Čukotský poloostrov, Poloostrov v Čukotském autonomním okruhu, Rusko

Tato pevnina leží mezi Čukotským mořem na severu a Beringovým mořem na jihu a tvoří nejvýchodnější bod kontinentální Asie. Pobřeží střídá skalnaté útesy a mělké zálivy, zatímco vnitrozemí je charakteristické širokými tundrovými pláněmi a nízkými pohořími.

Ruští průzkumníci dosáhli této oblasti v 17. století a začali zakládat obchodní stanice. Začlenění do Ruské říše probíhalo několik desetiletí prostřednictvím expedic a diplomatických kontaktů s místními skupinami.

Domorodé komunity nadále čerpají obživu z tundry a moře a řídí se rytmem dlouhých arktických ročních období. Osady se shlukují kolem pobřežních bodů, kde domy pro lodě a skladiště odrážejí spojení mezi pevninou a vodou.

Oblast je přístupná pouze letecky nebo po moři, přičemž lety jsou soustředěny na několik malých přistávacích drah. Návštěvníci by se měli připravit na extrémní počasí a vzít si vybavení vhodné pro teploty hluboko pod bodem mrazu.

Mys Děžněv na východním cípu označuje nejkratší vzdálenost mezi Asií a Severní Amerikou přes Beringovu úžinu. Za jasných dnů jsou odtud vidět pobřeží Aljašky.