. Cesta k němu se vine hustým tropickým porostem, kde kapradiny a mech pokrývají mokré kameny. Okolí zůstává zelené i během suchých měsíců. Zvuk padající vody se nese údolím dlouho předtím, než se vodopády objeví.
Tento vodopád v Arunáčalpradéši je součástí sbírky představující nejvýznamnější vodopády a kaskády světa. Voda padá asi 100 metrů přes šedé skály do hluboké zelené tůně. Přitéká z řeky Tawang a dopadá na skály pod sebou s tichým duněním. Vlhkost stoupá z hladiny a usazuje se na listech kolem. Ráno bývá scéna často zahalena mlhou, zatímco odpoledne světlo někdy proniká stromy a dosahuje tůně. Okolí tvoří hustý lesní porost a teplota je obvykle chladnější než v otevřeném terénu.
Tento vodopád v katalánském pohoří je součástí sbírky oslavující nejpozoruhodnější vodopády světa. Salt de Sallent padá ve dvou stupních přes 100 metrů (330 stop) úzkou roklí mezi hladkými skalními stěnami, které zůstávají většinu roku vlhké. Voda přichází z lesnatých svahů a hluboko vytesala kámen. Vyhlídková plošina nabízí jasný pohled na oba stupně, přičemž spodní část je často ukryta ve stínu. Cesta k vyhlídce se vine horským lesem a na některých místech může být zem kluzká. Rokle samotná je hluboká a úzká, vytvořená vodou po velmi dlouhou dobu. V teplejších měsících je okolí plné zeleně a na podzim se stromy zbarvují do odstínů oranžové a červené. Díky své velké výšce patří Salt de Sallent k vyšším vodopádům v této části Španělska.
Tento vodopád padá asi 40 stop (12 metrů) po útesech a přímo se setkává s Tichým oceánem. Stezka, která k němu vede, prochází pobřežním lesem na poloostrově Point Reyes, kde je kontrast mezi sladkou vodou a oceánským příbojem obzvláště zřetelný. Voda tvoří úzkou clonu, která teče silněji nebo je sotva viditelná v závislosti na ročním období a srážkách. Při odlivu se voda krátce shromažďuje na pláži, než se smísí s vlnami. Toto místo patří do sbírky vodopádů po celém světě, kde zvuk padající vody, mlha stoupající zdola a způsob, jakým světlo zachycuje vodní tříšť, přitahují lidi a vytvářejí nezapomenutelné okamžiky.
Tyto vodopády v Atlasu patří do sbírky oslavující přírodní vodopády po celém světě. Voda zde padá ve třech po sobě jdoucích stupních přes vápencové útesy a vytváří scénu, kterou formuje skála a okolní terén. Na úpatí leží široká tůň obklopená keři oleandru a divokými fíkovníky. Když sluneční světlo zasáhne vodní tříšť, v mlze se často objevují duhy. Oblastí se rozprostírají berberské vesnice a po svazích stoupají olivové háje. V okolních stromech kolem rokle žijí místní opice a podél okraje a dolů k nádrži pod vodopády vedou úzké stezky.
Tento vodopád na panství Powerscourt padá asi 120 metrů po skalnatém svahu do zalesněného údolí. Buky, duby a jehličnany rostou na svazích kolem tůně na úpatí. Cesta vede dolů k místu, kde voda naráží na skály a rozprašuje jemnou mlhu. Místo působí tiše, zvláště ve všední dny, kdy přichází méně návštěvníků. Powerscourt Waterfall leží v hrabství Wicklow, v oblasti nízkých hor a hustých lesů, známé svými turistickými stezkami a zahradami.
Tento vodopád na východě Islandu ukazuje kontrast běžný v této oblasti. Po obou stranách se zvedají tmavé čedičové sloupce s šestiúhelníkovým průřezem. Tvoří přirozený rám z vulkanické horniny, která dávno ztuhla do tohoto tvaru. Řeka Fjarðará padá asi 30 metrů přes okraj. Voda protéká úzkými mezerami a pak naráží na balvany na úpatí stěny. Sloupce působí téměř uměle svou pravidelností, ale vytvořila je příroda. Okolí je drsné, často mlhavé a pokryté mechem. K Litlanesfoss se dostanete po pěší stezce, která vede i k dalším vodopádům. Kombinace tekoucí vody a geometrického kamene dělá z tohoto místa silný příklad islandské vulkanické krajiny.
Tento vodopád v Národním parku Vatnajökull padá přes šestiboké čedičové sloupce vzniklé ztuhlou lávou. Černá skála vytváří přirozenou stěnu za padající vodou. Sloupce připomínají varhanní píšťaly a rámují kaskádu. Stezka vede březovým lesem a kolem menších vodopádů. Tento útvar ukazuje, jak láva krystalizuje, když pomalu chladne. Název znamená černý vodopád.
Dawsonovy vodopády v národním parku Egmont padají asi 60 stop přes tmavé lávové skály. Cesta k nim se vine hustým deštným pralesem, kde půdu a kmeny stromů pokrývají kapradiny a mech. Vodu z hory Taranaki napájí vodopád a shromažďuje se v mělké tůni na úpatí. Značené a udržované stezky procházejí vlhkým lesem s hustým podrostem. V tichých dnech můžete vodu slyšet už z dálky. Vzduch zůstává chladný a vlhký i v teplejších měsících a mezi stromy často visí mlha.
Vodopády Agua Azul padají přes řadu vápencových stupňů v džungli Chiapas, kde voda bohatá na minerály získává tyrkysovou barvu. Řeka se rozděluje do několika ramen, která tečou paralelně přes mělké nádrže, než padají dál dolů. Některé části tvoří tůně, zatímco jiné ženou vodu rychleji přes hladké kamenné desky. Barva se mění se světlem a ročním obdobím, je intenzivnější v suchých dnech a v deštivých měsících se zakalí sedimentem. Podél břehů vedou úzké stezky, kde kořeny stromů prorůstají přes kameny a kapradiny visí mezi prasklinami.
Tento vodopád na Islandu patří do této sbírky vodopádů a kaskád po celém světě, které lidi přitahují. Gljúfrabúi se skrývá uvnitř úzké skalní štěrbiny. Voda padá asi 40 metrů, orámovaná stěnami těsného kaňonu. Abyste se k němu dostali, brodíte se úzkým průchodem, někdy s mokrýma nohama. Mezi skalami stoupá mlha a světlo proniká otvorem nahoře. Většina návštěvníků míří k Seljalandsfossu hned vedle, ale Gljúfrabúi zůstává tišší. Vodu slyšíte zvenčí, ale teprve když vstoupíte dovnitř, pochopíte tvar toho místa. Stěny uzavírají prostor a pocit je jiný než u otevřených vodopádů jinde v regionu.
Erawanské vodopády patří do této sbírky, protože ukazují, jak voda v průběhu času tvaruje kámen a vytváří prostory, které lidi přitahují. Tento vodopád klesá přes sedm vápencových stupňů tropickým lesem. Každá úroveň tvoří přírodní bazén, kde se shromažďuje tyrkysová voda a malé rybky plavou kolem nohou návštěvníků. Nižší stupně jsou snadno dostupné a přitahují více lidí, zatímco horní úrovně zůstávají klidnější a vyžadují větší úsilí k dosažení. Stezka sleduje tok vody vzhůru hustým stínem. V teplých dnech místní i cestovatelé využívají bazény ke koupání. Voda zůstává chladná a proud je dostatečně mírný pro bezpečné koupání. Erawanské vodopády se nacházejí v národním parku, kde se na stezkách občas objeví opice a břehy lemují bambusové háje.
Tento vodopád zapadá do této sbírky jako místo, kde tekoucí voda vytváří tůně a vybízí návštěvníky k zastavení. Vodopád Tiu Kelep se nachází na úpatí hory Rinjani a padá přes skalní stěnu obklopenou hustým tropickým lesem. Vodní tříšť u základny naplňuje vzduch jemnou mlhou a uslyšíte ji, než dorazíte na místo. Úzká stezka vede bambusovými háji a překračuje malé potoky, než dorazí ke skalní stěně, po které voda padá. Síla vody může být dost silná na to, abyste prošli clonou mlhy a dostali se blíž. Mnoho návštěvníků plave v chladném bazénu pod vodopádem, který lemují kameny pokryté mechem. Nedaleká vesnice pořádá výlety na toto místo, obvykle v časných ranních hodinách, kdy přichází méně lidí. V některých dnech voda teče klidněji, jindy je proud silný. Tato část ostrova je méně přístupná než jiné oblasti, což způsobuje, že místo působí poněkud izolovaně.
Tento vodopád v Kuang Si stéká přes řadu terasovitých vápencových útvarů, které vytvářejí tyrkysové tůně, kde se návštěvníci mohou koupat na několika místech. Hlavní vodopád padá asi 60 metrů. Okolní les poskytuje stín a udržuje vzduch chladný i v teplých dnech. Dřevěné lávky a stezky vedou mezi úrovněmi a míjejí menší kaskády a tůně. Mnoho lidí zde tráví odpoledne, pohybují se mezi tůněmi nebo sedí na plochých kamenech podél okrajů. Oblast je dost velká na to, aby se obvykle našly klidnější části stranou od hlavních vyhlídkových bodů.
