George Herbert Jones Laboratory, Budova laboratoře na University of Chicago, Illinois, USA.

Laboratoř George Herberta Jonese je výzkumná budova v kampusu University of Chicago, která má několik pater s prostory určenými pro chemické experimenty a analýzy. Stavba nadále slouží studentům chemie a výzkumníkům díky kombinaci původních prvků a funkčních laboratorních zařízení.

Budova získala celosvětovou pozornost, když Glenn Seaborg a jeho tým v roce 1942 úspěšně izolovali a změřili plutonium v malé místnosti. Tento průlom byl rozhodujícím okamžikem v jaderné chemii a znamenal zlom ve vědeckém výzkumu 20. století.

Laboratoř představuje mezník v příběhu jaderné vědy a je univerzitou udržována jako místo, kde návštěvníci mohou pochopit klíčový okamžik v chemii. Zachované prostory umožňují lidem vidět, kde se odehrávala převratná vědecká práce, a zamyslet se nad jejím trvalým dopadem.

Budova laboratoře se nachází v areálu univerzity a lze ji prozkoumat v rámci návštěvy kampusu. Je užitečné předem zjistit, které oblasti jsou otevřené pro návštěvníky, protože stavba zůstává aktivním výzkumným zařízením.

Zvláště pozoruhodným prostorem je Místnost 405, malá místnost o rozměrech pouhých přibližně 6 krát 9 stop, kde došlo k historickému průlomu. Původní police a pracovní pulty zůstávají na místě, což návštěvníkům poskytuje přímý pocit, jak byl prostor stísněný pro tak průkopnickou práci.