Pikimachay, Archeologická jeskyně v departementu Ayacucho, Peru

Pikimachay je jeskyně dlouhá přibližně 60 metrů na pravém břehu řeky Pongora, asi 19 km severně od Ayacucha v okrese Pacaycasa. Ve vrstvách, které prozkoumal Richard MacNeish, byly kamenné nástroje vyrobené převážně ze sopečného tufu přímo z jeskyně a kosti vyhynulých zvířat.

Archeologové objevili důkazy o lidském osídlení v 60. letech 20. století, přičemž nálezy naznačují, že skupiny používaly jeskyni jako úkryt před tisíci lety. Nalezené předměty naznačují, že se zde raní lovci uchylovali, když pronásledovali zvěř po okolních vysokých pláních.

Název pochází z kečuánštiny: piki znamená blecha a mach'ay jeskyně, takže Piki Mach'ay je „jeskyně blech“. Jeskyně dala jméno také komplexu Piki, archaickému horizontu (6000–4000 př. n. l.), kde MacNeish našel kosti morčat a zbytky ohrad s ohništi, doklad raného chovu.

Cesta na lokalitu z Huamanga trvá asi půl hodiny po nezpevněné cestě okresem Pacaycasa. Návštěvníci by měli nosit pevnou obuv a během období dešťů dbát zvýšené opatrnosti, protože cesta může být kluzká.

Výzkumníci zde našli zachovaný rostlinný materiál, včetně pozůstatků tykve lahvovité, které patří mezi nejstarší důkazy o využívání rostlin v peruánských vysočinách. Tyto nálezy ukazují, že lidé začali sbírat a možná pěstovat rostliny mnohem dříve, než se dříve myslelo.