Gullfoss je součástí skupiny vodopádů a kaskád po celém světě, které lidi přitahují. Tento vodopád padá 32 metrů ve dvou stupních do kaňonu, který vyhloubila řeka Hvítá. V zimě se na skalních stěnách tvoří led. Řeka přináší sediment z ledovce Langjökull, který zabarvuje vodu do šeda. Za slunečných dnů se ve vodní tříšti objevují duhy. Horní stupeň padá k jihu, spodní se stáčí na východ a mizí v úzké štěrbině. Z okraje kaňonu můžete vidět, jak si voda razí cestu mezi čedičovými stěnami.
Semuc Champey je přírodní vápencový most, který se klene nad řekou Cahabón. Pod tímto mostem voda protéká, zatímco na povrchu se shromažďují tyrkysové tůně. Voda se shromažďuje v různých úrovních a vytváří řadu propojených tůní, které se táhnou krajinou. Místo obklopuje hustý horský les, takže je odlehlé a těžko dostupné. Mnoho tůní je vhodných ke koupání a čistá voda odhaluje skalnaté dno. Cesta do Semuc Champey vede po nezpevněných silnicích mimo hlavní trasy.
Tento vodopád padá 896 metrů v pěti stupních skrz mlžný les severních And. Yumbillské vodopády se nacházejí v odlehlé oblasti, kde klima určuje hustá vegetace a vlhký vzduch. Cesta tam vyžaduje několikahodinovou túru po úzkých stezkách, které se vinou lesem a malými osadami. Voda padá přes skály pokryté mechem a mezi stromy často visí jemná mlha. Okolí zůstává tiché, s občasným zpěvem ptáků a neustálým zvukem padající vody. Nejlepší výhledy jsou z různých vyhlídkových bodů podél trasy, odkud je vidět celá výška. Většina návštěvníků přichází z nejbližšího města Cuispes a infrastruktura zůstává jednoduchá. Vlhkost je vysoká a zem může být kluzká. Tento útvar je jedním z nejvyšších nepřerušovaných vodopádů v Peru, i když je navštěvován méně než jiné destinace v regionu.
Tento vodopád padá asi 185 metrů přes vápencové útesy v kaňonu obklopeném zalesněnými svahy. Voda se při pádu rozděluje do několika pramenů a než dopadne na zem, mění se v mlhu. V zimě se na stěně tvoří ledové sloupce, které lákají horolezce. Údolím protéká řeka Provo a silnice sleduje její tok s výhledy na skalní stěnu. Oblast se v minulosti využívala pro průmysl a u úpatí zůstaly stát některé staré základy. Přístup vede krátkou cestou od silnice.
Tento vodopád na jihu Islandu padá šedesát metrů přes bývalý mořský útes, který nyní leží ve vnitrozemí. Skógafoss odvádí vodu z tajících ledovců a padá značnou silou, což vytváří téměř stálou spršku, která se rozptyluje nad základnou. Když svítí slunce, často se objevují duhy. Schodiště vede na vrchol útesu, kde řeka před okrajem teče klidně a výhled se otevírá přes zelenou pobřežní nížinu. Voda pokračuje jako široká řeka poté, co dopadne do tůně pod vodopádem. Stěna útesu je tmavá sopečná skála s ostrůvky mechu a návštěvníci mohou dojít až k padající vodní stěně, i když země rychle vlhne od mlhy.
Tento vodopád na jihu Islandu vám umožní něco, co většina ostatních ne: projít se za padající vodou. Úzká cesta vede do přírodní dutiny mezi skalní stěnou a vodní clonou. Odtud vidíte krajinu skrz samotný vodopád, zatímco stoupá vodní tříšť a všechno se halí do vlhké mlhy. Voda pochází z ledovce Eyjafjallajökull a padá asi dvě stě stop (šedesát metrů). Zem je kluzká, oblečení promočené, ale výhled za to stojí. Večer, když je slunce nízko, voda září oranžově a růžově. Seljalandsfoss patří mezi vodopády, které ukazují, jak Island utváří tání ledovců a sopečné horniny.
Tento vodopád padá téměř dvě stě metrů do úzké rokle a patří k nejvyšším na Islandu. Cesta k němu se vine tichým údolím, kde pěší brodí mělkou řeku a přetahují se přes potok pomocí pevného lana. Trasa sleduje strmé skalní stěny, kolem jeskyní a kamenitých polí, dokud se rokle neotevře a voda nepadá v dlouhé úzké stuze. V některých dnech se tvoří mlha a vítr ji žene přes skalní stěnu. Okolí působí surově a tiše, s malou vegetací kromě mechu a roztroušených nízkých keřů. Toto je jeden z islandských vodopádů, který vyžaduje určité úsilí, ale túra sama poskytuje mnoho odměny.
Tento vodopád se nachází krátkou procházkou od známějšího Skógafossu a padá mezi strmými skalními stěnami do malé prohlubně. Úzká stezka vede za vodní clonu a umožňuje návštěvníkům zažít toto místo z neobvyklého úhlu. Voda padá přibližně sto stop přes bazalt pokrytý mechem a vytváří jemnou mlhu, která se mění podle světla. Soutěska je těsná a dodává celé scéně uzavřený pocit, který je u větších vodopádů na jižním pobřeží méně obvyklý. Kvernufoss navštěvuje méně lidí než hlavní atrakce v oblasti, což znamená, že okolí často zůstává tiché. Vegetace roste hustě u stěn a v létě zelená kontrastuje s tmavou skálou a bledou vodou.
Tento vodopád padá mezi stěnami z červených skal v odlehlé části Grand Canyonu. Tyrkysová voda se shromažďuje na úpatí kaskády. Barva pochází z minerálů ve skále, které se časem rozpustily ve vodě. Místo leží na území Havasupai a je dostupné pouze pěšky. Stezka vede přes úzké kaňony a suchý terén. Havasu Falls je součástí řady vodopádů podél Havasu Creek, které vytvořily podobné travertinové usazeniny.
Tento vodopád padá 62 metrů do úzkého kaňonu na území Havasupai v Grand Canyonu. Voda je tyrkysově modrá díky rozpuštěným minerálům a shromažďuje se v tůni mezi červenými vápenci. Sestup vede tunely a po železných žebřících přišroubovaných přímo do skalní stěny. Travertinové útvary na úpatí vodopádu dál rostou, jak přes ně voda teče a ukládá vrstvu za vrstvou. Kaňon je úzký a vlhký, ve vzduchu visí mlha a dělá kameny kluzkými. Turisté musí prolézat jeskyněmi, které vyhloubila voda. Místo leží stranou od hlavních cest a vyžaduje několika denní pěší túru pouštním terénem.
Tento vodopád padá přes svislou žulovou stěnu a padá více než 600 stop (180 metrů) na dno údolí. Voda se rozpadá na mlhu, než dosáhne země v údolí Yosemite. Za větrných dnů se sprej rozfoukává do stran jako závoj zachycený v průvanu. Na jaře, když je tání sněhu silné, teče vodopád široce a plně. Koncem léta někdy slábne téměř k ničemu. Krátká stezka z parkoviště vede k základně, kde můžete projít vlhkým sprejem. Tento vodopád je jedním z prvních orientačních bodů, které uvidíte při vstupu do údolí.
Tento vodopád v národním parku Yosemite padá z žulových stěn ve třech částech. Na jaře přináší tání sněhu z hor velké množství vody a vodopád dosahuje plné síly. Později v roce proud slábne, někdy téměř úplně zmizí. Nádrž na úpatí shromažďuje vodu, než pokračuje do údolí. Stezka vede nahoru, ale většina návštěvníků zůstává dole v údolí a pozoruje.
Tento vodopád padá přes žulovou stěnu v údolí Yosemite a dopadá na skály pod sebou, což vytváří jemnou mlhu. Řeka přichází z horních částí parku a padá zde jedním nepřerušeným proudem. Stezka vede nahoru z dna údolí, často po strmých schodech vytesaných do kamene. Lidé, kteří přijdou na konci jara nebo začátkem léta, vidí nejvíce vody, napájené táním sněhu z výše položených míst. Na podzim se kaskáda zužuje. Stezka nabízí výhledy na stěnu a stromy kolem ní.
Tento vodopád se nachází na konci stezky Pipiwai v národním parku Haleakalā na Maui. Voda padá asi 400 stop (120 metrů) po tmavé čedičové stěně, obklopená hustým deštným pralesem a bambusovými háji. Stezka sem vede vlhkým terénem s stromovými kapradinami a kameny pokrytými mechem. Na úpatí se voda shromažďuje v mělké tůni, než pokračuje dál. Vzduch voní vlhkým listím a hlínou.
Tento vodopád na Havaji padá asi 442 stop (135 metrů) přes tmavě zelený čedičový útes pokrytý kapradinami a mechem. Voda padá hustým tropickým porostem. Krátká dlážděná cesta vede deštným pralesem k vyhlídce, kolem bambusových hájů a divokých orchidejí. Vzduch voní mokrou zemí a květy. Rána často přinášejí mlhu visící mezi stromy a odpoledne někdy sluneční světlo proniká korunami a vytváří krátkou duhu ve vodní tříšti. Procházka není dlouhá, ale některé části mohou být kluzké kvůli neustálé vlhkosti. Nedaleko je menší vodopád, který také stojí za návštěvu. Oblast patří k pobřeží Hamakua, kde se vodopády vyskytují často. Návštěvníci zřídka zůstávají déle než hodinu, ale těch pár minut na vyhlídce obvykle zůstává v paměti.
