Lokality japonské průmyslové revoluce Meidži, Místo průmyslového dědictví v Hagi, Japonsko

Toto místo průmyslového dědictví je skupina 23 lokalit rozložených v osmi prefekturách v jihozápadním Japonsku, zahrnující železné pece, loděnice a uhelné doly. Každá lokalita ukazuje různé aspekty raného těžkého průmyslu, od tavení železa po stavbu lodí, které Japonsko rozvíjelo v desetiletích po otevření svých hranic.

Doména Čóšú postavila první zařízení v Hagi v letech 1850 až 1863, včetně plamenné pece a loděnice Ebisugahana, aby se naučila západní techniky. Po restauraci Meidži v roce 1868 nová vláda rozšířila tyto experimenty na plné průmyslové komplexy v jiných oblastech, které zůstaly aktivní až do roku 1910.

Pět samurajských studentů z Čóšú cestovalo do Británie a získalo znalosti, které ovlivnily rozvoj těchto průmyslových zařízení a japonské ústavní struktury.

Lokality jsou od sebe daleko, takže cestovatelé by měli plánovat několik dní a zaměřit se vždy na jednu oblast. Většina prohlídek v Hagi začíná na vlakovém nádraží, zatímco jiná místa jako Nagasaki a Kagošima vyžadují samostatné výlety a místní průvodce.

Železárny Ohitayama Tatara kombinovaly japonské tavení tatara s evropskými metodami vysoké pece a vytvořily hybridní formu metalurgie. Tato směs umožnila inženýrům porovnat oba systémy a použít silné stránky každé tradice v jediném zařízení.