Hudsonův záliv, Epikontinentální moře na severovýchodě Kanady

Hudsonův záliv je epikontinentální moře na severovýchodě Kanady, pokrývající více než jeden milion kilometrů čtverečních a spojující se Severním ledovým oceánem přes Foxeovu pánev a s Atlantikem přes Hudsonův průliv. Jeho pobřeží prochází čtyřmi provinciemi a teritorii, lemované plochou tundrou, skalními výchozy a rozsáhlými mokřady, které se táhnou daleko do vnitrozemí od pobřeží.

Anglický průzkumník Henry Hudson dosáhl těchto vod v roce 1610, když hledal Severozápadní cestu, ale následujícího roku zmizel po vzpouře posádky. V následujících staletích se záliv stal centrem obchodu s kožešinami, přičemž evropské obchodní společnosti zakládaly četné pobřežní stanice pro organizaci obchodu s domorodými národy v celém regionu.

Inuitské komunity podél pobřeží spoléhají na tyto vody pro rybolov, lov tuleňů a dopravu mezi osadami, které přetrvávají po generace. Tyto tradiční praktiky utvářejí každodenní život ve vzdálených vesnicích, kde malé čluny a sněžné skútry zůstávají hlavními prostředky pohybu po ledu a otevřené vodě.

Vody zůstávají zamrzlé přibližně polovinu roku, přičemž led obvykle blokuje námořní přístup od listopadu do července a omezuje pohyb lodí na úzké letní okno. Přístup k pobřežním komunitám závisí hlavně na letecké dopravě nebo občasné lodní dopravě během krátkých měsíců bez ledu, protože žádné souvislé silnice nepropojují region s jižní Kanadou.

Pobřeží má největší souvislé rašeliniště v Kanadě, táhnoucí se tisíce kilometrů a tvořící jeden z nejstarších krajinných prvků kontinentu. Každý rok proplouvá západními vodami přibližně 20 000 bílých velryb, které se shromažďují v mělkých, teplejších proudech, aby rodily a zbavily se kůže.