Velké Tokio, Hlavní městská oblast v Kantó, Japonsko

Metropolitní oblast zahrnuje Tokio a sedm sousedních prefektur a spojuje hustě zastavěné městské zóny s nízkopodlažními předměstími. Krajina se mění mezi čtvrtěmi s výškovými budovami, obytnými čtvrtěmi s menšími domy, průmyslovými zónami a roztroušenými zelenými plochami podél břehů řek.

Oblast vyrostla z několika malých osad ve světové město poté, co se Edo v roce 1603 stalo hlavním městem šógunátu Tokugawa. Proměna se zrychlila po roce 1868, kdy bylo město přejmenováno na Tokio a prohlášeno císařským hlavním městem.

Lidé denně dojíždějí mezi obytnými čtvrtěmi ve vnějších oblastech a pracovišti v centru, často tráví více než hodinu na každé cestě. Ulice a nádraží sledují stálý rytmus ranních a večerních davů, s klidnějšími obdobími odpoledne.

Oblast obsluhuje rozsáhlá železniční síť, která propojuje vysokorychlostní vlaky, příměstské linky, metro a monoraily. Cestující mohou přestupovat mezi různými dopravními systémy pomocí dobíjecí čipové karty, aniž by si kupovali samostatné jízdenky.

Oblast zahrnuje více než šedesát univerzit a výzkumných ústavů, které společně přitahují stovky tisíc studentů z celého Japonska i ze zahraničí. Tato koncentrace akademických institucí utváří charakter mnoha čtvrtí, zejména podél linky Chuo západně od centra.