Tento vodopád se nachází asi půl hodiny východně od Seattlu, kde řeka Snoqualmie padá z kamenné římsy. Voda padá přibližně 270 stop do hluboké tůně obklopené hustým lesem. Vyhlídková plošina nahoře nabízí přímý pohled na kaskádu a údolí pod ní. Stezka vede dolů k úpatí, kde je cítit vodní tříšť a prostor naplňuje zvuk padající vody. Okolí je zelené a vlhké, typické pro oblast západně od Kaskádového pohoří. Elektrárna vedle vodopádu využívá část řeky k výrobě elektřiny, i když je z vyhlídkových míst sotva vidět. Když silně prší, řeka se rozvodní a vodopád je širší a hlasitější. V zimě se na skalách může držet led. Místo je součástí území předků kmene Snoqualmie, kteří vodopád dlouho považovali za posvátný.
Tento vodopád v jižním Idahu padá 65 metrů do úzkého kaňonu, který vyhloubil hadí řeka. Řeka se protlačuje černými čedičovými útesy, než se přelije přes širokou římsu jako závěs bílé vody. Je vyšší než Niagarské vodopády, i když méně lidí se vydá na cestu. Na jaře, když tání sněhu zvyšuje hladinu řeky, objem vody roste a vodopády ukazují svou plnou sílu. V létě odklon vody pro zemědělství výrazně snižuje průtok, někdy na pouhý pramínek. Malý park na okraji poskytuje přístup k několika vyhlídkám na vodopád a okolní pouštní krajinu. Oblast je suchá a otevřená, s řídkou vegetací kromě břehů řeky, kde zakořeňují topoly a vrby. Zvuk padající vody se odráží od stěn kaňonu, když je řeka vysoká.
Tento vodopád padá z pobřežních útesů Kalifornie přímo na písek malé zátoky ve tvaru půlměsíce. Voda padá asi čtyřicet metrů a při přílivu se vlévá do moře, zatímco při odlivu vytváří malou tůň na pláži. Zátoka je obklopena strmými, zelenými svahy a přístup na pláž je uzavřen. Vodopád můžete vidět z krátké stezky ve státním parku, která vede nad vodou a nabízí otevřený výhled dolů. Místo působí odlehlě, i když park leží podél rušné pobřežní dálnice. Někdy má voda zelenou nebo tyrkysovou barvu, zvláště když na ni slunce svítí pod vhodným úhlem. V mlhavých dnech se spodní část vodopádu ztrácí v mlze. Mnoho návštěvníků přichází pozdě odpoledne, kdy světlo měkne a Tichý oceán je klidný. Místo působí tiše a téměř nedotčeně, hlavně proto, že se nikdo nemůže přímojít dolů k vodě.
Tento vodopád se nachází v regionu Potaro-Siparuni, hluboko v deštném pralese a daleko od jakéhokoli města. Voda padá přes pískovcový okraj vysoký asi 740 stop (226 metrů) do pěnícího jezírka pod ním. Okolní les je hustý a těžko dostupný. Většina návštěvníků přijíždí malým letadlem, protože silnice jsou vzácné. Na okraji útesu rostou nízké keře a ptáci někdy krouží mlhou. Řeka je široká a hnědá a zvuk se nese daleko. Vlhkost visí ve vzduchu neustále.
Tento vodopád se nachází v provincii Neuquén v západní Argentině, kde okolní terén utvářejí vulkanické krajiny. Río Agrio padá přes okraj tmavého bazaltu a padá více než třicet metrů do úzké rokle pod ním. Název odkazuje na mírně kyselou chuť vody, která nese sloučeniny síry ze skal výše po proudu. Řeka mění barvu podle světla, přechází mezi šedou a tyrkysovou. Přístup vede po štěrkové cestě přes řídkou plošinu posetou nízkými keři a občasnými skalními útvary. Nedaleké horké prameny a gejzíry patří ke stejnému vulkanickému systému. Vzduch nese slabý zápach síry. Málokdo sem zavítá a zvuk padající vody často naplňuje ticho.
Toto vyhlídkové místo leží na okraji Salto Grande, kde tyrkysové vody jezera Pehoé proudí úzkou skalní průrvou a padají do níže položeného jezera Nordenskjöld. Voda naráží silou a při silnějším větru vrhá vodní tříšť vysoko do vzduchu. Odtud také vidíte šedé vrcholy Cuernos del Paine tyčící se za vodopádem. Jde o jedno z nejnavštěvovanějších míst v parku, zvláště v pozdním odpoledni, kdy sluneční světlo dopadá na skály a vzdálené rohy.
Vodopád vysoký 807 stop (246 metrů) padá z římsy v kaňonu a dopadá do jezírka obklopeného borovým lesem. Tento vodopád se nachází v odlehlé části Sierra Madre Occidental, kde je klima chladné a vzduch řídší. Stezky vedou k hornímu okraji a dolů k úpatí, kde se shromažďuje mlha. Nejlepší měsíce jsou mezi červencem a zářím, kdy řeka bobtná z letních dešťů a voda se řítí přes okraj silou.
Tato stěna vodopádu v Huasteca Potosina padá téměř 105 metrů přes oblouk tyrkysového vápence. Voda se vlévá do části řeky, kde se klidná voda Tampaonu setkává s proudem Santa María. K Cascada de Tamul se dostanete kánoí nebo lodí, protože skály neumožňují pěší cestu přímo z břehu. Stěny jsou pokryty tropickou zelení, která se táhne až k okraji útesu. Z dopadu se zvedá mlha a usazuje se na povrchu kamene. Místní někdy řídí své lodě blízko k zácloně, dokud sprej nedopadne na vodu. V zadní části skalní stěny za vodopádem se otevírají jeskyně, ale většina z nich je z řeky sotva přístupná. Během období dešťů se průtok vody zvětšuje a barva nádrže se mění z tyrkysové na matně zelenou. V období sucha se objem zmenšuje, ale kaskáda si zachovává svůj tvar. Místo se nachází daleko od větších měst a cesta vede přes malé vesnice, které se spoléhají na zemědělství a rybolov.
Tento stupňovitý vodopád v Umbrii vytvořili římští inženýři před více než dvěma tisíci lety, když odklonili řeku Velino do Nery. Voda nyní padá třemi hlavními úseky a umělé hráze řídí její tok. Hustá mlha obklopuje spodní tůně, zatímco úzké stezky umožňují návštěvníkům dostat se na různá patra. V některých dnech se hráze otevřou a průtok se zvýší, což ukazuje plnou sílu pádu. Okolní oblast je hustě zarostlá zelení, které se daří díky stálé vlhkosti.
Vodopády Acquafraggia padají po stupních po strmé skalní stěně, obklopené hustým horským lesem. Stezka pro pěší vede blízko jednotlivých kaskád, kde voda proudí přes kameny pokryté mechem. Vzduch je chladný a vlhký, zvláště po dešti, kdy průtok stoupá. Stezka stoupá postupně a nabízí různé pohledy na padající vodu. Leonardo da Vinci se o těchto vodopádech zmínil ve svých zápisnících, když cestoval touto oblastí. Místo zůstává klidné, i když jsou vodopády vidět z údolí pod nimi.
Cascata delle Due Rocche je vodopád v italských Alpách, který padá přes mechem obrostlé skalní stěny a protlačuje se mezi dvěma výraznými skalními útvary. Voda se shromažďuje v malé tůni na úpatí, obklopené hustou zelení a vlhkým kamenem. Stezka zde vede po úzkých cestách a vyžaduje jistý krok, ale odlehlost udržuje místo tiché. V létě vzduch zůstává chladný a na kůži se usazuje jemná mlha. Tento vodopád patří k místům, která objevíte spíše náhodou nebo na doporučení než podle značek.
Reichenbašské vodopády jsou sérií pěti kaskád v Bernském Oberlandu, kde mléčně ledovcová voda padá přes skalní římsy do údolí pod nimi. Tyto vodopády se staly světově známými díky Sherlocku Holmesovi, který zde svedl svou poslední bitvu v jednom příběhu. Lanovka vozí návštěvníky na plošinu nad velkou střední částí, odkud je vidět hlavní vodopád a úzké údolí. Na začátku léta vodopády bobtnají z tání sněhu a vytvářejí hustou mlhu, která se snáší k železniční stanici. Cesta podél rokle může být kvůli vodní tříšti kluzká. Krajina kolem je alpská a strmá, s borovými lesy na nižších svazích a holou skálou výše.
Tento vodopád padá v několika stupních přes zalesněný terén nad Brienzským jezerem. Voda se řítí přes řadu skalních říms spojených hustou zelení. Historický hotel ze 70. let 19. století stojí přímo vedle něj a nabízí výhledy na padající vodu. Lanovka ze stejné doby stoupá od břehu jezera k úpatí vodopádu. Místo zůstává poměrně tiché, zejména mimo hlavní sezónu. Pěší stezky se vinou podél různých úrovní kaskády a dřevěné mosty překlenují potok na několika místech. Zvuk padající vody doprovází každý krok hustým lesním porostem.
Tento vodopád padá téměř 300 metrů po svislé skalní stěně v údolí Lauterbrunnen. Voda se před dopadem na zem mění v jemnou mlhu. Ve větrných dnech se sprej snáší přes louky a stezky v okolí. Výška způsobuje, že potok vypadá tenký, zejména na konci léta, kdy je průtok nízký. Na jaře, když taje sníh, objem se zvyšuje. Můžete se projít blízko základny a slyšet náraz. Cesta vede za skálu, kde se můžete podívat otvorem na padající vodu. Okolní krajinu tvoří zelené svahy a roztroušené statky. Mlha udržuje vzduch chladný a vlhký i v teplých dnech.
