Mané-er-Hroëk tumulus, Neolitická pohřební mohyla v Locmariaquer, Francie

Mané-er-Hroëk je velká neolitická pohřební mohyla v Locmariaquer v Bretani, ve tvaru protáhlého oválu o délce asi 100 metrů a šířce 60 metrů, tyčící se do výšky asi 10 metrů. Uvnitř se nachází obdélníková kamenná komora dlouhá přibližně 4 metry, postavená z masivních plochých kamenů tvořících podlahu a strop.

Tato mohyla byla postavena před více než 6500 lety v období neolitu, kdy raní osadníci začali stavět trvalé monumentální hroby. V roce 1863 archeologové René Galles a Jules Lefebvre lokalitu vykopali a odkryli četné artefakty naznačující obchodní spojení na dlouhé vzdálenosti.

Tato mohyla sloužila jako místo setkávání pro vzpomínku na mrtvé a uctění předků. Úsilí potřebné k postavení tak velké stavby odráží, jak ústřední byly pohřební rituály a kolektivní paměť pro lidi, kteří ji vytvořili.

Lokalita je volně přístupná a otevřená k prozkoumání kdykoli, s kamennou komorou přístupnou návštěvníkům, aby si mohli prohlédnout vnitřní strukturu. Noste pevnou obuv, protože terén je nerovný, a místo nabízí výhledy na Golfe du Morbihan.

Uvnitř komory archeologové objevili vzácné předměty včetně jadeitového disku a náhrdelníku ze 41 variscitových korálků, které pocházely z Alp a Pyrenejského poloostrova. Tyto nálezy odhalují, že lidé zde pohřbení byli spojeni se vzdálenými oblastmi prostřednictvím obchodních sítí, které fungovaly před tisíci lety.