Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého, Budova kostela v Praze, Česká republika

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého je osmiúhelníková budova se třemi kupolemi zakončenými lucernami, kopulemi a věžemi, které spojují gotické a barokní architektonické prvky. Stavba má pozoruhodnou hvězdicovou klenbu podepřenou štíhlými oblouky, které vytvářejí otevřený, světlem naplněný interiér.

Karel IV. založil kostel roku 1351 pro kanonii augustiniánů kanovníků a dal mu osmibokou loď podle vzoru palácové kaple Karla Velikého v Cáchách. Arcibiskup Jan Očko z Vlašimi jej vysvětil roku 1377 za přítomnosti Karla IV. a Václava IV. Po husitském poškození byl roku 1498 znovu vysvěcen; Bonifác Wolmut jej roku 1575 znovu zaklenul a požár roku 1755 zničil střechy, obnovené roku 1756.

Betlém není v samotném kostele, ale v Betlémské jeskyni pod Svatými schody, kapli postavené po roce 1704 na jižní straně. Její stěny pokrývá štukové trompe-l'œil napodobující palestinskou krajinu Ježíšova narození. Figury svatého Josefa, Panny Marie a Jezulátka od Jana Jiřího Šlanzovského pocházejí z roku 1738 a jsou nejstarším dochovaným betlémem v Praze.

Kostel stojí na Karlově nad Nuselským údolím, vstupní předsíň je obrácena k okrouhlé kamenné kašně. Svaté schody a kaple Malé Palestiny jsou na jižní straně a přístupné z kostela; klášterní budovy byly roku 1785 přeměněny na nemocnici.

Pět novoměstských kostelů založených Karlem IV. tvoří pravidelný kříž: severo-jižní rameno spojuje sv. Kateřinu a Pannu Marii na slupi, západo-východní rameno tento kostel a Pannu Marii na Slovanech, ramena se protínají u sv. Apolináře. Karel Veliký nebyl katolickou církví svatořečen, pouze vzdoropapežem Paschalem III.