Tento vodopád padá 225 metrů podél železniční trati mezi Flåm a Myrdal a patří mezi známé zastávky na norské horské železnici. Flåmská železnice zde zastavuje asi na pět minut, aby cestující mohli vystoupit a sledovat podívanou. Voda pochází z ledovce Hardangerjøkulen a padá v několika stupních mezi strmými skalními stěnami. V létě se někdy na římse vedle vodopádu koná hudební představení s tanečníky. Vyhlídková plošina stojí přímo u kolejí. Sprej často zasáhne návštěvníky, zvláště když je tání ledovců silné. Okolí tvoří holá skála, mech a roztroušené břízy. Zvuk padající vody obvykle přehluší rozhovor.
Tento vodopád padá 182 metrů do úzké rokle v údolí Måbødalen, východně od Eidfjordu. Voda řeky Bjoreio padá přes skalní římsu orámovanou holými horskými svahy. Návštěvnické centrum a několik vyhlídkových plošin umožňuje pohled do údolí, kde si řeka prorazila cestu sopečným kamenem. Krajina je zde drsná a formovaná dobou ledovou, se strmými svahy a úzkými vodními toky. V létě nese vodopád více vody než v zimě, kdy část pramene zamrzá. Samotná rokle je lemována vegetací, zatímco horní oblasti zůstávají převážně holé.
Tento vodopád padá téměř 2 000 stop přímo do Akrafjordu, v jedné z tišších částí norského fjordového kraje. Langfossen stéká z hory Skarsfjellet a přepadává přes holou skálu v několika kaskádách, přičemž silnice vedoucí podél fjordu prochází přímo pod ním. Většina návštěvníků ho vidí z auta nebo z malého parkoviště, protože svah je příliš strmý na delší pěší túru. Na jaře je průtok největší, napájený táním sněhu z náhorní plošiny. V zimě části spodní části někdy zamrzají, ale horní část se stále pohybuje.
Tento vodopád se nachází uprostřed národního parku Thingvellir, místa formovaného tektonickými pohyby a ranou historií Islandu. Voda přichází z řeky Öxará a padá přes tmavé lávové útesy do úzké rokle. V zimě část vodopádu zamrzá a visí jako záclony ledu na skále. V létě je proud silnější a voda dopadá do čisté tůně na úpatí. Cesta k němu je krátká, povrch tvoří starý vulkanický kámen, někdy kluzký. Okolní krajina je otevřená, s mechem pokrývajícím skály a řídkou vegetací. Vodu uslyšíte, než ji uvidíte. Někteří říkají, že řeka byla před staletími odkloněna, aby tekla blíže k Althingu, kde se kdysi scházelo shromáždění. Vodopád zapadá do drsné krajiny, poznamenané puklinami a trhlinami, které se táhnou údolím.
Plitvická jezera v Chorvatsku tvoří část národního parku, kde se šestnáct samostatných vodních ploch propojuje řetězem vodopádů stékajících po vápencových terasách. Voda zde postupem času vytvořila porézní bariéry, které jezera oddělují a zároveň neustále vytvářejí nové geologické útvary. Dřevěné lávky vedou přímo podél vody, někdy jen pár centimetrů nad hladinou. Na jaře je průtok vody nejsilnější, na podzim se buky a javory kolem břehů zbarvují. Horní jezera leží v zalesněném údolí, dolní v hlubší rokli. Voda se třpytí v různých odstínech zelené podle světla a hloubky.
Tento vodopád leží hluboko v kaňonu vytesaném z červeného pískovce, kde voda padá přes hladké skalní stěny do přírodních tůní pod nimi. Coyote Gulch si razí cestu úzkými průchody a širokými komorami, obklopený pouštními rostlinami rostoucími ze štěrbin ve skále. Světlo se během dne mění a zvýrazňuje různé odstíny červené na skalní stěně. Turisté často brodí mělkou vodou a přelézají balvany, aby se dostali do skrytých částí. Ticho přerušuje jen zvuk padající vody, který se odráží od stěn kaňonu. Toto místo je součástí sbírky vodopádů po celém světě, kde voda a skála utvářejí krajinu způsoby, které lidi přitahují.
Tento vodopád padá 340 metrů do zeleného jezírka na úpatí vápencového útesu. Nohkalikai Falls leží na zalesněné náhorní plošině v Meghalaya, kde monzunové deště mění krajinu v jednu z nejvlhčích oblastí na Zemi. Voda padá v jednom proudu a odspodu stoupá mlha. Okolní oblast je hustě zalesněná a útesy rámují jezírko pod sebou. Vodopád nese více vody během monzunového období, kdy proud sílí a vodní tříšť dosahuje dál. V sušších měsících se proud zužuje, ale pád zůstává viditelný. Vyhlídka nabízí pohled přes okraj dolů na jezírko hluboko pod sebou. Oblast má klidný ráz, zvláště mimo hlavní návštěvní časy.
Tento vodopád v Kuej-čou ohromuje svou širokou skalní stěnou a jemnou mlhou, která někdy vytváří duhy, když na ni dopadne slunce. Co ho odlišuje, je jeskyně za vodní clonou, odkud můžete vidět vodopád zevnitř. Řeka se nahoře rozděluje do několika menších proudů, než se přelije přes okraj. Různé cesty v různých úrovních ukazují vodopád z různých úhlů pohledu - od základny až po vyvýšené body dále. Oblast je vlhká, skály kluzké a zvuk padající vody je všude.
Tyto vodopády tvoří hranici mezi Vietnamem a Čínou. Voda padá 30 metrů a rozprostírá se do šířky 200 metrů. Kaskáda se dělí na několik pramenů, které proudí mezi balvany a zelenou vegetací. Během období dešťů řeka stoupá a oddělené proudy se spojují v jednu souvislou stěnu vody. V suchých měsících jsou jednotlivé části zřetelnější a můžete vidět strukturu skály za nimi. Okolní údolí je utvářeno rýžovými poli a bambusovými háji, které dosahují až k okraji vodopádů. Řeka nese šedý sediment, který dává vodě mléčnou barvu.
Andělské vodopády padají téměř jeden kilometr z okraje hory s plochým vrcholem, což z nich činí jeden z nejvýraznějších přírodních útvarů na kontinentu. Voda se často mění v mlhu, než dopadne na zem pod sebou. Okolní terén tvoří hustý deštný prales, strmé skalní stěny a izolované náhorní plošiny, které eroze formovala miliony let. Přístup vyžaduje plavbu po řece a pěší túru, protože do této odlehlé oblasti nevedou žádné silnice. Voda pramení v malých potocích na vrcholu Auyan-Tepui, jedné z největších stolových hor ve Venezuele.
Vodopád Sedm sester patří do této sbírky vodopádů po celém světě. Nachází se v Geirangerfjordu a tvoří ho sedm paralelních proudů, které padají asi 250 metrů po skalní stěně a přímo se vlévají do fjordu. V létě tání sněhu z hor přináší do každého proudu více vody, zatímco v zimě některé téměř vysychají. Žulové stěny pokrývá mech a nízká vegetace. Turistické lodě se přibližují tak blízko, že cítíte vodní tříšť. Naproti přes fjord padá další vodopád zvaný Suitor. Tyto dva tvoří jedny z nejznámějších pohledů podél tohoto úzkého vodního proudu, který se vine mezi vysokými horami.
Tento vodopád v Národním parku Vatnajökull leží na severovýchodní vysočině Islandu, kde ledovcová řeka Jökulsá á Fjöllum padá přes okraj tmavého čediče. Voda je šedá a zakalená, plná vulkanického sedimentu z vnitrozemí. Hukot je slyšet už z dálky. Neustále stoupá hustá mlha a usazuje se vlhká na okolní skále. Když se přiblížíte k okraji, země se otřásá pod nohama. Kaňon je hluboce vyhloubený a nabízí jasný pohled na sílu vody. Cesta k okraji je krátká, ale terén je hrubý a často mokrý. Dettifoss ukazuje surovou energii země formované ledovci a sopkami.
Tugela Falls v této horské oblasti padá téměř 950 metrů v pěti samostatných stupních ze skalní stěny Amphitheatre. Voda pramení na vysoké náhorní plošině Drakensberg a valí se přes tmavý čedičový kámen. Průtok se velmi mění podle ročního období - někdy jen tenká nit, po silném dešti široký vodopád. Přístup vyžaduje několik hodin pěší túry po strmých stezkách. Okolní krajina se skládá z travnatých ploch, skalních útvarů a občasné mlhy stoupající z údolí. Jen málo návštěvníků se vydá na cestu, což udržuje oblast relativně klidnou.
Tyto vodopády patří do sbírky pozoruhodných vodopádů a kaskád z celého světa, které lidi přitahují svou silou a umístěním. Kawasan Falls tvoří tři po sobě jdoucí vodopády, které vytvářejí přírodní bazény s tyrkysovou vodou. Tropické rostliny a bambusový les obklopují bazény, kde se návštěvníci koupou a odpočívají ve stínu vegetace. Voda stéká přes vápencové útvary vytvořené v průběhu času. Nejnižší stupeň je největší a nejnavštěvovanější, zatímco horní bazény zůstávají klidnější. Cesta k Kawasan Falls vede hustým lesem a zvuk padající vody je slyšet už z dálky.
Tento vodopád ve Fiordlandu je součástí skupiny některých z nejkrásnějších vodopádů a kaskád na světě. Sutherlandovy vodopády padají ve třech stupních přes strmou skalní stěnu a napájí je jezero na vysoké plošině nad nimi. Dostanete se k nim pěšky po Milford Track, několikadenní trase deštným pralesem a údolími. Okolí je většinu roku vlhké, často zahalené mlhou, s hustou vegetací rostoucí až k úpatí útesu. Po vydatných deštích vodopády mohutní a sprška je vidět z dálky. Sutherlandovy vodopády leží daleko od jakýchkoli zpevněných cest v odlehlé horské krajině.
