Iztaccíhuatl–Popocatépetl National Park, Národní park mezi státem Mexico, Puebla a Morelos, Mexiko

Národní park Iztaccíhuatl–Popocatépetl se rozkládá ve třech mexických státech a zahrnuje dva z nejvyšších vrcholů země, včetně jedné aktivní sopky. Terén sahá od zalesněných nižších svahů po zasněžené vrcholy, s stezkami procházejícími různými klimatickými zónami a překračujícími rozmanité typy vegetace.

Prezident Lázaro Cárdenas vytvořil tuto chráněnou oblast v listopadu 1935, aby ochránil obě sopky a jejich okolí před dalším odlesňováním. Zřízení bylo součástí větší iniciativy vytvořit přírodní rezervace, které se rozkládaly v několika oblastech Mexika.

Popocatépetl pochází z nahuatlu: popoca, „kouřit“, a tepetl, „kopec nebo hora“, tedy „kouřící kopec“; Iztaccíhuatl spojuje iztac, „bílá“, a cíhuatl, „žena“, tedy „bílá žena“. Obě jména jsou starší než španělské dobytí. Ve světovém názoru původních obyvatel Mexika jsou oba vulkány živými bytostmi s božskou a hrdinskou minulostí a jejich zrození inspirovalo legendy, například o idyle vulkánů.

Horské potoky v rezervaci stékají dolů a přispívají k zásobování vodou několika velkých měst prostřednictvím přirozené filtrace. Návštěvníci by měli sledovat značení o vulkanické aktivitě, protože některé zóny se mohou uzavřít, když se zvýší úroveň rizika.

Ohrožený králík vulkanický, v Mexiku zvaný teporingo, žije na vysokohorských trávnících Iztaccíhuatl a Popocatépetl a už jen tří dalších vulkanických vrcholů středního Mexika. Patří mezi 48 druhů divokých savců zaznamenaných v parku, kde bylo evidováno také 161 druhů ptáků, z nichž tři čtvrtiny jsou stálé.