Dunhuang Yardang National Geopark, Národní geopark a památkové místo v Dunhuangu, Čína

Geopark pokrývá 2067 kilometrů čtverečních v provincii Gansu a představuje husté formace větrnou erozí vytvořených skalních struktur známých jako Yardangy rozmístěných ve dvou geologicky odlišných oblastech. Krajina zobrazuje četné struktury tvarované nepřetržitou větrnou erozí a vytváří labyrint hřebenů, věží a brázd. Terén se táhne přes pouštní rozlohy s výškami, které mohou dosáhnout několika desítek metrů, a formacemi rozprostírajícími se na velké vzdálenosti.

Geologické útvary se vyvíjely po dobu 700 000 let prostřednictvím přirozených procesů větrné a dešťové eroze a vytvořily největší struktury Yardang v Číně. Oblast získala status národního parku v roce 2001 a v roce 2015 se připojila k Globální síti geoparků UNESCO. Vědci dokumentují toto místo od 80. let 20. století jako významný příklad krajin eolické eroze, přičemž výzkum nadále odhaluje podrobnosti o mechanismech vzniku.

Oblast zahrnuje hrad Aisikexiaer ve městě duchů Yardang, kde název pochází z ujgurštiny a znamená staré město. Tato geologická krajina spojuje přírodní procesy s regionálním dědictvím a slouží jako vzdělávací místo pro geologickou vědu a ochranu životního prostředí. Místní komunity považují formaci za součást své regionální identity a za svědectví o silách přírody působících po tisíciletí.

Nachází se přibližně 180 kilometrů severozápadně od centra Dunhuangu a nabízí informační panely, prohlídky s průvodcem a geologické muzeum pro návštěvníky. Nejlepší doba pro návštěvu je na jaře a na podzim, protože extrémní letní horko a zimní chlad mohou ovlivnit přístupnost. Je k dispozici organizovaná doprava z Dunhuangu, protože možnosti veřejné dopravy jsou omezené. Dostatek vody a ochrana před sluncem jsou nezbytné pro pouštní podmínky a prohlídky obvykle trvají několik hodin.

Skalní útvary v celém parku zobrazují přirozeně tvarované struktury připomínající konkrétní objekty, včetně formací Mongolian Bao, Camel, Stone Bird a Peacock. Někteří výzkumníci identifikovali více než 40 různých rozpoznatelných tvarů pojmenovaných po zvířatech, budovách a každodenních předmětech. Větrné vzory, které tyto tvary vytvořily, pocházejí primárně ze severozápadního směru a působily konzistentně po tisíce let.