Luna Jacal, Historické obydlí v národním parku Big Bend, Spojené státy

Luna Jacal je pohraniční obydlí v národním parku Big Bend se stěnami z vápence a pískovce, s balvanem jako zadní stěnou a větvemi ocotillo pokrývajícími střechu. Stavba je částečně zapuštěna do země a používá silné kamenné stěny k vytvoření přirozeně chladnějšího interiéru.

Gilberto Luna postavil toto obydlí kolem roku 1900 a žil v něm až do roku 1947, hospodařil podél Alamo Creek a choval kozy v regionu. Dlouhé obývání budovy dokazuje její účinnost jako domova v této odlehlé oblasti po většinu 20. století.

Stavba demonstruje tradiční mexické stavební techniky, které byly běžné v raných pohraničních osadách. Lidé používali místní kámen a přírodní materiály, protože byly dostupné a vhodné pro drsné pouštní prostředí.

Obydlí je přístupné po turistické stezce přes poušť, ale chůze je namáhavá a vyžaduje dostatek vody a ochranu před sluncem. Návštěvníci by měli jít brzy ráno nebo pozdě odpoledne, aby se vyhnuli intenzivnímu polednímu horku.

Luna a jeho rodina vychovali na tomto odlehlém místě nejméně 58 dětí a nevlastních dětí, což z něj činí nepravděpodobné centrum pro velkou domácnost. Tato neobvykle velká rodina dokázala prosperovat prostřednictvím samozásobitelského zemědělství v jedné z nejizolovanějších oblastí parku.