Kostel svatého Fabiána a Šebestiána, Románský kostel v Liboci, Praha, Česká republika

Kostel svatého Fabiána a Šebestiána je klasicistní stavba postavená v letech 1842–1844 stavitelem Karlem Brustou na místě staršího románského kostela. Pojme 620 věřících a oltářní obraz namaloval Josef Vojtěch Hellich.

Ves Liboc byla darována benediktinskému klášteru v Břevnově listinou z roku 993, jež je falzem ze 12. století a odráží tehdejší poměry; kostel pravděpodobně pochází z románského období. Roku 1421 Pražané Liboc odebrali klášteru a působili zde utrakvističtí kněží. V letech 1651–1685 kostel obnovil Bernard z Martinic, v letech 1842–1844 byl zbořen a stavitelem Karlem Brustou nově vystavěn klasicistně; vysvěcen byl 20. října 1844.

Libocká farnost vznikla až roku 1702 a její farář dlouho spravoval také Bohnice, Ruzyni, Nebušice, Vokovice, Veleslavín, Řepy, Bílou Horu, Stodůlky, Košíře a Motol. Od roku 1996 kostel a faru spravují pražští karmelitáni, kteří je dali adaptovat; sousední bývalé jesle slouží Domovu Svaté rodiny pro mentálně postižené.

Kostel stojí v Libocké ulici v Praze-Liboci na místě románské stavby zbořené roku 1842. Od roku 1996 spravují pražští karmelitáni farní kostel i sousední faru a v bývalých jeslích vedle sídlí Domov Svaté rodiny pro lidi s mentálním postižením.

Zasvěcení kostela svatému Fabiánovi a svatému Šebestiánovi je typické pro období od konce 11. do první poloviny 13. století, což podporuje předpoklad, že původní románský kostel byl postaven tehdy. Podle nespolehlivých zpráv Václava Hájka z Libočan měl být kostel založen již roku 992 knížetem Boleslavem II. na místě, kde pohanský pán Hradoboj z Ruzyně nechal zabít kněze a misionáře Prostivoje.