Ryūkaku-ji Temple, Buddhistický chrám v prefektuře Čiba v Japonsku

Rjúkaku-ji je buddhistický chrám na nízké plošině poblíž jezera Inbanuma v prefektuře Čiba v Japonsku. Areál zahrnuje hlavní síň s bronzovou sochou Jakuši Njorai, starou jižní bránu a základové kameny s prastarými střešními taškami rozesetými po místě.

Chrám byl založen v roce 709 za vlády císařovny Genmei, což z něj činí jedno z nejstarších náboženských míst ve východním Japonsku. V roce 1933 byl prohlášen národní historickou památkou, což přineslo formální pozornost tomu, co samotná země stále ukazuje: vrstvy staveb z mnoha staletí.

Rjúkaku-ji patří k buddhistické škole Tendai a areál nese známky nepřetržitého náboženského využití: obětiny, udržované oltáře a kamenné značky rozmístěné po místě. Samotný název, znamenající 'Chrám dračích rohů', odráží starou legendu spojenou s tímto konkrétním místem.

Areál je volně přístupný k procházkám, i když některé části mají nerovný terén, kde jsou pod nohama vidět starobylé pozůstatky. Návštěva ve všední den bývá klidnější, což usnadňuje pohyb po starších částech místa vlastním tempem.

Místní záznamy z roku 731 popisují draka, který se během sucha rozdělil na tři samostatné bytosti, o nichž se říká, že se každá usadila v jiné části areálu. Má se za to, že tato legenda vysvětluje, proč je místo rozloženo do odlišných zón, z nichž každá má vlastní svatyni.