Tento vodopád patří do sbírky nejkrásnějších vodopádů světa, leží na severozápadě a padá ve dvou stupních soutěskou lemovanou skalami a kapradinami. Horní kaskádu je vidět z kamenného mostu postaveného v 10. letech 20. století, který se stal oblíbeným místem pro fotografování. Voda přichází z pramenů nad soutěskou a teče po celý rok. V zimě horní stupeň někdy zamrzá. Krátká stezka vede k mostu, delší až nahoru. K úpatí se dostanete snadno, a proto je toto místo jedním z nejnavštěvovanějších v regionu. Přesto je tu brzy ráno nebo za deštivých dnů klid.
Fairy Pools na ostrově Skye je řetěz vodopádů a tůní podél řeky Brittle. Čistá voda stéká po tmavých skalách a shromažďuje se v modrých tůních. Leží na úpatí pohoří Black Cuillin, obklopené drsnou vřesovištní krajinou a skalnatými svahy. Za jasných dnů voda září tyrkysovými odstíny, za zamračených dnů se zdá hlubší a chladnější. Mnoho návštěvníků sem chodí plavat, i když je voda po celý rok studená. Cesta z parkoviště sleduje řeku proti proudu a míjí několik kaskád a tůní různých velikostí. Některé jsou dost mělké na brodění, jiné dost hluboké na pořádný skok. Krajina je holá a větrná, typická pro skotskou Vysočinu. Fotografové často přijíždějí brzy ráno nebo pozdě odpoledne, kdy světlo měkne a zvýrazňuje barvu vody.
Tento vodopád padá 268 metrů v jednom proudu a vytváří tak neustálou mlhu u své základny. Hustý deštný prales kolem něj skrývá četné pěší stezky, které se vinou vlhkou zelenou podrostem. Cesta k Wallamanským vodopádům se stáčí tropickou vegetací a zvuk padající vody je slyšet dlouho před prvním pohledem na kaskádu. U základny se voda shromažďuje v chladném jezírku obklopeném hladkými kameny a hustým rostlinstvem. Vzduch je zde znatelně vlhčí a světlo proniká jemným sprejem, který visí nad jezírkem.
Wailua Falls v této sbírce vodopádů a kaskád z celého světa ukazuje, jak voda padá ve dvou stupních přes čedičový útes na východní straně Kauai. Voda se setkává s širokým jezírkem pod sebou, obklopeným hustou tropickou vegetací. V některé dny světlo zachytí mlhu tak, že se objeví duha. Tento vodopád leží podél silnice nad ním, což usnadňuje přístup. Způsob, jakým se zde voda, světlo a vegetace spojují, vytváří okamžiky, které přitahují cestovatele.
Tento vodopád v národním parku Yoho patří do sbírky nejkrásnějších vodopádů světa a padá přes strmou skalní stěnu, napájený vodou z tání ledovce Daly. Název pochází z jazyka Cree a znamená něco jako velkolepý nebo úžasný. Voda padá v dlouhé úzké stuze, obzvláště silná na začátku léta, kdy vrcholí tání sněhu. Mlha stoupá vysoko a smáčí okolní skály. Krátká stezka vede z parkoviště k úpatí, kde cítíte hukot vody dopadající na zem.
Vodopády Modrého Nilu v Tisissatu patří do této sbírky vodopádů a kaskád z celého světa. Řeka se řítí přes široký čedičový útes na horním toku Modrého Nilu. Během období dešťů voda stoupá a vytváří hustý sprej, který často tvoří duhy. Okolní krajina je zelená a kopcovitá, s poli a malými vesnicemi poblíž. Stezka vede terénem k vyhlídce naproti hlavnímu vodopádu. Síla vody je nejsilnější mezi červencem a zářím, kdy řeka dosahuje vrcholu svého průtoku.
Tento vodopád padá asi třicet metrů přes vápencový útes poblíž baltského pobřeží. Valaste v zimě vytváří velké ledové sloupy, které někdy dosahují až dolů a vypadají jako zmrzlé závěsy visící ze skály. Voda přichází z malé řeky, která se vine zalesněnými kopci, než se přelije přes okraj. Útes je součástí delšího úseku pobřeží, které na některých místech prudce klesá. V létě můžete z vyhlídkové plošiny slyšet šumění vody. Okolní oblast je tichá, s borovicemi a břízami rostoucími blízko okraje. Někteří návštěvníci se vracejí několikrát do roka, aby sledovali, jak se scéna mění s ročními obdobími.
Tento vodopád padá z výšky přibližně 100 metrů skrz hustý deštný les a vodu přináší po celý rok. Tůň na jeho úpatí leží ve stínu vysokých stromů a cesta k němu vede podél potoka vlhkou zelení. Okolí zůstává tiché, i když dorazí návštěvníci. Khlong Lan je součástí většího chráněného území, kde se les šíří po kopcovitém terénu.
Vodopády Gocta patří do této sbírky vodopádů, které lidi přitahují. Nacházejí se v peruánských Andách a dlouho zůstávaly mezinárodní komunitě neznámé, ačkoli místní lidé je znají po generace. Voda padá ve dvou odlišných stupních, které společně dosahují výšky přibližně 770 metrů (2 530 stop). Přístupová cesta vede přes mlžný les, kde rostou orchideje a občas se objeví kolibříci. Stezka může být kluzká, zvláště po dešti. Oblast leží daleko od velkých měst a okolí si zachovalo mnoho ze svého venkovského rázu. Z různých vyhlídkových bodů se objevuje celý tvar vodopádů, obklopený strmými zalesněnými svahy. Vzduch voní vlhkým mechem a hlínou.
Jog Falls tvoří čtyři oddělené proudy, které padají přes tmavé skalní stěny do hlubin pod nimi. Tyto kaskády nesou jména jako Raja, Roarer, Rocket a Rani. Nejvyšší část padá více než 250 metrů a během monzunového období objem vody natolik naroste, že se jednotlivé proudy spojí do široké opony. V suchých měsících se opět oddělí do zřetelných vláken. Skála je tmavá a leskne se mokrá pod padající vodou. Z bazénu na dně stoupá mlha a visí ve vzduchu. Toto místo leží daleko od velkých měst a přístupová cesta se vine zalesněným terénem. Návštěvníci mohou vodopády pozorovat z několika vyhlídkových bodů nebo sejít dolů k základně, kde voda dopadá na skálu a pokračuje po proudu.
Tento vodopád je součástí skupiny vodopádů a kaskád, které lidi přitahují. Gitgit padá 40 metrů soutěskou obklopenou rýžovými poli a kávovníkovými háji. Voda přichází z lesnatých svahů výše a shromažďuje se v mělké nádrži, často zahalené mlhou. Cesta k němu se vine hustým tropickým porostem, kde kapradiny a mech pokrývají mokré kameny. Okolí zůstává zelené i během suchých měsíců. Zvuk padající vody se nese údolím dlouho předtím, než se vodopády objeví.
Tento vodopád v Arunáčalpradéši je součástí sbírky představující nejvýznamnější vodopády a kaskády světa. Voda padá asi 100 metrů přes šedé skály do hluboké zelené tůně. Přitéká z řeky Tawang a dopadá na skály pod sebou s tichým duněním. Vlhkost stoupá z hladiny a usazuje se na listech kolem. Ráno bývá scéna často zahalena mlhou, zatímco odpoledne světlo někdy proniká stromy a dosahuje tůně. Okolí tvoří hustý lesní porost a teplota je obvykle chladnější než v otevřeném terénu.
Tento vodopád v katalánském pohoří je součástí sbírky oslavující nejpozoruhodnější vodopády světa. Salt de Sallent padá ve dvou stupních přes 100 metrů (330 stop) úzkou roklí mezi hladkými skalními stěnami, které zůstávají většinu roku vlhké. Voda přichází z lesnatých svahů a hluboko vytesala kámen. Vyhlídková plošina nabízí jasný pohled na oba stupně, přičemž spodní část je často ukryta ve stínu. Cesta k vyhlídce se vine horským lesem a na některých místech může být zem kluzká. Rokle samotná je hluboká a úzká, vytvořená vodou po velmi dlouhou dobu. V teplejších měsících je okolí plné zeleně a na podzim se stromy zbarvují do odstínů oranžové a červené. Díky své velké výšce patří Salt de Sallent k vyšším vodopádům v této části Španělska.
Tento vodopád padá asi 40 stop (12 metrů) po útesech a přímo se setkává s Tichým oceánem. Stezka, která k němu vede, prochází pobřežním lesem na poloostrově Point Reyes, kde je kontrast mezi sladkou vodou a oceánským příbojem obzvláště zřetelný. Voda tvoří úzkou clonu, která teče silněji nebo je sotva viditelná v závislosti na ročním období a srážkách. Při odlivu se voda krátce shromažďuje na pláži, než se smísí s vlnami. Toto místo patří do sbírky vodopádů po celém světě, kde zvuk padající vody, mlha stoupající zdola a způsob, jakým světlo zachycuje vodní tříšť, přitahují lidi a vytvářejí nezapomenutelné okamžiky.
