Valliscaulian Order, Historické opatství a mnišský řád v Essarois ve Francii

Valliscaulianský řád byl mnišská komunita, která se usadila v kamenném komplexu v hustém lese a spojila duchovní praktiky z kartuziánské a cisterciácké tradice. Budovy pocházejí převážně z 12. století a vykazují románské architektonické prvky, které splývají s zalesněnými svahy oblasti Essarois.

Valliscaulianský řád byl založen v roce 1193 Viardem, kartuziánským laickým bratrem usilujícím o reformu mnišské praxe. Hnutí se rychle rozšířilo po Francii, Německu a Skotsku, než se v roce 1761 spojilo s cisterciáckým řádem, když nezávislý monasticismus upadal.

Valliscaulianský řád odvozuje své jméno z latiny s významem údolí holých míst, což odráží řídkou lesní krajinu, kterou mniši obývali a kultivovali. Komunita následovala přísné denní rutiny zaměřené na modlitbu, manuální práci a samotu, což vytvářelo způsob života značně odlišný od jiných mnišských řádů té doby.

Místo se nachází v zalesněné oblasti a má status chráněné památky, takže návštěvníci by měli očekávat nerovný terén a případně vlhké podmínky pod nohama. Nejlepší doba k návštěvě je od pozdního jara do časného podzimu, kdy jsou lesní cesty nejpřístupnější a počasí stabilní.

Mniši se zabývali výrobou soli jako ekonomickou činností, což bylo pro duchovní komunitu neobvyklé a odhalovalo jejich strategii soběstačnosti. Toto spojení náboženského života s praktickým obchodem umožnilo hnutí zůstat nezávislé a prosperující po tři století.