Handa Inari-jinja, Šintoistická svatyně v Higaši-Kanamachi, Tokio, Japonsko

Handa Inari-džindža je šintoistická svatyně v Higaši-Kanamachi s jednoduchou dřevěnou hlavní síní, dlouhou kamennou cestou lemovanou malými stromy a několika menšími svatyněmi. V areálu jsou kamenné sochy lišek rozmístěné po celém místě, posvátný pramen zvaný Šinsen a budova zvaná Kagura-den, kde se provádějí tradiční hudební a taneční rituály.

Handa Inari-džindža sahá do období před Heian, více než před tisíci lety, původně postavená k modlitbám za vítězství v bitvách a ochranu před nemocemi, jako byly neštovice a spalničky. Během období Edo se svatyně stala obzvláště populární a byla spojována s příběhy o uzdravení a bezpečném porodu, které šířili putující mniši zvaní Gannin Bozu.

Název Handa pochází z rýžových polí, která kdysi obklopovala tuto oblast. Návštěvníci píší svá přání na papírové proužky a nechávají je ve svatyni, což je zvyk, který přetrvává stovky let jako způsob, jak vyjádřit naději na zdraví a bezpečné cesty.

Svatyně je v docházkové vzdálenosti od nedalekých vlakových nádraží a nemá vstupní poplatek, ale návštěvníci si mohou za malý příspěvek vyžádat osobní razítko zvané Gošuin. Většina návštěvníků přichází ráno nebo brzy odpoledne, aby strávili čas v tichých modlitbách a prozkoumali klidný areál.

Zvláštním rysem je Gannin Bozu, putující mnich z období Edo, který se oblékal do červeného a předváděl triky a písně, aby upoutal pozornost a šířil léčivou moc svatyně. Jeho vystoupení se stala tak populární, že byla zobrazována v tradičních divadelních hrách a dřevořezech, což výrazně posílilo přívržence svatyně.