Ehemalige Zisterzienserabteikirche Mariä Himmelfahrt, Pfarrkirche St. Georg, Bývalý cisterciácký opatský kostel v Burghausenu, Německo

Svatý Jiří v Raitenhaslachu, dnes součást Burghausenu, je valeně klenutý stěnový pilířový kostel bez empor: sedm polí podobné hloubky, západní pole s kůrem varhan a dvě východní s chórem a presbytářem. Mohutné, téměř čtvercové stěnové pilíře s dvojitými pilastry nesou těžké kladí; ploché příčné valené klenby zakrývají boční prostory s oltáři. Chór je neobvykle stejně široký jako loď a proporce jsou zavalité.

První klášterní kostel byl vysvěcen roku 1186: šlo o románskou pilířovou baziliku dlouhou 60 metrů a širokou 17,60 metru. K 600. výročí cisterciáckého řádu v roce 1698 byl přestavěn na jednolodní stěnový pilířový kostel se šesti poli a valenou klenbou. V roce 1743, k 600. jubileu kláštera, byly předělány oltáře, klenby vyzdobeny freskami a štukem a postaven nový varhanní nástroj; Franz Alois Mayr v letech 1751/1752 obložil západní průčelí. Po sekularizaci 1. dubna 1803 se z klášterního kostela stal roku 1806 farní kostel.

Kostel byl po staletí pohřebištěm bavorské šlechty a oltář Ausania a Konkordie uchovává ostatky mučednického páru přenesené sem v roce 1698. Hlavní oltář od Johannese Zicka zobrazuje Nanebevzetí Panny Marie, zatímco stropní freska na třech polích vypráví život svatého Bernarda, včetně obrácení Petra Abélarda.

Kostel stojí v bývalém klášterním areálu Raitenhaslach, dnes části Burghausenu. Interiér je sálový kostel bez empor, takže deset bočních oltářů i kruchta s varhanami jsou v úrovni podlahy a snadno viditelné. Podívejte se vzhůru: hlavní stropní freska od Johannese Zicka se rozkládá přes tři travé.

Varhany si zachovávají přibližně 72 % původních píšťal od Christopha Egedachera (1697) a Johanna Konrada Brandensteina (1743). Za první světové války byly jejich prospektové píšťaly osvobozeny od rekvizice pro svou starožitnou hodnotu, na rozdíl od většiny kostelních varhan.