Waduk Pacal, Přehrada v Bojonegoru, Východní Jáva, Indonésie

Waduk Pacal je velké zařízení na zadržování vody v Bojonegoru ve Východní Jávě, které zadržuje vodu z řeky Pacal pro zavlažování okolních zemědělských ploch. Nádrž je obehnána betonovými zdmi a obklopena cestami, stromy jati a skalnatými kopci, které vytvářejí zelenou krajinu kolem vody.

Stavba začala v roce 1924 za nizozemské koloniální správy a byla dokončena v roce 1933 na podporu zavlažování v okolním regionu. Přehrada je dokladem inženýrství z koloniální éry a zůstává fyzickým spojením s minulostí Indonésie pod cizí nadvládou.

Název Waduk Pacal pochází z řeky Pacal, která napájí přehradu a určuje místní využití vody. Místo má sociální význam pro obyvatele, kteří se zde scházejí za zábavou, rybařením a rodinnými výlety, což z něj činí součást každodenního komunitního života.

Místo je přístupné během denních hodin a vyžaduje malý vstupní poplatek, který je dostupný pro většinu návštěvníků. Noste pevné boty, protože cesty mohou být nerovné, a očekávejte určité změny nadmořské výšky při chůzi směrem k vodním plochám.

Přehrada postupem času ztratila svou kapacitu kvůli usazování sedimentů a klesla z přibližně 41 milionů metrů krychlových na přibližně 21 milionů metrů krychlových. Tato klesající efektivita nakonec vedla úřady k plánování náhradního zařízení zvaného Waduk Gongseng pro potřeby zavlažování.