Woolpit, vesnice a civilní farnost ve středním Suffolku v Anglii

Woolpit je malá vesnice v Suffolku s úzkými ulicemi lemovanými starými cihlovými a taškovými domy, což jí dává klidný ráz. V jejím středu stojí kostel s vysokou věží a špičatou věžičkou, který byl v roce 1852 zasažen bleskem a později znovu postaven, a slouží jako místní orientační bod.

Woolpit byl poprvé doložen v roce 1005, kdy válečník Ulfketel daroval půdu náboženské svatyni, načež zůstal po staletí pod kontrolou opatství. Vesnice se vyvinula jako tržní osada s výročními trhy ve středověku, poté se proslavila výrobou cihel a hlíny od 16. do 20. století.

Název Woolpit je doložen od kolem roku 1005 a pravděpodobně pochází ze starého slova pro vlčí jámu nebo souvisí s válečníkem Ulfketel. Vesnice přitahovala poutníky po celý středověk díky svatyni Panny Marie z Woolpitu, což utvářelo náboženský život a tradice.

Vesnice leží na jílovitých půdách ve středním Suffolku a je snadno dostupná vlakem nebo autem z blízkých měst, jako je Stowmarket nebo Bury St. Edmunds. Klidné uspořádání s úzkými ulicemi usnadňuje pěší průzkum, přičemž kostel slouží jako přirozený orientační bod.

Známá středověká legenda vypráví o dvou dětech se zelenou kůží nalezených na polích, které mluvily neznámým jazykem a vypadaly zmateně. Dívka přežila a později se vdala, chlapec ne, a tento podivný příběh inspiroval staletí spekulací a převyprávění.