Skandinávské pohoří, Pohoří ve Skandinávii, Norsku a Švédsku

Skandinávské hory se táhnou 1700 kilometrů přes poloostrov a tvoří strmé útesy směrem k severnímu Atlantiku a pozvolné svahy směrem k Finsku. Severní část pohoří označuje hranici mezi Norskem a Švédskem, s vrcholy dosahujícími přibližně 2000 metrů na polárním kruhu.

Pohoří vzniklo před 400 miliony let během kaledonského vrásnění, kdy se srazily severoamerická a baltská kontinentální deska. Tento střet způsobil, že se horniny vyvrásnily vzhůru a vytvořily základ pro současnou krajinu, kterou později dále modelovaly ledovce.

Hory mají v různých oblastech různá jména: Skanderna ve Švédsku, Den skandinaviske fjellkjede v Norsku a Kölen, což odkazuje na jejich tvar podobný lodi. Tato jména odrážejí, jak místní obyvatelé vnímají pohoří jako přírodní hranici i společný orientační bod.

Přístupnost se velmi liší v závislosti na ročním období, protože sníh v zimě blokuje mnoho tras, zatímco léto přináší delší denní světlo a schůdné stezky. Turisté by měli nosit oblečení odolné proti povětrnostním vlivům a připravit se na rychlé změny počasí, zejména ve vyšších nadmořských výškách.

Jen oblast Jotunheimen má 101 vrcholů nad 2000 metrů, přičemž Galdhøpiggen se tyčí do výšky 2469 metrů (8100 stop) jako nejvyšší bod severní Evropy. Tato koncentrace vysokých vrcholů na poměrně malém území přitahuje horolezce z celého světa.