Sōja Shrine, Šintoistická svatyně v Tsuyamě, Japonsko

Svatyně Sōja je šintoistická svatyně v Tsuyamě, která shromažďuje mnoho regionálních duchů na jednom posvátném místě pro společnou bohoslužbu. Hlavní budova předvádí architektonický styl Nakayama-zukuri, s jednoduchým designem střechy a dobře udržovanou dřevěnou konstrukcí s tradičními proporcemi.

Podle tradice svatyně byl bůh Ōnamuči poprvé uctíván roku 564 v Hondate, asi 1 km západně od dnešního místa, bez doloženého základu. Po vzniku provincie Mimasaka roku 713 a zřízení jejího hlavního města roku 714 byla svatyně přenesena sem a božstva všech 65 okresů, včetně svatyní Nakayama a Takano, byla shromážděna jako sōja provincie. Spolehlivé záznamy začínají rokem 1569, kdy Mōri Motonari potvrdil její pozemky; páni z Tsuyamy, Mori a později Matsudaira, darovali statky a po restauraci Meidži byla zařazena mezi prefekturní svatyně.

Svatyně uctívá Ókuninušiho, božstvo uctívané místní komunitou pro přinášení štěstí a harmonie do každodenního života. Návštěvníci jsou svědky toho, jak se obyvatelé scházejí během festivalů, aby oslavovali tradiční hudbou, tancem a obětinami, které posilují komunitní pouta.

Návštěvníci by se měli očistit u vodní nádrže, než se přiblíží k hlavnímu sálu, a dodržovat tradiční zvyky zvonění na zvonek a uctivé poklony. Svatyně se nachází v klidné části Tsuyamy, přístupná pěšky po dlážděných cestách lemovaných stromy, což usnadňuje orientaci a umožňuje si ji vychutnat volným tempem.

V moderním systému hodnocení svatyní měla tato svatyně hodnost prefekturní svatyně (kenša), nikoli Ken-ša, jak se často chybně uvádí; byla také určena jako svatyně přijímající oběti posvátného jídla a látky. Její hlavní budovu znovu postavil v roce 1562 Mōri Motonari na památku vojenského vítězství a v roce 1657 ji rozsáhle opravil pán z Cujamy Mori Naganaga.