Hikurua / de Surville Cliffs, Pobřežní útes v okrese Far North District, Nový Zéland

Hikurua / de Survillovy útesy jsou pobřežní útvary na nejsevernějším pevninském bodě Nového Zélandu, tyčící se přibližně 200 metrů nad oceánem. Překoukají Tichý oceán a Tasmanovo moře a tvoří součást chráněné přírodní rezervace, domov vzácných rostlin.

Francouzský průzkumník objevil tyto útesy v roce 1769, když hledal bezpečné kotviště pro svou nemocnou posádku. Místo bylo později uznáno jako nejsevernější bod novozélandské pevniny a podle toho chráněno.

Útesy nesou dvojí jméno, které ctí jak maorské dědictví, tak historii evropského průzkumu na tomto místě. Toto pojmenování odráží, jak různé kultury označily svou přítomnost zde.

Přístup vyžaduje zvláštní povolení, protože oblast je chráněná vědecká rezervace. Návštěvníci by si měli předem ověřit podmínky přístupu a přinést si pevnou obuv a oblečení odolné proti počasí.

Podloží se skládá z neobvyklého minerálního složení, které vytváří stanoviště pro rostlinné druhy, jež se nikde jinde v okolí nevyskytují. Tento geologický rys přitahuje zájem přírodovědců o rezervaci.