Mani, Poloostrov v jižním Peloponésu, Řecko

Poloostrov Mani se táhne na jih od pohoří Taygetos k mysu Tenaro, lemovaný Messénským zálivem na západě a Lakónským zálivem na východě. Podél pobřeží se zvedají vápencové útesy, zatímco vnitrozemí protínají holé hory a úzká údolí.

Region zůstal během osmanské nadvlády z velké části nezávislý, opevněné klany odolávaly ze svých kamenných věží. V 19. století sehráli Manioté klíčovou roli v řecké válce za nezávislost a poskytli mnoho bojovníků.

Místní rodiny udržují tradici věžových domů a mnozí stále žijí v obnovených kamenných budovách, které kdysi sloužily k obraně. Vesnice zachovávají staré zvyky a šedá kamenná architektura utváří krajinu tohoto izolovaného regionu.

Úzké silnice mezi vesnicemi vyžadují opatrné řízení, zejména v jižní části s prudkými horskými stezkami. Turisté by měli vzít dostatek vody a ochranu proti slunci, protože stín a prameny jsou v této suché oblasti vzácné.

Jeskyně Diros obsahují podzemní vodní cesty s vápencovými útvary táhnoucími se hluboko pod povrchem. Návštěvníci mohou klouzat osvětlenými chodbami na malých člunech a objevovat komory zdobené stalaktity.