Tyto vodopády v Atlasu patří do sbírky oslavující přírodní vodopády po celém světě. Voda zde padá ve třech po sobě jdoucích stupních přes vápencové útesy a vytváří scénu, kterou formuje skála a okolní terén. Na úpatí leží široká tůň obklopená keři oleandru a divokými fíkovníky. Když sluneční světlo zasáhne vodní tříšť, v mlze se často objevují duhy. Oblastí se rozprostírají berberské vesnice a po svazích stoupají olivové háje. V okolních stromech kolem rokle žijí místní opice a podél okraje a dolů k nádrži pod vodopády vedou úzké stezky.
Tento vodopád na panství Powerscourt padá asi 120 metrů po skalnatém svahu do zalesněného údolí. Buky, duby a jehličnany rostou na svazích kolem tůně na úpatí. Cesta vede dolů k místu, kde voda naráží na skály a rozprašuje jemnou mlhu. Místo působí tiše, zvláště ve všední dny, kdy přichází méně návštěvníků. Powerscourt Waterfall leží v hrabství Wicklow, v oblasti nízkých hor a hustých lesů, známé svými turistickými stezkami a zahradami.
Tento vodopád na východě Islandu ukazuje kontrast běžný v této oblasti. Po obou stranách se zvedají tmavé čedičové sloupce s šestiúhelníkovým průřezem. Tvoří přirozený rám z vulkanické horniny, která dávno ztuhla do tohoto tvaru. Řeka Fjarðará padá asi 30 metrů přes okraj. Voda protéká úzkými mezerami a pak naráží na balvany na úpatí stěny. Sloupce působí téměř uměle svou pravidelností, ale vytvořila je příroda. Okolí je drsné, často mlhavé a pokryté mechem. K Litlanesfoss se dostanete po pěší stezce, která vede i k dalším vodopádům. Kombinace tekoucí vody a geometrického kamene dělá z tohoto místa silný příklad islandské vulkanické krajiny.
Tento vodopád v Národním parku Vatnajökull padá přes šestiboké čedičové sloupce vzniklé ztuhlou lávou. Černá skála vytváří přirozenou stěnu za padající vodou. Sloupce připomínají varhanní píšťaly a rámují kaskádu. Stezka vede březovým lesem a kolem menších vodopádů. Tento útvar ukazuje, jak láva krystalizuje, když pomalu chladne. Název znamená černý vodopád.
Dawsonovy vodopády v národním parku Egmont padají asi 60 stop přes tmavé lávové skály. Cesta k nim se vine hustým deštným pralesem, kde půdu a kmeny stromů pokrývají kapradiny a mech. Vodu z hory Taranaki napájí vodopád a shromažďuje se v mělké tůni na úpatí. Značené a udržované stezky procházejí vlhkým lesem s hustým podrostem. V tichých dnech můžete vodu slyšet už z dálky. Vzduch zůstává chladný a vlhký i v teplejších měsících a mezi stromy často visí mlha.
Vodopády Agua Azul padají přes řadu vápencových stupňů v džungli Chiapas, kde voda bohatá na minerály získává tyrkysovou barvu. Řeka se rozděluje do několika ramen, která tečou paralelně přes mělké nádrže, než padají dál dolů. Některé části tvoří tůně, zatímco jiné ženou vodu rychleji přes hladké kamenné desky. Barva se mění se světlem a ročním obdobím, je intenzivnější v suchých dnech a v deštivých měsících se zakalí sedimentem. Podél břehů vedou úzké stezky, kde kořeny stromů prorůstají přes kameny a kapradiny visí mezi prasklinami.
Tento vodopád na Islandu patří do této sbírky vodopádů a kaskád po celém světě, které lidi přitahují. Gljúfrabúi se skrývá uvnitř úzké skalní štěrbiny. Voda padá asi 40 metrů, orámovaná stěnami těsného kaňonu. Abyste se k němu dostali, brodíte se úzkým průchodem, někdy s mokrýma nohama. Mezi skalami stoupá mlha a světlo proniká otvorem nahoře. Většina návštěvníků míří k Seljalandsfossu hned vedle, ale Gljúfrabúi zůstává tišší. Vodu slyšíte zvenčí, ale teprve když vstoupíte dovnitř, pochopíte tvar toho místa. Stěny uzavírají prostor a pocit je jiný než u otevřených vodopádů jinde v regionu.
Erawanské vodopády patří do této sbírky, protože ukazují, jak voda v průběhu času tvaruje kámen a vytváří prostory, které lidi přitahují. Tento vodopád klesá přes sedm vápencových stupňů tropickým lesem. Každá úroveň tvoří přírodní bazén, kde se shromažďuje tyrkysová voda a malé rybky plavou kolem nohou návštěvníků. Nižší stupně jsou snadno dostupné a přitahují více lidí, zatímco horní úrovně zůstávají klidnější a vyžadují větší úsilí k dosažení. Stezka sleduje tok vody vzhůru hustým stínem. V teplých dnech místní i cestovatelé využívají bazény ke koupání. Voda zůstává chladná a proud je dostatečně mírný pro bezpečné koupání. Erawanské vodopády se nacházejí v národním parku, kde se na stezkách občas objeví opice a břehy lemují bambusové háje.
Tento vodopád zapadá do této sbírky jako místo, kde tekoucí voda vytváří tůně a vybízí návštěvníky k zastavení. Vodopád Tiu Kelep se nachází na úpatí hory Rinjani a padá přes skalní stěnu obklopenou hustým tropickým lesem. Vodní tříšť u základny naplňuje vzduch jemnou mlhou a uslyšíte ji, než dorazíte na místo. Úzká stezka vede bambusovými háji a překračuje malé potoky, než dorazí ke skalní stěně, po které voda padá. Síla vody může být dost silná na to, abyste prošli clonou mlhy a dostali se blíž. Mnoho návštěvníků plave v chladném bazénu pod vodopádem, který lemují kameny pokryté mechem. Nedaleká vesnice pořádá výlety na toto místo, obvykle v časných ranních hodinách, kdy přichází méně lidí. V některých dnech voda teče klidněji, jindy je proud silný. Tato část ostrova je méně přístupná než jiné oblasti, což způsobuje, že místo působí poněkud izolovaně.
Tento vodopád v Kuang Si stéká přes řadu terasovitých vápencových útvarů, které vytvářejí tyrkysové tůně, kde se návštěvníci mohou koupat na několika místech. Hlavní vodopád padá asi 60 metrů. Okolní les poskytuje stín a udržuje vzduch chladný i v teplých dnech. Dřevěné lávky a stezky vedou mezi úrovněmi a míjejí menší kaskády a tůně. Mnoho lidí zde tráví odpoledne, pohybují se mezi tůněmi nebo sedí na plochých kamenech podél okrajů. Oblast je dost velká na to, aby se obvykle našly klidnější části stranou od hlavních vyhlídkových bodů.
Gullfoss je součástí skupiny vodopádů a kaskád po celém světě, které lidi přitahují. Tento vodopád padá 32 metrů ve dvou stupních do kaňonu, který vyhloubila řeka Hvítá. V zimě se na skalních stěnách tvoří led. Řeka přináší sediment z ledovce Langjökull, který zabarvuje vodu do šeda. Za slunečných dnů se ve vodní tříšti objevují duhy. Horní stupeň padá k jihu, spodní se stáčí na východ a mizí v úzké štěrbině. Z okraje kaňonu můžete vidět, jak si voda razí cestu mezi čedičovými stěnami.
Semuc Champey je přírodní vápencový most, který se klene nad řekou Cahabón. Pod tímto mostem voda protéká, zatímco na povrchu se shromažďují tyrkysové tůně. Voda se shromažďuje v různých úrovních a vytváří řadu propojených tůní, které se táhnou krajinou. Místo obklopuje hustý horský les, takže je odlehlé a těžko dostupné. Mnoho tůní je vhodných ke koupání a čistá voda odhaluje skalnaté dno. Cesta do Semuc Champey vede po nezpevněných silnicích mimo hlavní trasy.
Tento vodopád padá 896 metrů v pěti stupních skrz mlžný les severních And. Yumbillské vodopády se nacházejí v odlehlé oblasti, kde klima určuje hustá vegetace a vlhký vzduch. Cesta tam vyžaduje několikahodinovou túru po úzkých stezkách, které se vinou lesem a malými osadami. Voda padá přes skály pokryté mechem a mezi stromy často visí jemná mlha. Okolí zůstává tiché, s občasným zpěvem ptáků a neustálým zvukem padající vody. Nejlepší výhledy jsou z různých vyhlídkových bodů podél trasy, odkud je vidět celá výška. Většina návštěvníků přichází z nejbližšího města Cuispes a infrastruktura zůstává jednoduchá. Vlhkost je vysoká a zem může být kluzká. Tento útvar je jedním z nejvyšších nepřerušovaných vodopádů v Peru, i když je navštěvován méně než jiné destinace v regionu.
Tento vodopád padá asi 185 metrů přes vápencové útesy v kaňonu obklopeném zalesněnými svahy. Voda se při pádu rozděluje do několika pramenů a než dopadne na zem, mění se v mlhu. V zimě se na stěně tvoří ledové sloupce, které lákají horolezce. Údolím protéká řeka Provo a silnice sleduje její tok s výhledy na skalní stěnu. Oblast se v minulosti využívala pro průmysl a u úpatí zůstaly stát některé staré základy. Přístup vede krátkou cestou od silnice.
