Basílica de San Carlos Borromeo y María Auxiliadora, Budova kostela v Buenos Aires, Argentina

Bazilika San Carlos Borromeo y María Auxiliadora je salesiánský kostel ve čtvrti Almagro v Buenos Aires v lombardském novorománském stylu s osmibokou kupolí vysokou 45 metrů, na jejímž vrcholu stojí pětimetrová socha Marie Pomocnice křesťanů. Zvonice dosahuje 64 metrů ke kříži. Uvnitř spojují tři úrovně schodiště po obou stranách hlavního oltáře: krypta s 16 oltáři, střední kostel a horní kostel s galeriemi.

Základní kámen požehnal 24. června 1900 biskup Antonio Sabatucci, zástupce papeže Lva XIII., a kmotry byli prezident Julio Argentino Roca a Teodelina Fernández de Alvear. Italský architekt Ernesto Vespignani, bratr salesiánského kněze Josého Vespignaniho, vedl práce od roku 1901. Střední a horní chrám byly vysvěceny 1. května 1910 a Pius XII. povýšil kostel na menší baziliku 12. června 1942.

Salesiánská komunita utvářela toto místo od jeho otevření a učinila z něj centrum bohoslužeb a duchovních setkání. Uspořádání se třemi loděmi a varhany vytvářejí prostředí, kam lidé stále přicházejí na modlitby a hudební vystoupení.

Hlavní vchod je na rohu třídy Hipólito Yrigoyen a ulice Quintino Bocayuva. Dvě schodiště po stranách hlavního oltáře vedou ze středního chrámu do horního chrámu a camarínu Panny Marie; pod nimi je krypta se 16 oltáři. Mše se slouží denně a je k dispozici zpověď.

Varhany Carlo Vegezzi Bossi pocházejí z roku 1910, nikoli 1911: toho roku byly postaveny v Itálii a roku 1911 je slavnostně uvedl virtuos Luis Ochoa za přítomnosti skladatele Pietra Mascagniho. Platí za jedny z nejvýznamnějších varhan v Buenos Aires.