Gründjitobel Viaduct, železniční most v Langwies, Švýcarsko

Gründjitobelský viadukt je železobetonový železniční most v Langwies, který překlenuje hlubokou erodovanou rokli jediným velkým obloukem o délce asi 86 metrů. Konstrukce měří přibližně 145 metrů na délku a stojí asi 46 metrů nad dnem údolí, což umožňuje vlakům přejet bez mnoha podpěr pod nimi.

Soukromá dráha Chur–Arosa, budovaná v letech 1912–1914, si v obtížném terénu Schanfiggu vyžádala 18 tunelů a 40 mostů. U Gründjitobelu nahradili inženýři návrh s více pilíři jediným obloukem ze železobetonu, aby potok nepodemílal pilíře. Lešení Richarda Coraye z Trinu bylo postaveno od 10. července do 26. srpna 1913, hlavní oblouk byl betonován 15. září 1913 a stavba dokončena 1. července 1914.

Rokle pod viaduktem je štěrková moréna vyhloubená erozí, jejíž písčité útvary se místně nazývají „Steimannli“. Trať, kterou nese, spojuje Chur s rekreačním a prázdninovým střediskem Arosa, takže cestující překonávají Gründjitobel vlakem na metrovém rozchodu. Stavbu dnes vlastní a provozuje Rhétská dráha.

Viadukt leží mezi Peistem a Langwies, na místě zvaném Matten-Gründji, na metrové trati Chur–Arosa; vlaky jej přejíždějí v několika sekundách, proto při přiblížení sledujte oblouk. Rokle pod ním je zaříznutá do štěrkové morény a ukazuje písčité erozní útvary zvané «Steimannli». Stezky v okolí umožňují z údolní strany vzhlédnout k oblouku o rozpětí 85 metrů.

Bednění hlavního oblouku pocházelo od Richarda Coraye z Trinu a bylo už použito při stavbě Halenského mostu u Bernu. Bylo postaveno mezi 10. červencem a 26. srpnem 1913, oblouk byl vybetonován do 15. září a celý viadukt dokončen 1. července 1914.