Église monolithe, Saint-Émilion, Kostel vytesaný do skály v Saint-Émilion ve Francii

Monolitický kostel v Saint-Émilion je zcela vytesán do vápencového svahu pod place du Clocher a place des Créneaux. Jeho loď a dvě boční lodě téměř stejných rozměrů dělí na šest polí široké monolitické pilíře a střední loď dosahuje výšky jedenácti metrů. Západní průčelí má lomený portál s vyřezávanými postavami a trojúhelníkový štít s centrálním medailonem.

Bretaňský mnich Émilion se zde usadil jako poustevník a zemřel roku 767; jeho žáci vyhloubili skromnou podzemní komoru. Na počátku 12. století dal Pierre de Castillon, vikomt z Aubeterre, vytesat kostel shora dolů technikou, kterou poznal v Kappadokii, jako memoria Božího hrobu. Nápis na třetím jižním pilíři lodi připomíná zasvěcení svatému Émilionovi na konci 11. nebo na počátku 12. století.

Název Saint-Émilion pochází od bretoňského mnicha, který zde žil jako poustevník a zemřel roku 767; jeho žáci vysekali ve skále skromnou podzemní komoru. Kostel byl později zasvěcen světci, na což upomíná nápis na třetím jižním pilíři lodi, sedmého dne před prosincovými idami. Zvonice vysoká 53 m je nejvyšším bodem městečka.

Ke kostelu se přichází z place de l'Église Monolithe, mezi place du Clocher a níže položeným náměstím; dnešní farní kostel stojí asi 100 metrů severně v rue du Clocher. Zvonice stojí na terase v úrovni place du Clocher a je nejvyšším bodem Saint-Émilionu. Do podzemních prostor se vstupuje pěšky a z věže je vidět na město.

Kameníci odstranili přibližně 15 000 metrů krychlových vápence, aby vytvořili tento podzemní prostor. Toto obrovské množství ilustruje roky intenzivní práce za tímto architektonickým dílem.