Povodí Orinoka, Povodí ve Venezuele a Kolumbii

Povodí Orinoka zahrnuje Venezuelu a Kolumbii a zahrnuje široké pláně, staré masivy, vyzdvižená pohoří a tektonické deprese. Rozkládá se na přibližně 990 000 kilometrech čtverečních (382 000 čtverečních mílích) a odvodňuje velké části obou zemí do Atlantiku.

Pramen Orinoka byl nalezen v roce 1951 venezuelskou expedicí vedenou Frankem Risquezem Iribarrenem, která dosáhla Cerro Carlos Delgado Chalbaud. Tento objev ukončil staletí spekulací o tom, kde řeka začíná.

Název Orinoko pochází z jazyka Warao a znamená přibližně "místo k pádlování", což odkazuje na mnoho vodních cest, které vždy sloužily jako trasy pro cestování a obchod. Komunity podél řeky stále spoléhají na lodě při pohybu mezi osadami a při rybolovu v pomalu tekoucích kanálech.

Říční systém se skládá z přibližně 200 hlavních a 600 menších přítoků, které se větví do sítě po rozsáhlých oblastech. Velké části plání se zaplavují během období dešťů, zatímco hladina vody v suchých měsících výrazně klesá.

Kanál Casiquiare propojuje systém Orinoka přirozeně s povodím Amazonky a vytváří neobvyklé spojení mezi dvěma největšími říčními systémy Jižní Ameriky. Toto spojení umožňuje přímou výměnu vody mezi oběma povodími.