Sedm vodopádů, Bývalý systém vodopádů v Paraná, Brazílie a Paraguay

Tento systém sestával z osmnácti vodopádů rozmístěných do sedmi odlišných skupin podél řeky Paraná, o šířce 4 828 metrů (15 840 stop). Formace vytvořila sérii kataraktů, kde voda padala úzkými skalními kanály a přes strmé žulové útvary. Uspořádání vytvořilo několik samostatných kaskád s různou výškou a šířkou podél toku řeky.

Evropští průzkumníci poprvé zdokumentovali vodopády v šestnáctém století během raných výprav do vnitrozemí Jižní Ameriky. Brazilská a paraguayská vláda podepsaly v roce 1973 smlouvu Itaipu o výstavbě vodní elektrárny po proudu. Plnění nádrže začalo v roce 1982 a během čtrnácti dnů celý systém vodopádů zmizel pod umělým jezerem vytvořeným pro výrobu elektřiny.

Domorodé skupiny nazývaly vodopády Guaíra v jazyce Tupi-Guaraní, což odkazovalo na nepřekonatelnou bariéru, kterou nikdo nemohl projít. Po staletí tvořily kaskády přirozenou překážku pro říční navigaci a formovaly životy komunit podél Paraná. Pro domorodé národy představovaly jak duchovní symbol, tak praktickou překážku pro obchodní cesty do vnitrozemí.

Místo se nyní nachází pod přibližně 30 metry (98 stop) vody v nádrži Itaipu podél hranice Brazílie a Paraguaye. Návštěvníci mohou dosáhnout nedalekého města Guaíra, kde místní muzea vystavují fotografie a artefakty z doby před zaplavením. Oblast nabízí informační panely dokumentující geologickou formaci a zmizelý přírodní div.

Voda padající úzkou soutěskou hlubokou 61 metrů (200 stop) vydávala hukot slyšitelný ze vzdálenosti 30 kilometrů (19 mil). Před ponořením dosáhl průtok 49 000 metrů krychlových (1,7 milionu krychlových stop) za sekundu během období vysoké vody. Tento objem překonal jakoukoli jinou kaskádu na západní polokouli a učinil zmizelý systém nejobjemnějším na světě.