Church of Our Lady of Guia, Budova kostela v Luceně, Brazílie

Kostel Panny Marie z Guia je budova kostela v Luceně s tlustými kamennými zdmi a dřevěnými konstrukčními prvky uspořádanými do obdélníkového půdorysu podle portugalských koloniálních designových tradic. Budova vykazuje konstrukční znaky a proporce typické pro sakrální stavby z tohoto koloniálního období.

Karmelitánští mniši, kteří přišli do Paraíby v roce 1591, začali kostel stavět na konci 16. století a stavba prošla několika fázemi. V roce 1763 byl zbořen a o patnáct let později znovu postaven díky úsilí bratra Manuela de Santa Teresa. Od roku 1866 procházel přestavbami a v některých obdobích byl opuštěný; kolem roku 1877 se kostel i okolí staly kolonií pro migranty ze sertãa. Později byl obnoven podle projektu Kulturní nadace státu Paraíba.

Jméno vzývá Marii jako ochrannou postavu, což odráží hlubokou náboženskou oddanost komunity. Obyvatelé se zde nadále scházejí k bohoslužbám a oslavám, čímž udržují při životě duchovní praktiky zakořeněné v nejstarších koloniálních základech regionu.

Kostel stojí na náhorní plošině necelý kilometr od řeky Soé, poblíž čtvrti Costinha. Dostanete se k němu lodí z Cabedela nebo po státních silnicích PB-008, PB-025 a PB-019 přes Lucenu. Terén kolem plošiny je nerovný, proto si na pěší přístup vyhraďte čas.

Historik Percival Tirapeli označuje tento kostel za stavbu s největším oltářem zhotoveným z vápence v Brazílii. Na průčelí je také do vápence vytesaná lebka vedle korun, žezel a znaků portugalské koloniální říše.