Tento vodopád na jihu Islandu padá šedesát metrů přes bývalý mořský útes, který nyní leží ve vnitrozemí. Skógafoss odvádí vodu z tajících ledovců a padá značnou silou, což vytváří téměř stálou spršku, která se rozptyluje nad základnou. Když svítí slunce, často se objevují duhy. Schodiště vede na vrchol útesu, kde řeka před okrajem teče klidně a výhled se otevírá přes zelenou pobřežní nížinu. Voda pokračuje jako široká řeka poté, co dopadne do tůně pod vodopádem. Stěna útesu je tmavá sopečná skála s ostrůvky mechu a návštěvníci mohou dojít až k padající vodní stěně, i když země rychle vlhne od mlhy.
Tento vodopád na jihu Islandu vám umožní něco, co většina ostatních ne: projít se za padající vodou. Úzká cesta vede do přírodní dutiny mezi skalní stěnou a vodní clonou. Odtud vidíte krajinu skrz samotný vodopád, zatímco stoupá vodní tříšť a všechno se halí do vlhké mlhy. Voda pochází z ledovce Eyjafjallajökull a padá asi dvě stě stop (šedesát metrů). Zem je kluzká, oblečení promočené, ale výhled za to stojí. Večer, když je slunce nízko, voda září oranžově a růžově. Seljalandsfoss patří mezi vodopády, které ukazují, jak Island utváří tání ledovců a sopečné horniny.
Tento vodopád padá téměř dvě stě metrů do úzké rokle a patří k nejvyšším na Islandu. Cesta k němu se vine tichým údolím, kde pěší brodí mělkou řeku a přetahují se přes potok pomocí pevného lana. Trasa sleduje strmé skalní stěny, kolem jeskyní a kamenitých polí, dokud se rokle neotevře a voda nepadá v dlouhé úzké stuze. V některých dnech se tvoří mlha a vítr ji žene přes skalní stěnu. Okolí působí surově a tiše, s malou vegetací kromě mechu a roztroušených nízkých keřů. Toto je jeden z islandských vodopádů, který vyžaduje určité úsilí, ale túra sama poskytuje mnoho odměny.
Tento vodopád se nachází krátkou procházkou od známějšího Skógafossu a padá mezi strmými skalními stěnami do malé prohlubně. Úzká stezka vede za vodní clonu a umožňuje návštěvníkům zažít toto místo z neobvyklého úhlu. Voda padá přibližně sto stop přes bazalt pokrytý mechem a vytváří jemnou mlhu, která se mění podle světla. Soutěska je těsná a dodává celé scéně uzavřený pocit, který je u větších vodopádů na jižním pobřeží méně obvyklý. Kvernufoss navštěvuje méně lidí než hlavní atrakce v oblasti, což znamená, že okolí často zůstává tiché. Vegetace roste hustě u stěn a v létě zelená kontrastuje s tmavou skálou a bledou vodou.
Tento vodopád padá mezi stěnami z červených skal v odlehlé části Grand Canyonu. Tyrkysová voda se shromažďuje na úpatí kaskády. Barva pochází z minerálů ve skále, které se časem rozpustily ve vodě. Místo leží na území Havasupai a je dostupné pouze pěšky. Stezka vede přes úzké kaňony a suchý terén. Havasu Falls je součástí řady vodopádů podél Havasu Creek, které vytvořily podobné travertinové usazeniny.
Tento vodopád padá 62 metrů do úzkého kaňonu na území Havasupai v Grand Canyonu. Voda je tyrkysově modrá díky rozpuštěným minerálům a shromažďuje se v tůni mezi červenými vápenci. Sestup vede tunely a po železných žebřících přišroubovaných přímo do skalní stěny. Travertinové útvary na úpatí vodopádu dál rostou, jak přes ně voda teče a ukládá vrstvu za vrstvou. Kaňon je úzký a vlhký, ve vzduchu visí mlha a dělá kameny kluzkými. Turisté musí prolézat jeskyněmi, které vyhloubila voda. Místo leží stranou od hlavních cest a vyžaduje několika denní pěší túru pouštním terénem.
Tento vodopád padá přes svislou žulovou stěnu a padá více než 600 stop (180 metrů) na dno údolí. Voda se rozpadá na mlhu, než dosáhne země v údolí Yosemite. Za větrných dnů se sprej rozfoukává do stran jako závoj zachycený v průvanu. Na jaře, když je tání sněhu silné, teče vodopád široce a plně. Koncem léta někdy slábne téměř k ničemu. Krátká stezka z parkoviště vede k základně, kde můžete projít vlhkým sprejem. Tento vodopád je jedním z prvních orientačních bodů, které uvidíte při vstupu do údolí.
Tento vodopád v národním parku Yosemite padá z žulových stěn ve třech částech. Na jaře přináší tání sněhu z hor velké množství vody a vodopád dosahuje plné síly. Později v roce proud slábne, někdy téměř úplně zmizí. Nádrž na úpatí shromažďuje vodu, než pokračuje do údolí. Stezka vede nahoru, ale většina návštěvníků zůstává dole v údolí a pozoruje.
Tento vodopád padá přes žulovou stěnu v údolí Yosemite a dopadá na skály pod sebou, což vytváří jemnou mlhu. Řeka přichází z horních částí parku a padá zde jedním nepřerušeným proudem. Stezka vede nahoru z dna údolí, často po strmých schodech vytesaných do kamene. Lidé, kteří přijdou na konci jara nebo začátkem léta, vidí nejvíce vody, napájené táním sněhu z výše položených míst. Na podzim se kaskáda zužuje. Stezka nabízí výhledy na stěnu a stromy kolem ní.
Tento vodopád se nachází na konci stezky Pipiwai v národním parku Haleakalā na Maui. Voda padá asi 400 stop (120 metrů) po tmavé čedičové stěně, obklopená hustým deštným pralesem a bambusovými háji. Stezka sem vede vlhkým terénem s stromovými kapradinami a kameny pokrytými mechem. Na úpatí se voda shromažďuje v mělké tůni, než pokračuje dál. Vzduch voní vlhkým listím a hlínou.
Tento vodopád na Havaji padá asi 442 stop (135 metrů) přes tmavě zelený čedičový útes pokrytý kapradinami a mechem. Voda padá hustým tropickým porostem. Krátká dlážděná cesta vede deštným pralesem k vyhlídce, kolem bambusových hájů a divokých orchidejí. Vzduch voní mokrou zemí a květy. Rána často přinášejí mlhu visící mezi stromy a odpoledne někdy sluneční světlo proniká korunami a vytváří krátkou duhu ve vodní tříšti. Procházka není dlouhá, ale některé části mohou být kluzké kvůli neustálé vlhkosti. Nedaleko je menší vodopád, který také stojí za návštěvu. Oblast patří k pobřeží Hamakua, kde se vodopády vyskytují často. Návštěvníci zřídka zůstávají déle než hodinu, ale těch pár minut na vyhlídce obvykle zůstává v paměti.
Tento vodopád se nachází asi půl hodiny východně od Seattlu, kde řeka Snoqualmie padá z kamenné římsy. Voda padá přibližně 270 stop do hluboké tůně obklopené hustým lesem. Vyhlídková plošina nahoře nabízí přímý pohled na kaskádu a údolí pod ní. Stezka vede dolů k úpatí, kde je cítit vodní tříšť a prostor naplňuje zvuk padající vody. Okolí je zelené a vlhké, typické pro oblast západně od Kaskádového pohoří. Elektrárna vedle vodopádu využívá část řeky k výrobě elektřiny, i když je z vyhlídkových míst sotva vidět. Když silně prší, řeka se rozvodní a vodopád je širší a hlasitější. V zimě se na skalách může držet led. Místo je součástí území předků kmene Snoqualmie, kteří vodopád dlouho považovali za posvátný.
Tento vodopád v jižním Idahu padá 65 metrů do úzkého kaňonu, který vyhloubil hadí řeka. Řeka se protlačuje černými čedičovými útesy, než se přelije přes širokou římsu jako závěs bílé vody. Je vyšší než Niagarské vodopády, i když méně lidí se vydá na cestu. Na jaře, když tání sněhu zvyšuje hladinu řeky, objem vody roste a vodopády ukazují svou plnou sílu. V létě odklon vody pro zemědělství výrazně snižuje průtok, někdy na pouhý pramínek. Malý park na okraji poskytuje přístup k několika vyhlídkám na vodopád a okolní pouštní krajinu. Oblast je suchá a otevřená, s řídkou vegetací kromě břehů řeky, kde zakořeňují topoly a vrby. Zvuk padající vody se odráží od stěn kaňonu, když je řeka vysoká.
Tento vodopád padá z pobřežních útesů Kalifornie přímo na písek malé zátoky ve tvaru půlměsíce. Voda padá asi čtyřicet metrů a při přílivu se vlévá do moře, zatímco při odlivu vytváří malou tůň na pláži. Zátoka je obklopena strmými, zelenými svahy a přístup na pláž je uzavřen. Vodopád můžete vidět z krátké stezky ve státním parku, která vede nad vodou a nabízí otevřený výhled dolů. Místo působí odlehlě, i když park leží podél rušné pobřežní dálnice. Někdy má voda zelenou nebo tyrkysovou barvu, zvláště když na ni slunce svítí pod vhodným úhlem. V mlhavých dnech se spodní část vodopádu ztrácí v mlze. Mnoho návštěvníků přichází pozdě odpoledne, kdy světlo měkne a Tichý oceán je klidný. Místo působí tiše a téměř nedotčeně, hlavně proto, že se nikdo nemůže přímojít dolů k vodě.
