Grande Pierre de Jouy, Neolitický menhir v Jouy-le-Moutier ve Francii

Menhir měří 10 stop (3 metry) na délku s šířkou od 8,4 stop (2,55 metru) u základny do 3 stop (0,90 metru) nahoře. Kámen má proměnlivou tloušťku od 20 palců do 8 palců (50 až 20 centimetrů) podél svého povrchu. Je složen z měkkého pískovce z místních geologických útvarů a struktura nyní leží zcela na zemi poté, co spadla ze své původně nakloněné polohy.

Amédée de Caix de Saint-Aymour zdokumentoval strukturu v roce 1874 a popsal její nakloněnou polohu, než později zcela spadla na zem. Přesné okolnosti jejího vztyčení během neolitu zůstávají neznámé, ačkoli archeologická analýza naznačuje stavbu před několika tisíci lety. Památník získal klasifikaci jako historická památka, aby byla zajištěna jeho ochrana pro budoucí generace a pokračující studium.

Tento pískovcový megalit poskytuje důkaz o lidských sídlech a stavebních technikách během neolitu v Île-de-France. Památník představuje jedno z mála dochovaných svědectví z této éry v regionu a dokumentuje technické schopnosti raných komunit. Jeho zachování umožňuje výzkumníkům studovat pravěké osídlení údolí Oise a možné rituální nebo sociální funkce takových struktur během doby kamenné.

Místo se nachází na svahu v nadmořské výšce 66 stop (20 metrů) podél pravého břehu řeky Oise, přístupné přes ulici Les Grandes Pierres. Návštěvy jsou možné po celý rok, protože památník stojí pod širým nebem. Návštěvníci by měli nosit pevnou obuv, protože terén může být nerovný. Nejbližší možnosti veřejné dopravy jsou v Jouy-le-Moutier, přibližně 1,2 míle (2 kilometry) od lokality.

Použití měkkého pískovce je neobvyklé, protože většina megalitů byla vyrobena z tvrdších hornin pro zajištění stability. Proměnlivá tloušťka může naznačovat přirozenou erozi nebo záměrné tvarování neolitickými staviteli. Geologové určili, že materiál pravděpodobně pochází z lomů v těsné blízkosti lokality, což osvětluje metody přepravy stavitelů a jejich kritéria výběru materiálů dostupných v bezprostředním okolí.