Sydenham Hospital for Communicable Diseases, bývalá nemocnice v Baltimoru, Spojené státy americké

Sydenham Hospital for Communicable Diseases byla nemocnice v Baltimoru postavená na počátku 20. let 20. století ve stylu renesančního obrození s středomořskými vlivy. Areál tvořilo sedm budov postavených z pískové cihly s kamennými a terakotovými detaily, uspořádaných kolem otevřených prostor s hlavní nemocniční budovou uprostřed, spolu s administrativními kancelářemi, kuchyní, ubytovnou sester, prádelnou, garáží a elektrárnou, přičemž dům ředitele lékařského výzkumu byl přidán v roce 1939.

Původní malé zařízení bylo otevřeno v roce 1909 s pouhými 35 lůžky, ale odborníci z Johns Hopkins jej v roce 1914 prohlásili za nedostatečné kvůli nedostatku městských investic. Po desetiletích zanedbávání schválil nový starosta v roce 1922 větší areál a architekt Edward Hughes Glidden navrhl nový komplex, který byl otevřen v roce 1924. Rozšířená nemocnice sloužila po desetiletí k léčbě infekčních nemocí a provádění lékařského výzkumu, než se v 50. letech 20. století přesunula k péči o chronické pacienty, a nakonec byla uzavřena v roce 1996, kdy se provoz přesunul na nové místo.

Místo se nachází na kopcovitém pozemku s výhledem na Herring Run a Quarry Pond, poblíž Memorial Stadium a baltimorských vodárenských zařízení. Dnes jsou hlavní budovy pryč, zbořeny v roce 2013, ale lokalita zůstává přístupná těm, kteří chtějí prozkoumat prázdný pozemek a dozvědět se o roli nemocnice prostřednictvím dochovaných historických záznamů a dokumentace z jejího zápisu do Národního registru.

Uvnitř opuštěných budov byla v suterénu márnice, chladný a tichý prostor, který zůstal dobře zachován díky minimálnímu využití a temnotě. Tato skrytá součást nemocniční infrastruktury odhaluje často přehlíženou kapitolu v tom, jak zdravotnická zařízení zacházela se smrtí a fungovala mimo hlavní léčebné prostory.