Tento vodopád se nachází v regionu Potaro-Siparuni, hluboko v deštném pralese a daleko od jakéhokoli města. Voda padá přes pískovcový okraj vysoký asi 740 stop (226 metrů) do pěnícího jezírka pod ním. Okolní les je hustý a těžko dostupný. Většina návštěvníků přijíždí malým letadlem, protože silnice jsou vzácné. Na okraji útesu rostou nízké keře a ptáci někdy krouží mlhou. Řeka je široká a hnědá a zvuk se nese daleko. Vlhkost visí ve vzduchu neustále.
Tento vodopád se nachází v provincii Neuquén v západní Argentině, kde okolní terén utvářejí vulkanické krajiny. Río Agrio padá přes okraj tmavého bazaltu a padá více než třicet metrů do úzké rokle pod ním. Název odkazuje na mírně kyselou chuť vody, která nese sloučeniny síry ze skal výše po proudu. Řeka mění barvu podle světla, přechází mezi šedou a tyrkysovou. Přístup vede po štěrkové cestě přes řídkou plošinu posetou nízkými keři a občasnými skalními útvary. Nedaleké horké prameny a gejzíry patří ke stejnému vulkanickému systému. Vzduch nese slabý zápach síry. Málokdo sem zavítá a zvuk padající vody často naplňuje ticho.
Toto vyhlídkové místo leží na okraji Salto Grande, kde tyrkysové vody jezera Pehoé proudí úzkou skalní průrvou a padají do níže položeného jezera Nordenskjöld. Voda naráží silou a při silnějším větru vrhá vodní tříšť vysoko do vzduchu. Odtud také vidíte šedé vrcholy Cuernos del Paine tyčící se za vodopádem. Jde o jedno z nejnavštěvovanějších míst v parku, zvláště v pozdním odpoledni, kdy sluneční světlo dopadá na skály a vzdálené rohy.
Vodopád vysoký 807 stop (246 metrů) padá z římsy v kaňonu a dopadá do jezírka obklopeného borovým lesem. Tento vodopád se nachází v odlehlé části Sierra Madre Occidental, kde je klima chladné a vzduch řídší. Stezky vedou k hornímu okraji a dolů k úpatí, kde se shromažďuje mlha. Nejlepší měsíce jsou mezi červencem a zářím, kdy řeka bobtná z letních dešťů a voda se řítí přes okraj silou.
Tato stěna vodopádu v Huasteca Potosina padá téměř 105 metrů přes oblouk tyrkysového vápence. Voda se vlévá do části řeky, kde se klidná voda Tampaonu setkává s proudem Santa María. K Cascada de Tamul se dostanete kánoí nebo lodí, protože skály neumožňují pěší cestu přímo z břehu. Stěny jsou pokryty tropickou zelení, která se táhne až k okraji útesu. Z dopadu se zvedá mlha a usazuje se na povrchu kamene. Místní někdy řídí své lodě blízko k zácloně, dokud sprej nedopadne na vodu. V zadní části skalní stěny za vodopádem se otevírají jeskyně, ale většina z nich je z řeky sotva přístupná. Během období dešťů se průtok vody zvětšuje a barva nádrže se mění z tyrkysové na matně zelenou. V období sucha se objem zmenšuje, ale kaskáda si zachovává svůj tvar. Místo se nachází daleko od větších měst a cesta vede přes malé vesnice, které se spoléhají na zemědělství a rybolov.
Tento stupňovitý vodopád v Umbrii vytvořili římští inženýři před více než dvěma tisíci lety, když odklonili řeku Velino do Nery. Voda nyní padá třemi hlavními úseky a umělé hráze řídí její tok. Hustá mlha obklopuje spodní tůně, zatímco úzké stezky umožňují návštěvníkům dostat se na různá patra. V některých dnech se hráze otevřou a průtok se zvýší, což ukazuje plnou sílu pádu. Okolní oblast je hustě zarostlá zelení, které se daří díky stálé vlhkosti.
Vodopády Acquafraggia padají po stupních po strmé skalní stěně, obklopené hustým horským lesem. Stezka pro pěší vede blízko jednotlivých kaskád, kde voda proudí přes kameny pokryté mechem. Vzduch je chladný a vlhký, zvláště po dešti, kdy průtok stoupá. Stezka stoupá postupně a nabízí různé pohledy na padající vodu. Leonardo da Vinci se o těchto vodopádech zmínil ve svých zápisnících, když cestoval touto oblastí. Místo zůstává klidné, i když jsou vodopády vidět z údolí pod nimi.
Cascata delle Due Rocche je vodopád v italských Alpách, který padá přes mechem obrostlé skalní stěny a protlačuje se mezi dvěma výraznými skalními útvary. Voda se shromažďuje v malé tůni na úpatí, obklopené hustou zelení a vlhkým kamenem. Stezka zde vede po úzkých cestách a vyžaduje jistý krok, ale odlehlost udržuje místo tiché. V létě vzduch zůstává chladný a na kůži se usazuje jemná mlha. Tento vodopád patří k místům, která objevíte spíše náhodou nebo na doporučení než podle značek.
Reichenbašské vodopády jsou sérií pěti kaskád v Bernském Oberlandu, kde mléčně ledovcová voda padá přes skalní římsy do údolí pod nimi. Tyto vodopády se staly světově známými díky Sherlocku Holmesovi, který zde svedl svou poslední bitvu v jednom příběhu. Lanovka vozí návštěvníky na plošinu nad velkou střední částí, odkud je vidět hlavní vodopád a úzké údolí. Na začátku léta vodopády bobtnají z tání sněhu a vytvářejí hustou mlhu, která se snáší k železniční stanici. Cesta podél rokle může být kvůli vodní tříšti kluzká. Krajina kolem je alpská a strmá, s borovými lesy na nižších svazích a holou skálou výše.
Tento vodopád padá v několika stupních přes zalesněný terén nad Brienzským jezerem. Voda se řítí přes řadu skalních říms spojených hustou zelení. Historický hotel ze 70. let 19. století stojí přímo vedle něj a nabízí výhledy na padající vodu. Lanovka ze stejné doby stoupá od břehu jezera k úpatí vodopádu. Místo zůstává poměrně tiché, zejména mimo hlavní sezónu. Pěší stezky se vinou podél různých úrovní kaskády a dřevěné mosty překlenují potok na několika místech. Zvuk padající vody doprovází každý krok hustým lesním porostem.
Tento vodopád padá téměř 300 metrů po svislé skalní stěně v údolí Lauterbrunnen. Voda se před dopadem na zem mění v jemnou mlhu. Ve větrných dnech se sprej snáší přes louky a stezky v okolí. Výška způsobuje, že potok vypadá tenký, zejména na konci léta, kdy je průtok nízký. Na jaře, když taje sníh, objem se zvyšuje. Můžete se projít blízko základny a slyšet náraz. Cesta vede za skálu, kde se můžete podívat otvorem na padající vodu. Okolní krajinu tvoří zelené svahy a roztroušené statky. Mlha udržuje vzduch chladný a vlhký i v teplých dnech.
Tento vodopád padá 225 metrů podél železniční trati mezi Flåm a Myrdal a patří mezi známé zastávky na norské horské železnici. Flåmská železnice zde zastavuje asi na pět minut, aby cestující mohli vystoupit a sledovat podívanou. Voda pochází z ledovce Hardangerjøkulen a padá v několika stupních mezi strmými skalními stěnami. V létě se někdy na římse vedle vodopádu koná hudební představení s tanečníky. Vyhlídková plošina stojí přímo u kolejí. Sprej často zasáhne návštěvníky, zvláště když je tání ledovců silné. Okolí tvoří holá skála, mech a roztroušené břízy. Zvuk padající vody obvykle přehluší rozhovor.
Tento vodopád padá 182 metrů do úzké rokle v údolí Måbødalen, východně od Eidfjordu. Voda řeky Bjoreio padá přes skalní římsu orámovanou holými horskými svahy. Návštěvnické centrum a několik vyhlídkových plošin umožňuje pohled do údolí, kde si řeka prorazila cestu sopečným kamenem. Krajina je zde drsná a formovaná dobou ledovou, se strmými svahy a úzkými vodními toky. V létě nese vodopád více vody než v zimě, kdy část pramene zamrzá. Samotná rokle je lemována vegetací, zatímco horní oblasti zůstávají převážně holé.
Tento vodopád padá téměř 2 000 stop přímo do Akrafjordu, v jedné z tišších částí norského fjordového kraje. Langfossen stéká z hory Skarsfjellet a přepadává přes holou skálu v několika kaskádách, přičemž silnice vedoucí podél fjordu prochází přímo pod ním. Většina návštěvníků ho vidí z auta nebo z malého parkoviště, protože svah je příliš strmý na delší pěší túru. Na jaře je průtok největší, napájený táním sněhu z náhorní plošiny. V zimě části spodní části někdy zamrzají, ale horní část se stále pohybuje.
Tento vodopád se nachází uprostřed národního parku Thingvellir, místa formovaného tektonickými pohyby a ranou historií Islandu. Voda přichází z řeky Öxará a padá přes tmavé lávové útesy do úzké rokle. V zimě část vodopádu zamrzá a visí jako záclony ledu na skále. V létě je proud silnější a voda dopadá do čisté tůně na úpatí. Cesta k němu je krátká, povrch tvoří starý vulkanický kámen, někdy kluzký. Okolní krajina je otevřená, s mechem pokrývajícím skály a řídkou vegetací. Vodu uslyšíte, než ji uvidíte. Někteří říkají, že řeka byla před staletími odkloněna, aby tekla blíže k Althingu, kde se kdysi scházelo shromáždění. Vodopád zapadá do drsné krajiny, poznamenané puklinami a trhlinami, které se táhnou údolím.
