Schnarcherklippen, Skalní útvar v okrese Harz, Německo

Schnarcherklippen jsou dva volně stojící žulové vrcholy v okrese Harz, oddělené úzkou mezerou a dosahující nadmořské výšky 671 metrů. Severovýchodní věž dosahuje výšky 25 metrů, zatímco jihozápadní stěna stojí asi 20 metrů daleko, obě vytesané z bledé žuly obnažené staletími zvětrávání.

Johann Wolfgang von Goethe vystoupil na skály během své třetí cesty do Harzu v září 1784 a studoval jejich strukturu. Později vetkal svá pozorování do scén z Fausta I a Fausta II, kde se harzská skalní krajina objevuje jako literární kulisa.

Návštěvníci, kteří pozorně naslouchají během jihovýchodních větrů, mohou slyšet zvuk podobný chrápání vycházející z mezery mezi dvěma věžemi, což dalo skalám jejich jméno. Tento přirozený akustický efekt nastává, když vzdušné proudy procházejí úzkým prostorem a odrážejí se od žulových stěn.

Železný žebřík připevněný k severovýchodnímu vrcholu umožňuje méně zkušeným návštěvníkům dosáhnout vrcholu, zatímco jihozápadní stěna nabízí lezecké cesty od začátečníků po pokročilé. Přístupové cesty vedou od okraje Schierke lesními stezkami a pevná obuv pomáhá na kamenitém terénu.

Žula obsahuje ložiska magnetitu, která narušují odečty kompasu a způsobují vychýlení střelky od magnetického severu, když turisté stojí blízko základny. Tato magnetická anomálie vedla v průběhu let k navigačním chybám, zejména pro ty, kteří se v lese spoléhají pouze na kompas.