East Timor–Indonesia border, Mezinárodní a námořní hranice mezi Indonésií a Východním Timorem, jihovýchodní Asie

Hranice mezi Indonésií a Východním Timorem je jak pozemní, tak námořní hranicí v jihovýchodní Asii. Pozemní hranice se táhne přibližně 269 kilometrů a odděluje indonéskou provincii Východní Nusa Tenggara od východotimorských okresů Bobonaro, Cova Lima a Oecusse.

Hranice vznikla z koloniálních rozdělení mezi portugalským a nizozemským územím, formalizovaných Lisabonskou smlouvou v roce 1859 a rozhodnutím Stálého dvora v roce 1914. Poté, co Východní Timor získal nezávislost v roce 1999, hranice získala svůj současný mezinárodní význam.

Komunity na obou stranách udržují odlišné tradice formované portugalskou koloniální historií na východotimorské straně a nizozemským dědictvím na indonéském území. Navzdory hranici lidé sdílejí podobné každodenní praktiky a místní zvyky, které přesahují politické rozdělení.

Přechody hranic vyžadují platné doklady totožnosti a pasy pro cestování mezi oběma zeměmi. Před pokusem o přechod je moudré ověřit si aktuální vstupní předpisy a případná omezení u úřadů.

Námořní hranice se rozprostírá do sporného Timorského moře, kde otázky týkající se limitů jurisdikce a práv k zdrojům zůstávají předmětem pokračujících jednání. Tato nejistota v námořním vymezení má dlouhodobé dopady na využívání přírodních zdrojů v regionu.